Atentát? Provokace? Banalita?

Jak nazvat událost, která se stala v pátek v Chrastavě? Šlo o banální historku, anebo důležitý moment, který nebezpečně mění atmosféru v zemi? Máme se napříště bát, že útočník se vytasí se zbraní skutečnou? Jaké motivy vedly „atentátníka“ Pavla Vondrouše a jsou alespoň částečně pochopitelné? Na toto téma dnes spekulují politici, politologové i komentátoři. Politický čin, provokace, akt vyšinutého jedince, atentát na českou politiku či mafiánské varování - to vše zaznělo v komentářích v médiích.

Prezident Václav Klaus v Mladé frontě DNES (MfD) celý incident poprvé konkrétně označil za atentát. Podle prezidenta útok odráží situaci ve společnosti, která dosáhla „mimořádně špatného stavu“. "To nebyl 'politováníhodný incident', jak nešťastně řekl pan premiér (Petr) Nečas. To byl spíše prvně za 100 let našeho moderního státu atentát na prezidenta republiky," uvedl Klaus v rozhovoru pro MfD. Odstoupit by podle něj měli ti, kteří tuto situaci svými výroky de facto připravovali. „Není asi teď na mně, abych ty hlavní rozeštvávače v médiích jmenoval. To bych jim zbytečně dělal reklamu,“ prohlásil Klaus.

Spolu s ním bijí na poplach i někteří politici ODS. „V Chrastavě byl překročen Rubikon,“ píše ve svém dopise spolustraníkům poslanec Boris Šťastný. Vyzývá k ukončení „politicky motivované nesnášenlivosti, a to nejen ze strany levice.“  

Souhlasí s ním i první místopředsedkyně ODS a předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová. „Svést to pouze na selhání ochranky, je zastírací manévr. Musíme se bavit o tom, jaký je stav společnosti a co je toho příčinou. Budu velmi ráda, když ODS tuto debatu vážně povede,“ svěřila se Němcová deníku Právo.

V podobném duchu se ubírá i úvaha ministra životního prostředí Tomáše Chalupy: „Měli bychom se zamyslet nad tím, proč se kolem nás bere tolik naštvanosti a nenávisti, které ústí v podobné skutky. Měli bychom se zamyslet nad tím, kde je hranice mezi debatou, nepochybně i tvrdou a kritickou, o situaci v naší zemi a honem na čarodějnice na v podstatě kohokoli, kdo vstoupí do veřejného života.“ Chalupa ovšem připouští, že „mnozí lidé v dnešní době řeší složité osobní a sociální situace a mohou mít pocit, že svět kolem nich na ně zapomněl.“

Vyšinutý jedinec, či provokace podobná tykadlům na billboardech?

Politologové Vladimíra Dvořáková a Lukáš Jelínek za útokem politicky motivovanou nesnášenlivost nehledají. „Šlo o incident vyšinutého jedince, navíc s plastovou pistolkou. Rozhodně bych to na rétoriku či kampaně opozičních stran neshazoval,“ řekl Jelínek ParlamentnímListům.cz. Podobně hodnotí událost i politoložka Dvořáková: „Příliš bych to nedramatizovala, protože je evidentní, že známí lidé mohou být napadeni už jen z toho důvodu, že je někdo dlouhodobě frustrován.“ Právě frustraci považuje Dvořáková za jednoznačný motiv útočníka, který podle některých informací čelí exekucím na svůj majetek. „Jestli bych něco dávala do souvislostí, tak skutečnost, pokud je pravda, že čelí exekucím (…) ten zákon o tom je obrovské svinstvo,“ uvádí Dvořáková doslova.

Spíše jako banální incident vidí událost socioložka Jiřina Šiklová nebo spisovatel Ondřej Neff. Šiková na stránkách Týden.cz volá po shovívavosti pro útočníka. Podle ní šlo o provokaci na úrovni přimalovávání tykadel politikům na předvolebních billboardech. "Pokud to o něčem svědčí, pak o tom, že lidé jsou opravdu naštvaní a už nevědí, jak to dát jinak najevo"  Ondřej Neff v Lidových novinách dodává, že chrastavský incident je patálie, která nejvíce zaujme svou bizarností. „Maximum, co bychom si měli přát, je to, aby se ten bizarní případ co nejdřív odebral tam, kam svou bezvýznamností patří, totiž do zapomnění."

Naopak podle politologa Bohuslava Doležala by bylo krajně nevhodné, kdyby se z Pavla Vondrouše stal hrdina podobný Romanu Smetanovi, který přimalovával politikům tykadla. Vondroušův čin je prý logickým důsledkem hysterie, kterou zde vytvářejí politické a intelektuální elity. „Kdekdo tady lidem nakecává, že současná doba je špatná a bude jenom hůře. Dělají to odbory i opozice. Žijeme tak v jakési psychóze, která stávající situaci vykresluje hůře, než jaká opravdu je. Takové činy pak mohou být důsledkem. Je to proto od politických i společenských elit velmi nezodpovědné,“ uvedl Doležal.

Pehe: Atentát ano, ale ne na Klause

V tom, že šlo skutečně o atentát, se s prezidentem paradoxně shoduje politolog Jiří Pehe. Tady ale jejich názorová shoda končí. Podle Peheho totiž nešlo o atentát na Klause, ale o atentát na českou politiku. „Není symbolické, že šlendrián, v němž se náš stát topí, dorazil v podobě selhání ochranky až do bezprostřední blízkosti hlavy státu?“ klade si Pehe řečnickou otázku v Právu. Prezidenta kritizuje za to, že se nezdržel komentářů ve stylu „komu to slouží“ a na paškál si Pehe bere všechny, kteří se nechali slyšet, že „atentát“ je důsledkem rozeštvávání společnosti. „Česká společnost je vskutku rozeštvaná, ale politici, včetně pana prezidenta, by si jako první krok v hledání odpovědí na to, kdo a co společnost rozeštvává, měli nastavit zrcadlo,“ míní Pehe. Obává se také, že v příštích dnech se na toto téma rozbují celá řada konspiračních teorií.

Právě z oblasti „konspiračních teorií“ je i spekulace zveřejněná na webu prvnizpravy.cz. Autor - právník blízký Hradu a člen týmu poradců hlavy státu Jaroslav Kuba - si všímá některých nesrovnalostí na chrastavském videozáznamu a dovozuje, že celá událost mohla být i jakýmsi „mafiánským varováním“, jak doslova uvádí - obdobou „mafiánské kulky“. Důvody pro takový čin hledá v krocích prezidenta z posledních dní: "…  pan prezident nevyužil svoji pravici k podpisu některých zákonů. Za 'neposlušnost' si vysloužil rázné nařčení z destabilizace vlády a označení téměř za komunistu. Přitom ani není jisté, že ji opět nepoužije i v případě církevních restitucí. S vetováním druhého pilíře důchodové reformy tak frustruje čert ví jaké adepty na zbohatnutí," spekuluje nad motivy útoku Kuba.

Zatímco prezident Klaus odmítl „rozeštvávače“ jmenovat, Michal Semín z Občanského institutu tvrdí, že „ruku, jež zdvihla pistoli proti hlavě státu, vedli všichni, kteří v médiích a nejen tam pořádají pomlouvačné štvanice“ a uvádí i konkrétní jména. Především Michala Viewegha, jehož kniha Mráz přichází k Hradu podle něj znetvořuje již tak dost škaredý mediální obraz Václava Klause. K lidem, kteří se „již delší dobu nespokojují s věcnou kritikou postojů a činů prezidenta republiky a mají až nutkavou potřebu svěřovat se veřejnosti z pocitů znechucení a pohrdání,“ řadí také kněze Tomáše Halíka, publicistu Jana Urbana nebo literárního historika Martina C. Putnu.

Paralela s první republikou?

Vedoucí katedry politologie FSS MU Stanislav Balík pro MfD hledá vysvětlení dnešních nálad ve společnosti v nedávné historii. Dnešní situaci přirovnává k prvním letům první republiky a připomíná atentáty na Karla Kramáře a Aloise Rašína. V čem se podle něj shoduje doba před devadesáti roky s tou dnešní?  "… pocit sociálně nejisté situace, pocit rozvírajících se nůžek, pocit, že se od sebe vzdalují světy 'bohatých' a 'chudých', boj proti křivdám, kapitalistickému útlaku. Přesně z takových motivů vyrostlo v naší nedávné minulosti silné hnutí, které vedlo k nespravedlnostem z největších  k popravám, zlikvidování celých společenských skupin. Jedním z úkolů vládnoucí elity je tlumit tyto vášně – v zájmu celé společnosti. A právě to se dnes evidentně nedaří. Nechybují jen ti vládnoucí, svůj díl mají všichni, kteří ve víře v novou, tentokrát definitivní revoluci uhlíky třídních a jiných nenávistí rozfoukávají. Oheň, který hrozí vzplanout, může sežehnout i je."