Evropa dobrovolně rezignuje na vlastní budoucnost, říká biolog Komárek

Praha – Vyhlídky Evropy nejsou nijak veselé, třeba kvůli tomu, že samovolně ustupuje tradičnímu poslání všech lidí (a živočichů) – stárne a rezignuje na vlastní reprodukci. Kvůli potřebě vysokého standardu pak nahrazuje vlastní chybějící populaci tím, že k sobě zve lidi s odlišnými hodnotami a diví se, že tím spouští nové napětí. Chování lidí totiž více než věrně odpovídá zákonitostem v přírodě – se všemi kladnými i zápornými důsledky, jak tvrdí biolog, filosof a spisovatel Stanislav Komárek. Ve svých esejích se nejčastěji zabývá hledáním vztahů mezi přírodou, kulturou nebo psychologií a svět lidí se snaží zkoumat s podobnou optikou jako svět zvířat pomocí mikroskopu.

Tak jako v přírodě funguje přirozený koloběh věcí – vznik, rozkvět a také postupný zánik, má i současná Evropa podle filosofa a biologa Komárka to nejlepší za sebou. „Základní problém západní Evropy je v tom, že rezignovala na vlastní reprodukci, mluvíme často o tom, že populace stárne, ale nemluvíme o tom, že se nerodí nové děti. Tím dáváme najevo, že naše civilizace nemá mít pokračování,“ říká Komárek s tím, že úbytek porodnosti spojuje třeba s novodobým důrazem na pracovní výkon nebo „pohodlné“ prožitky.

Podle Komárka nebude dlouho trvat, než mnohé z postavení Evropy převezme, a možná už převzala, Čína. „Čína je teď v takovém rozběhu asi jako byla Evropa kolem roku 1880–1900,“ dodává. A navíc, zatímco Čína získává pozici starého kontinentu, současná integrace Evropy Komárkovi naopak připomíná snahu o společenské a politické zřízení podle tradiční Číny.„ Evropa má oproti Číně velmi výrazný kmenový charakter s mnoha státy a národy. Kdyby se středověká latina stala všeobecným komunikačním jazykem, tak tento problém dnes asi nenastal. Také Čína je země s mnoha národnostmi To, nač Čína měla dva tisíce let, nyní Evropa zkouší během deseti – a ono to tak úplně nejde,“ dodává Komárek.

Stanislav Komárek
Stanislav Komárek

„Mluvíme často o tom, že populace stárne, ale nemluvíme o tom, že se nerodí nové děti. Potom samozřejmě lákáme imigraci, protože chceme vysoké penze, a té potom vyčítáme, že nesdílí naše hodnoty. No proč by taky měla? Aby dopadla jako my? To je podle mého problém, kolem kterého tady chodíme jako kolem horké kaše. V Číně proběhla politika jednoho dítěte silou, Evropa to udělala tak nějak dobrovolně.“


V rozvinuté společnosti zaujmou pouze extrémy

Podle Komárka má současný západní svět i jiný charakteristický rys – tíhnutí ke střetu, polemice a konfliktu. Nejde přitom jen o propad mezi generacemi, náboženskými nebo etnickými skupinami. „Vždy, když je společnost hodně vyvinutá, biologové by řekli klimaxové společenstvo, tak se tyto vnitřní rozpory většinou velmi výrazně vyjeví. Ono dnes skuteně upoutá převážně to, co je nějakým způsobem extrémní,“ tvdí biolog.

Důkazů o přítomnosti konfliktů je v dnešním světě nespočet, a není třeba je sledovat pouze „pod mikroskopem“. Vlny protestů proti politice, pojetí ekonomiky nebo migračnímu zřízení jsou prý navíc pouze viditelné špičky. „Cosi mi říká, že stojíme před nějakým obzvlášť velkým dějinným přelomem. Současný svět je dimenzován na, řekněme, pozdní 19. století. Parlametarismus, tak jak ho dnes známe, v zásadě vznikal v době železa, páry a telegrafu. Dnešní svět internetu je naprosto jiný. Těžko říct, jak svět bude vypadat, ale víme, jak vypadat nebude.“

Procesy v přírodě a jejich paralely ve společnosti jso pro Stanislava Komárka stálým předmětem zájmu. Poslední roky mu jsou kromě živočišných tajů čím dál větší inspirací otazníky nad zdánlivě neotřesitelnými dogmaty - morálními, právními, politickými nebo ekonomickými. I u posledně jmenovaného nalézá přesvědčivé srovnání s přírodou.

„Ekonomiky staré a pozdní se liší zhruba jako studenokrevní a teplokrevní obratlovci, řekněme mlok a racek. Zatímco prvnímu srdce tepe zvolna, lesem se sotva vleče a v zimě ztuhne docela, druhému rychle a pod značným tlakem proudí krev přes 40 stupňů teplá a létá jako blesk. Obojživelník je ovšem výrazně odolnější: po zlomení přední končetiny kulhá o třech a nožička mu záhy sroste, racek se zlomeným křídlem je synem smrti, také vykrvácí už z malé rány.“


Stanislav KomárekProf. RNDr. Stanislav Komárek, Dr., se narodil v roce 1958 v Jindřichově Hradci. Vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK, kde získal také doktorát. V roce 1983 emigroval do Rakouska a působil na Vídeňské univerzitě. Po návratu pomáhal spoluzakládat katedru filosofie a dějin přírodních věd na PřF UK. Patří k našim nejznámějším vědcům. Zabývá se dějinami biologie, vztahem přírody a kultury a biologickou antropologií jako častým tématem svých knih nebo esejí či sloupků. Píše romány.