Odměna za hrdinství u Dukly? Kriminál - 9 nocí beze spánku

Praha - Bojoval na západní i na východní frontě, u Dukly, v Anglii i při Slovenském národním povstání. Za jeho hrdinské činy se mu dostalo vskutku „poct nejvyšších“ - kriminálu. Muže, jenž stál od počátku druhé světové války při své vlasti, nepřízně osudu nikdy nezdolaly. Jeho heslo „Vydržet, vydržet, vydržet“ ho dovedlo až do věku 94 let. To byl válečný veterán generál Tomáš Sedláček, kterého si připomněl pořad ČT Neznámí hrdinové - Pohnuté osudy. Pamatoval si sliby složené všem prezidentům. „Jeho povahovým rysem bylo, že své zásluhy se nesnažil nijak zveličovat. Velké dějiny (do jeho válečných zápisků) vstupovaly jen velmi málo,“ vzpomíná historik Vojenského historického ústavu Jiří Plachý.

V roce 1935 do armády rukoval jako jeden z nejmladších vojáků té doby, již v sedmnácti letech. Těsně po vojenské akademii v roce 1938 přišla mobilizace. „Najednou se tu objevilo 1 200 mladých poručíků. O mobilizaci jsme nevěděli vůbec nic, (ve vojenské škole) žádný předmět 'jak se dělá mobilizace' samozřejmě nebyl,“ vzpomínal. Přesto řídil hned zpočátku „půlkilometrový štrúdl“ 260 vojáků. Za talisman mu v té době sloužil armádní podkovářský hřeb s vyraženým nápisem Mobilizace 1938.

Sedláček k mobilizaci 1938

„Jsem rád, že jsem zažil to nadšení, připravenost národa a jednotu armády a civilního obyvatelstva. Každý voják byl hrdý na uniformu, kterou nosil, a každý občan byl hrdý, že má takovou armádu.“


Příliš silný šálek anglického čaje

Po Mnichovské dohodě, kdy jeho jednotka obdržela rozkaz odevzdat zbraně a pevnosti - chloubu celé armády - do rukou nepřítele, přišlo velké zklamání. „Teprve dodatečně jsme se dozvídali, o čem bylo v Mnichově rozhodnuto, že se bránit nebudeme, že se na nás spojenci vykašlali.“ Rozhodl se utéci a ve Francii bojovat proti Hitlerovi u dělostřeleckého pluku. Ale ještě než stačil dokončit výcvik, země galského kohouta padla. Jedinou možnost odboje už skýtala jen Velká Británie. „První šálek anglického čaje nás uvědomil, že jsme někde jinde. Tušili jsme hned ze začátku, že Britové se prostě nevzdají. Když padla Francie, Anglie byla jediná, která tenkrát s Adolfem bojovala.“

Únor 1948 - odvaha nestačila ….

Jeho odvaha napomohla svým dílem k poražení německého impéria, po únoru 1948 však bylo všechno jinak. „Zjišťoval jsem, že válečné zkušenosti jsou tu k ničemu, že tady rozhodujou jiné okolnosti, znalosti a známosti.“ Tušil však, že kdyby utekl, bylo by to snad naždycky. V roce 1951 mu telefonicky oznámil velitel školy generál Resl, že se má připravit na tajnou čtrnáctidenní služební cestu. Osádkou vozu byl však zatčen a Tatraplán ho zavezl do Kapucínské ulice v Praze, do tzv. Domečku. Co se v Domečku dělo, do té doby nikdo netušil. Prošli jím postupně všichni důstojníci, kteří byli zavřeni nebo popraveni. V řetězech byl Sedláček odveden do cely a devět dní a nocí byl držen beze spánku.

Historik Plachý o Sedláčkovi

„Je to taková momentka z kriminálu, z vyšetřovací vazby. Několik měsíců byl na začátku padesátých let vězněn na samotce, kde si nemohl sednout ani lehnout, musel pořád jen chodit. Ne hodiny, ale dny a noci. A celou tu dobu si opakoval: Vydržet! A to je přesně Sedláček. Nevzdává se.“


Kladivo na důstojníky

Ze Sedláčkových deníků vytrhli z kontextu věty, označili za urážky socialismu a v létě 1952 odsoudli za za velezradu. „Že dostanu doživotí, to mě vůbec nenapadlo. Přišlo mi to tak absurdní, že to bylo k smíchu.“ Jako vězeň prošel během devíti let nejtvrdšími věznicemi. Po osmi letech vězení se rozpadlo i jeho manželství. V době určitého postalinského uvolnění byl v roce 1960 na amnestii propuštěn. „Když jsem se dostal po devíti letech z kriminálu, byl jsem svobodný, nezaměstnaný a nebydlící. (…) My, kteří jsme tohle prožili, na to nemůžeme zapomenout. Tam se nedá udělat nějaká tlustá čára, to prostě nejde. Neznám případ, že by se někdo z lidí, kteří to zapříčinili, omluvil.“

Plné rehabilitace se dočkal až po roce 1989. „Pan generál Sedláček byl příkladem vojenské důstojnosti, skutečným a pravým vojákem, z jehož slov i činů byla patrná zásadovost, věrnost a láska k vlasti a k armádě. Tak si ho budu jistě pamatovat nejen já, ale všichni ti, kteří měli možnost se s ním osobně setkat. I přes mnohé překážky zůstal vždy věrný svému přesvědčení,“ vzpomněl na generála Tomáše Sedláčka prezident Václav Klaus. A generál to nevzdal až do svých 94 let. Byl to jeho poslední boj, tentokrát se zákeřnou nemocí.