Vlkoš - Ostatky významného armádního generála Jana Sergěje Ingra se po šestapadesáti letech vrátily zpět domů. Do Ingrova rodiště – Vlkoše u Kyjova. Tam se legionář, diplomat a ministr před sto osmnácti lety narodil. Kvůli tomu, že upadl po druhé světové válce v nemilost komunistického režimu, zemřel v exilu ve Francii. Desítky let se jeho příbuzní snažili, aby byl pohřben v České republice. To se podařilo až nyní.
Ostatky generála Ingra se po více než půlstoletí vrací domů
Obyvatele Vlkoše čeká o posledním prázdninovém víkendu mimořádná událost. V neděli si připomenou sto osmnácté výročí narození svého nejvýznamnějšího rodáka – armádního generála Jana Sergěje Ingra. U této příležitost se uskuteční obřad, při kterém bude urna s Ingrovými ostatky uložena na vlkošském hřbitově.
Za návrat ostatků z Francie do České republiky bojovali dlouhé roky generálovi příbuzní i vedení obce Vlkoš. Nejprve o uložení jeho urny v rodné obci usiloval Ingrův syn. Později se do vyjednávání zapojil i Vojenský historický ústav v Praze. Pracovníci ústavu ovšem chtěli urnu umístit do Národního památníku na Vítkově. Nakonec se však ostatky podařilo vrátit do Ingrovy rodné vesnice. Zejména díky snahám zakladatele Muzea generála Ingra ve Vlkoši Petra Něničky, který jeho odkaz udržuje živý už roky.
Jan Sergěj Ingr
Syn starosty Vlkoše u Kyjova se v této obci narodil 2. září 1894. Pocházel z osmi sourozenců. Po vypuknutí první světové války odjel mladý Ingr jako velitel čety na ruskou frontu, kde padl do zajetí. Následně vstoupil do první srbské dobrovolnické divize a bojoval proti bulharské armádě. V roce 1916 přešel k druhému československému střeleckému pluku Jiřího z Poděbrad. Za dobu pobytu v Rusku přijal jméno Sergěj. O rok později odjel bojovat do Francie a následně byl převelen do Itálie. V roce 1918 se vrátil do rodného Československa, kde pomohl vyhnat maďarskou a polskou armádu. Na Těšínsku například dobyl obec Jablunkov či město Třinec.
Držitel Československého válečného kříže byl v roce 1939 vyzván prezidentem Benešem, aby odešel do exilu. Po odchodu založil Československou vojenskou kancelář. Československá vojska se pod jeho vedením za druhé světové války zúčastnila bojů na Marně, Seině a Loiře. Poté, co v roce 1940 vznikla v Anglii exilová vláda, stal se Ingr ministrem národní obrany. O čtyři roky později byl ale z funkce odvolán. Následně se stal hlavním velitelem československé branné moci. Na nátlak SSSR byl ale měsíc před koncem války svého postu opět zbaven. Byl nařčen z velezrady, ale nakonec bylo od vyšetřování upuštěno.
Po válce se stal mimořádným velvyslancem v Haagu. O rok později ale na funkci sám rezignoval. Stal se politickým a vojenským komentátorem rádia Svobodná Evropa. V roce 1956 zemřel v Paříži na infarkt. Na začátku devadesátých let mu prezident Václav Havel udělil Řád M. R. Štefánika in memoriam.
Ingr, který měl být na přání svého otce zvěrolékařem, byl strýcem další významné české osobnosti – oštěpařky Dany Zátopkové, rozené Ingrové.
http://www.fronta.cz/dotaz/sergej-ingr, http://www.general-ingr.estranky.cz, www. wikipedie.cz