S vodicím psem se cítím při cestování bezpečněji, říká nevidomý

Brno – Už tři měsíce pomáhá nevidomému Romanu Kabelkovi vodicí pes Edison-Edward. Za tu dobu spolu dvojice po Brně a okolí nachodila desítky kilometrů. Podle mladého muže jsou cesty s téměř dvouletým Ediem bezpečnější a rychlejší než bez něj. Brněnská Škola pro výcvik vodicích psů pro nevidomé mu jej dnes slavnostně předala.

„Když člověk chodí s bílou holí, tak si pořád musí hlídat vodicí linii. Jakmile narazí na překážku, tak ji musí umět obejít. Ale když jde se psem, tak to řeší pes. Základní překážky umí obejít sám, aniž by o tom člověk vůbec věděl,“ vysvětlil výhody Roman Kabelka.

Roman Kabelka je nevidomý už od narození, trpí vrozenou vadou. Edie je už jeho druhý vodicí pes. Proto věděl, jak mu usnadní každodenní život. I tak ho překvapil. „My dva jsme si vyloženě sedli, což nebývá pravidlem. Oba chodíme dost svižně, sedíme si temperamentem,“ zhodnotil Kabelka.

Výcvik vodicích psů začíná už v osmi týdnech

Už od dvou měsíců, kdy odchází od matky k pečovatelské rodině, se štěňata připravují na kariéru budoucích vodicích psů. „Učí se rozlišovat povrchy, neštěkat na sebe, když se vidí v prosklené vitríně. Učí se ale také hierarchii ve smečce, aby si uměli pohrát, ale byli odvolatelní. Aby od malička tíhli k člověku, důvěřovali mu, vyhledávali ho a měli ho rádi,“ řekla Laďka Dvořáková z brněnské Školy pro výcvik vodicích psů pro nevidomé.

V roce pes nastupuju do intenzivního výcviku, kde se učí potřebné povely. „Vodicí pes ze začátku funguje na principu takzvaného trasování. Nevidomý člověk ví, kudy se dostane z bodu A do bodu B, a psa naviguje povely vpřed, vpravo, vlevo, najdi dveře, najdi schody. Teprve až po určité době, když chodí pravidelnou trasu třeba do práce, tak pejskovi stačí dát povel práce a on už jde bez povelů,“ popsala Dvořáková. Nevidomý se na psa může plně spolehnout, nikdy by ho nezavedl do nebezpečného prostoru. „Pes má svůj pud sebezáchovy, nevejde do silnice, když z boční ulice vyjede ostrým smykem auto,“ dodala.

Podle Dvořákové by si měl každý, kdo o pořízení vodicího psa uvažuje, uvědomit, že to není jen kompenzační pomůcka. „Člověk si musí uvědomit, že vodicí pes mu sice zbezpeční chůzi, ale musí být také schopen se o něj postarat – krmit ho, venčit, nechat ho proběhnout s ostatními psy, aby byl psychicky v pohodě a aby pak pro člověka mohl s chutí pracovat,“ upozornila Dvořáková.

Devadesát procent nákladů na výcvik vodicího psa platí stát, zbylých přibližně dvacet tisíc korun musí doplatit nevidomý. Řada z nich si to ale nemůže dovolit, a tak neziskové organizace pořádají sbírky. Z vybraných peněz platí také náklady na první rok života štěněte v pečovatelské rodině.

Vodicí psi pro nevidomé

Intenzivní výcvik psů začíná po prvním roce života, do té doby žijí štěňata a mladí psi v pečovatelských rodinách a do školy vodicích psů pravidelně dochází. Pečovatelem se může stát každý, kdo má dobrý vztah ke psům, je ochoten mu věnovat svou lásku a čas, docházet s ním na pravidelná setkání štěňat a po roce jej předat do rukou cvičitelů a poté nevidomého klienta.

Nevidomý s vodicím psemKaždý pes se podle svého harmonogramu učí postupně zvládat cviky a procházet praktickými zkušenostmi vedení člověka v nejrůznějších situacích a prostorách. Vrcholem práce vodicích psů je situace, kdy se musí samostatně rozhodnout, kudy obejít nečekané překážky jako zaparkovaná auta nebo reklamní cedule.

Ne každý vybraný pes se nakonec stane psem vodicím. Někteří psi se jen těžko samostatně rozhodují, jiní naopak mohou být nesnášenlivý až agresivní k jiným psům, občas prostě pes nemá z práce pro člověka radost. Vyřazených pejsků ale není moc, protože štěňata jsou do výcviku pečlivě vybírána.

Výcvik vodicího psa hradí z devadesáti procent stát, zbytek musí zaplatit nevidomý, který o psa žádá. Neziskové organizace shání finance prostřednictvím veřejných sbírek a patronátů dárců, kteří by přispěli na zaplacení výcviku i nákladů na první rok života štěněte v pečovatelské rodině.

(zdroj: vycvikvodicichpsu.cz)


Asistenční psi

Asistenční pesAsistenční psi se zaměřují na pomoc zdravotně nebo tělesně postiženým (zejména vozíčkářům). Tito psi se rozdělují do několika skupin podle typu pomoci, kterou svému klientovi poskytují. Asistenční psi pro tělesně postižené jsou vždy vycvičeni na míru klientovi podle jeho konkrétních zdravotních problémů. Psi mají postiženým lidem pomoci k větší samostatnosti. Balanční psi mohou díky speciálnímu postroji a výcviku pomáhat lidem, kteří mají problémy s rovnováhou při chůzi nebo nastupování do dopravního prostředku.

Šikovní společníci se uplatní v rodinách s těžce postiženými klienty, kteří jim ale nemohou sami dávat povely. Součástí jejich práce je i canisterapie. Signální psi pro neslyšící upozorňují svého pána na nejrůznější zvuky v jeho těsné blízkosti – například na zvonění telefonu nebo zvonku. Signální psi pro osoby alergiky dokážou rozpoznat alergeny, které mohou vyvolat u citlivých osob astmatické záchvaty. Velmi citliví jsou také signální psi pro osoby se záchvatovými onemocněními (například s epilepsií). To, že záchvat klienta přijde, dokážou vycítit a upozornit na to. Umí také zavolat pomoc. Vodicí psi pro pacienty se ztrátami paměti jsou schopní dovést domů majitele ve chvíli, kdy se není schopný sám zorientovat. Psi poskytující emocionální podporu mají za úkol snížit dezorientaci a pomoct lidem s poruchami psychiky cítit se bezpečněji.

Asistenční pesVýcvik asistenčních psů na rozdíl od vodicích stát neplatí, pro jejich výcvik shání sdružení sponzorské dary a dotace. Vodicí psi mají navíc širší práva přístupu do veřejných budov nebo dopravních prostředků.

(zdroj: pomocnetlapky.cz)