Barák v koncentračním táboře Žalov doplnily repliky postelí

Hodonín u Kunštátu – Dřevěný barák v bývalém koncentračním táboře Žalov doplnili tesaři o repliky postelí. Původní stavba, v níž byli za druhé světové války vězněni Romové, je součástí budovaného památníku romského holocaustu. Žalovským táborem prošlo za války 1 300 Romů. Pobyt v táboře jich nepřežilo 207, ostatní byli postupně převezeni do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.

„Pocházím z rodiny Holomků, která vedle Danielů a Růžičků patřila k nejsilnějším romským familiím na Moravě v době, kdy existovaly transporty Romů do Osvětimi,“ vzpomínal romský aktivista Karel Holomek v žalovském táboře. „Moje širší rodina tudy prošla, to dokládají seznamy vězňů,“ dodal Holomek, jehož nejbližší šli do transportu přímo z domovské vsi Svatobořice u Kyjova.

Z bývalého rekreačního střediska Žalov, které na místě sběrného tábora za komunismu vzniklo, se pomalu stává památník romského holocaustu. V původním vězeňském baráku, který se podařilo zrekonstruovat, teď tesaři vyrábějí repliky inventáře. Půjde hlavně o pryčny a několik dalších prvků. Vzadu budeme dodělávat příčku, která oddělovala část pro dozorce, vpředu bude replika ocelového žlabu na mytí," popsal projektový manažer památníku Pavel Štěpán.

Vedení památníku už má také jasno, jak bude místo v budoucnu vypadat. Před měsícem skončila studentská soutěž na ideový návrh nové podoby Žalova. „Bylo přihlášeno 30 projektů. Podmínky ukazovaly na historii tábora, hlavní myšlenka byla v tom, aby projekt odpovídal původnímu autentickému pojetí,“ upřesnil Holomek. Vítězný návrh teď musí zpracovat projektanti. Hotovo by mělo být do roku 2015, o rok později by se měl památník otevřít pro veřejnost.

Dvě stovky vyhaslých životů

Původně byl v Hodoníně u Kunštátu takzvaný kárný pracovní tábor pro osoby, které nemohly prokázat legální zdroj obživy. Mezi nimi Romové tvořili jen asi pětinu. Z kárného tábora posléze vznikl sběrný tábor. Až v srpnu 1942 byl na tomto místě otevřen takzvaný cikánský tábor.

Stovky Romů se tísnily ve třech barácích, kde vězni neměli k dispozici elektřinu ani tekoucí vodu. Šířil se mezi nimi tyfus a další nemoci, které přímo v táboře pozabíjely na dvě stovky lidí. Toho, kdo nemocím odolal, čekal odsun do vyhlazovacího tábora v Polsku.

První transport 46 mužů a 29 žen byl do koncentračního tábora v Osvětimi vypraven na konci roku 1942. Druhý transport 749 vězňů připadl na 21. srpna 1943. Právě tento masivní transport si Romové v táboře každoročně připomínají pietním setkáním. Jen zlomek ze zbývajících šedesáti vězňů se dočkal propuštění, ostatní byli v zimě 1944 také odvezeni do Osvětimi.

Z koncentračních táborů se v roce 1945 vrátilo jen asi 580 z celkem šesti tisíc internovaných českých a moravských Romů.

Tragická minulost místa pokračovala i po válce

Na sklonku války sloužil tábor jako lazaret pro rudoarmějce. Následně v něm byli internováni staří a nemocní Němci neschopní odsunu z Československa. V letech 1949–1950 byli do tábora převáženi nepřátelé komunistického režimu.

Areál pak změnil účel a paradoxně sloužil dlouhá desetiletí jako dětské rekreační středisko Žalov. V původně vězeňském baráku se čepovalo pivo, kolem si hrály děti. Ministerstvo školství areál odkoupilo teprve před čtyřmi lety a po složitém hledání financí začalo s rekonstrukcí. Rekreační chatky zmizely a jeden z válečných baráků byl obnoven ve své původní podobě. V budoucnu se v něm bude nacházet expozice seznamující návštěvníky s podmínkami života v táboře.