„Nemám rád příliš not,“ říká Jan P. Muchow

Hudbou se živí i baví, muziku skládá pro filmy, divadelní představení, reklamní spoty, ale i pro kapelu The Ecstasy of St. Theresa. Za sebou má též několik filmových rolí, byť je neherec, nebo účast v porotě Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. O skládání, inspiraci či hudebním vkusu hovořil Jan P. Muchow v Profilu z 14. září. Ptala se Patricie Strouhalová. 

Co si ráno pouštíte za muziku? Co jste si pustil dnes?
Dnes to byla coververze od Stevie Wondera Part Time Lover. Většinou jsou to právě kapku retro věci. Perfektně na mě funguje například Shirley Bassey, ta padesátá léta, big bandy, vždycky je to veselé a nakopnuté. Pomalejší věci si pouštím spíš večer.

Skládáte hudbu k filmům, reklamám, ale i pro divadlo – třeba pro představení Richard III., Jindřich IV., Zkrocení zlé ženy. Jaký je rozdíl mezi skládáním pro divadlo a pro film? Kde je větší svoboda?
Je to jak kdy. Hodně záleží na látce a na tom, jak ji režisér uchopí. V divadle je méně času, než se přejde k podstatě věci. Často se hraje při přestavbě pódia, když někam přecházejí herci, ale už méně se hraje pod dialogy. Ve filmu je času víc a je hezké, když hudba začne o scénu dřív, pak hraje ve scéně, kde má, a doznívá ve scéně následující. Také je lepší, když hudba ve filmu přijde méně nápadně, kdežto v divadle je potřeba s hudbou moc nestrašit (nebýt moc dlouhý), protože herce obtěžuje řvát přes hudbu.

Když se díváte na filmy jiných tvůrců, vnímáte spíše hudbu, anebo děj?
Snažím se být standardní divák, který nevnímá ostatní složky. Když je ale hudba dobrá nebo mám pocit, že dobře funguje a vypráví film, vnímám ji o trochu víc.

Také skládáte muziku pro kapelu The Ecstasy of St. Theresa, kterou jste spoluzaložil už před dvaadvacet lety. Baví vás to pořád?
Jsme typ kapely, která nezní těch dvaadvacet let pořád stejně, ale snažíme se, aby každá příští deska byla jiná než ta předchozí, takže je to pořád zábavné.

Je to útěk od povinnosti, kterou máte třeba v divadle nebo u filmu? Je váš život a práce jeden velký relax?
Hodně velká inspirace je termín dodání – deadline. S kapelou to nemáme a desky vydáváme, až když jsou hotové. A kvůli tomu je to asi šest let, co jsme nevydali desku. Na druhou stranu, když děláte třeba na filmu, kde je stanovená premiéra, je to taky dobře, protože vás to opravdu přinutí.

Nedávno se vám narodilo druhé dítě, dcera Rika, máte ještě syna Huga. Jak vám děti změnily vaší práci? Spolupracujete třeba s Marií Procházkovou, která pro Českou televizi dělala Evropské pexeso a teď připravuje Slovíčka (dva a půl minuty dlouhou animaci, která dětem vysvětluje význam cizích slov, které běžně používají dospělí, ale děti jim nerozumí).
Je to zábavné. Děti jsou rády, když jsou brány za partnery, protože se pak cítí starší a chápavější. Stejně s Marií přistupujeme i ke Slovíčkům. Nesnažíme se tam hrát nějaké přiblblé, dětsky zažité melodie. Snažíme se vysvětlit třeba slovo eutanazie zábavnou formou, ale zase ne tak, aby to bylo nějaké takové roztomiloučké.

Skládáte také pro vlastní děti?
Pro vlastní děti jsem toho zatím moc nestihl. Mám pár písniček, které jim občas zahraju na akustickou kytaru. Vtipné je, že pětiměsíční Rika už rozpoznává své oblíbené písničky.

Rika, to je severské jméno, předpokládám po nějaké zpěvačce?
Přesně tak. Jmenuje se tak kamarádka z Finska, která v roce 1992 hostovala na naší desce.

Existuje hudba, kterou nemáte rád a kterou byste svým dětem nepustil?
Nejsem úplně fanoušek dechovky, ale také nejsem žánrově cítící. Mně se hudba buď líbí, nebo nelíbí.

Hodně kombinujete žánry. Máte pro to kombinování nějaké vnitřní omezení?
Spíše nemám rád, když je příliš not, stejně jako mám radši souvětí, která nejsou moc dlouhá, ale jsou jasná. Všechno, co v hudbě být nemusí, dávám pryč. Omezení je tedy spíše v notách než v žánrech.

Párkrát jste si zkusil ve filmu i zahrát. Je to zkušenost pro muzikanta, skladatele, ale i producenta nezaplatitelná?
Bylo to tak, že jsem byl osloven a z nedostatku soudnosti jsem souhlasil. Jsou rozhodně talentovanější a vystudovaní herci. Není to náhoda, že lidé studují herectví – potřebujete k tomu fyziognomické předpoklady a určitý dar, ale herectví je také o tom, že když se ví, co se dělá, je to znát. Já jsem to nevěděl a stále nevím, takže je zbytečné to pokoušet.

Před pár lety jste byl v porotě filmového festivalu v Karlových Varech. Jak se člověk dokáže dívat na film, který musí ohodnotit, a zůstat nestranný?
Velký problém pro mě byl, že tam soutěžil film Petra Zelenky, jehož jsem fanatický fanoušek. Ale jinak posuzovat film, a vlastně cokoliv, je velice subjektivní věc a o tom je i povinnost porotce. Abych měl nějaké objektivní hodnotící měřítko, říkal jsem si, jakou měl film asi ambici. Jestli to měl být artový film, anebo film divácký, jestli měl vyprávět příběh, anebo to byl náladový film. Pokud se filmu povedlo ambici naplnit, řekl jsem si, že je ten film dobrý, i když sám bych to dělal jinak.

Když dostanete nabídku na muziku pro film nebo divadelní představení, jsou toto přesně ty věci, podle kterých se při skládání řídíte? Nebo si radši vybíráte například vážná témata či naopak komedie, satiru?
Nemohu říct, že mám radši věci veselejší než smutné nebo naopak. Spíše je to dané tím, jak na mě ta látka, text, funguje, kdo je režisérem a jak to chce uchopit. Když to vypadá, že si rozumíme, že nás oba text inspiruje nebo mě inspiruje způsob, jakým ho chce režisér uchopit, tak tu práci přijmu.

Když máte čas a můžete odpočívat, zajdete si ještě zahrát fotbal?
Ano, je to pro mě vlastně největší relax. Zaběhám si a zablbnu. Zatímco v normálním životě jsem distingovaný senior, na hřišti se ze mě stane úplný magor, který řve na kamarády, ať se vrací, a podobně.

Jan P. Muchow (*1971, Rathenow, Německo)

Muzikant, hudební skladatel, producent, občasný herec. Složil hudbu k více než desítce českých filmů (např.: Václav, Pusinky, Grandhotel, Post Coitum, Jedna ruka netleská, Samotáři, Šeptej) a k mnoha divadelním představením. V roce 2003 získal Českého lva za hudbu k filmu Jedna ruka netleská, podruhé ho získal v roce 2006 za hudbu k filmu Grandhotel. Je členem a spoluzakladatelem hudební kapely Ecstasy Of St. Teresa. Jako herec se objevil ve filmu Šeptej, Samotáři nebo Rok ďábla. 


(redakčně kráceno)