Bylo rozdělení Československa chybou?

Češi a Slováci si letos připomínají dvacáté výročí důležitého milníku společné historie – šestadvacátého srpna 1992 podepsali Václav Klaus a Vladimír Mečiar dohodu o rozdělení Československa, ze které se 1. ledna následujícího roku zformovaly dva samostatné státy. Byl tento rozchod chybou a doteď na ni oba národy doplácejí, anebo dnes máme naopak lepší vzájemné vztahy? O těchto otázkách mohli v pondělí večer diskutovat účastníci první z Masarykových debat tohoto semestru v Brně.

Kulatý stůl z černého hruškového dřeva v jídelně brněnské vily Tugendhat byl v srpnu 1992 navždy poznamenán osudovým momentem, který zdejší průvodci nikdy nezapomenou návštěvníkům zmínit. Právě zde tehdejší premiér Václav Klaus a předseda slovenské vlády Vladimír Mečiar stvrdili svými podpisy smlouvu o rozdělení společného státu.

Po dvaceti letech toto téma v Brně opět ožilo – do města přijeli zástupci tehdejší politické a kulturní elity, aby se studenty otázky zániku Československa znovu otevřeli.

„Byl rozchod Československa chybou?“ tak zněla teze, ke které se účastníci debaty mohli vyjádřit souhlasně, nebo nesouhlasně.

Na řečnickém stupínku se vystřídali Petr Pithart a Magda Vašáryová, kteří tezi obhajovali, s Milanem Uhdem a Milanem Kňažkem, již vystupovali proti tezi. Úkolem hostů bylo zaujmout svými argumenty účastníky debaty – nutno podotknout, že velká část z nich na bouřlivé porevoluční období pamatuje spíš z kočárku, a mnozí si tak svůj postoj přišli na debatu především ujasnit.

„Přiznám se, že můj názor je nevyhraněný. Na dnešní debatu jsem se přišla podívat a poslechnout si různé názory,“ svěřila se studentka Eliška. „Spíš se přikláním k nesouhlasné straně, ale vlastně úplně nevím, co si o tom mám myslet. Když se republika rozpadla, měla jsem teprve tři roky. Proto jsem tady,“ řekla další z oslovených účastníků Bibiana.

V předdebatním průzkumu, ve kterém hlasovalo 368 lidí, se 48 % vyslovilo proti tezi, 29 % s ní souhlasilo a 23 % účastníků uvedlo, že se zatím nedokázali rozhodnout. Odhadem asi jedna třetina účastníků debaty pocházela ze Slovenska.

Argumenty řečníků

Senátor Petr PithartPetr Pithart, předseda Senátu České republiky
Byl jedním ze signatářů Charty 77, účastnil se Občanského fóra, v letech 1990 až 1992 zastával funkci předsedy české vlády.
Postoj k tezi: PRO (nesouhlasí s rozpadem)

„Vždycky jsme žili v domě, ve kterém jsme nebyli sami. V roce 1938 bylo Československo zemí s největším procentem různých národností. Dnes je Česká republika etnicky nejhomogennější stát v Evropě. Jsem přesvědčen, že jedině pestrost je kulturně a duchovně plodná a homogenita nás naopak ochuzuje.“

„Rozdělení Československa byl mimořádně riskantní čin a jen minimum politiků si to tehdy uvědomovalo. Jiné země se v té době rozpadaly násilně, padaly výstřely tam, kde si lidé nedokázali představit, kam až to může zajít. Všichni z paměti vytěsňujeme nepříjemné vzpomínky, ale nemůžeme předstírat, že to risk nebyl a že to ještě nemůže dopadnout špatně.“

„Jiným zemím stojí multikulturalita za to, aby o ni bojovaly. Mnohé národy tuto otázku řeší už mnoho let. Nám k tomu stačily pouhé dva roky a byl konec. Obávám se, že takový postoj ještě v budoucnu přinese velké problémy.“

„Porevoluční debaty byly velmi zmatené, chaotické, zbrklé. Rozdělení podle mě nebylo legitimní. Až na jednu stranu neměli politici při volbách rozdělení v programu. A už měsíc po volbách o rozdělení začali jednat.“

Milan Uhde - rada ČTMilan Uhde, dramatik a politik
Po sametové revoluci působil jako ministr kultury české vlády, od vzniku samostatné republiky byl prvním předsedou Poslanecké sněmovny České republiky.
Postoj k tezi: PROTI (souhlasí s rozpadem)

„Československo bylo životadárným útvarem, který Slovákům poskytl vynikající základnu pro emancipaci politickou i hospodářskou, aby dobudovali svoji kulturu. Založení Československa bylo ovšem od začátku provázeno mnoha základními problémy. Nepodařilo se najít kompromis, idea společného státu se vyčerpala a ztratila své poslání.“

„Češi a Slováci ve společném státě vždy hráli nestejně závažnou úlohu a ve velkých společenských konfliktech oba národy mířily vždy jiným směrem. Rozdíly se projevovaly neustále. Byly zde požadavky, aby Slovensko mělo jiný daňový systém, ale oba národy aby měly společnou měnu. To je stejná situace, která dnes trhá na kusy Evropskou unii.“

„Domnívám se, že problémy obou těchto zemí nevyplynuly z rozdělení. Nezakrývám, že určité komplikace to přineslo. Především kultura z té symbiózy těžila. Dnes jsou česká i slovenská kultura v nesnadné finanční situaci, ovšem kontakty dál existují, a dokonce se prohloubily, jelikož nad nimi není diktát nějakých ministerských úředníků. Teď už k sobě nemusíme mít žádné výčitky, můžeme se teď spolu normálně bavit.“

„Nebojím se toho, že České republice hrozí homogenizace. Jsme součástí Evropy, naše hranice jsou otevřené.“

"Že jsme se na rozdělení dohodli v tak krátkém čase, to jen dokazuje, jak hluboká krize byla mezi oběma státy. Už Občanské fórum a Veřejnost proti násilí měly odlišné programy, už tam byla cítit hluboká zášť. A pomlčková válka, to už byl vrchol trapnosti, kde se projevila zralost pro to, aby se státy rozešly.

Magda Vášáryová Magda Vašáryová, herečka a diplomatka
Po roce 1989 působila jako zahraniční diplomatka a politička. V květnu 1999 neúspěšně kandidovala na úřad prezidenta Slovenské republiky. Nyní je poslankyní za SDKU-DS. 
Postoj k tezi: PRO (nesouhlasí s rozpadem)

„Pokud se na rozdělení podíváme ze zahraničně politického hlediska, byl to mimořádně riskantní čin. Moje hlavní obava byla, že ta síla, která ten celek roztrhne, vrhne Slovensko směrem na východ. Nakonec se nám přece jen podařilo vyjednat vstup Slovenska do NATO a následně Evropské unie, s čímž se ještě roku 1998 nepočítalo. Ale kdo ví, jak to bude dál se Slovenskou republikou. Dnes tu máme monopolní vládu jedné strany, která obsazuje všechny posty – a bohužel i pro to, že mladí lidi nechodí volit a nechávají to na starých generacích, aby za ně rozhodovaly o budoucnosti.“

„Československo bylo mezinárodně politicky nemilovaný stát. Díky svému spojení od západu na východ mělo strategicky velmi dobrou polohu, která se okolním národům nelíbila, a byly proti jeho vzniku. Proto jsem se jako diplomatka ve Vídni ani nedivila, když jsem dostávala zprávy, kdo všechno z našich sousedů měl zájem financovat rozdělení Československa. Mnoho věcí dodnes nemůžu napsat ani ve svých pamětích.“

„Rozdělením výrazně utrpěla slovenská kultura. Ztratila desetimilionový trh. Mladí Češi slovensky skoro vůbec nerozumí. Dříve Češi stáli řady na slovenské knihy, byla zde obrovská výměna herců. My dodnes čteme vaše knihy, ale vy už nečtete naše. A ta kultura tím velmi trpí.“

„Doufám, že se křehkost Československa nepřenese do našich vlastních států.“

Hranaři - Milan KňažkoMilan Kňažko, herec a politik
V 90. letech působil jako ministr zahraničních věcí Slovenska a místopředseda slovenské vlády, později vykonával funkci ministra kultury Slovenska.
Postoj k tezi: PROTI (souhlasí s rozpadem)

„Hovořit o státě v souvislosti s některými osobnostmi je možná zajímavé, ale uvědomme si, že státy jsou trvalejší. Politici - ať ti špatní, nebo dobří - odcházejí, ale státy a národy zůstávají. Dvacet let vývoje státu, to jsme teprve na začátku.“

„Nechtěli jsme dělit republiku. My jsme se přišli dohodnout, jak dál. Chtěli jsme mít rovnováhu mezi zodpovědností a kompetencemi. Chtěli jsme vyřešit neskutečný chaos mezi třemi vládami a třemi parlamenty. Chtěli jsme společný stát, ale hledali jsme, jak k tomu dospět. Položili jsme si otázku, kde federální vláda vezme svoji legitimitu? Kdo ji bude delegovat a jaké bude mít pravomoci? A tam jsme se neshodli. Byl to právě Klaus, kdo po několika vyčerpávajících měsících, kdy jsme už v zoufalství navrhovali konfederaci, řekl - než zkoušet nějaké experimenty, radši dva suverénní státy. A tak se i stalo. Ale na rozdíl od jiných států jsme to udělali kultivovaně. A to je dodnes naše obrovská devíza.“

„Při těchto výročích čtu spoustu článků z různých sfér. Ve většině případů mi to připadá jako pláč nad hrobem, ve kterém ale ve skutečnosti nikdo neleží. Je jim smutno po státě? Ale co je to stát? Kdyby se nad tím zamysleli, řekli by, že jim byla blízká česká kultura, že milovali to soužití a vzájemnost. Ale to všechno tu zůstalo. Odešla jen byrokracie a státní aparát a nevím, komu tolik přirostl k srdci.“

„Dnes máme spolu mnohem lepší vztahy. Už nemusíme řešit obavy z konfrontací a konfliktů, protože k nim zanikly důvody. Kulturní výměna nikdy nebyla taková, jako po rozdělení. Už to, že zde dnes sedíme, dokumentuje naši vzájemnost.“


Slováci se o českou kulturu zajímají více než Češi o slovenskou

Velkou pozornost si při diskusi s účastníky získaly současné problémy v kulturní sféře obou zemí. Magda Vašáryová několikrát zdůraznila, že rozdělením utrpěla zejména slovenská kultura vůči české. „Mladí Češi slovensky nerozumí. Po celé Praze nekoupíte slovenské noviny, ale vy české seženete na Slovensku kdekoliv. My se zajímáme o vaši politiku, ale vy o naši nikoliv. Přestali jste číst naše knihy, a když už, tak je musíte mít přeložené do češtiny. Víte, kolik stojí překlad? Místo toho by se sem přitom mohly dostat další tři slovenské knihy. A slovenská kultura tímto velice silně trpí,“ podotkla politička.

Oponenti z nesouhlasné strany ale naopak zdůrazňovali, že kulturní toky mezi oběma národy jsou mnohem živější dnes, když už je neřídí státní úředníci. „Problémy v kulturní oblasti řeší oba státy, v obou je hluboce podfinancovaná. Vážnost současné politické reprezentace vůči kultuře je ostudná,“ míní Milan Uhde. „Že je kulturní výměna nevyvážená? Uvědomme si, že to už není chybou iniciativy úřadů, je to otázka naší svobodné volby,“ dodal.

Buďme hrdí na to, že jsme to ustáli

Z výsledků sčítání hlasů vyplynulo, že většina nerozhodných účastníků se po vyslechnutí argumentů přiklonila spíše k nesouhlasné straně, tedy skupině Milana Kňažka a Milana Uhdeho. Pro tezi se vyslovilo 20 % hlasujících, 70 % ji odmítlo a desetina zaujala neutrální pozici.

„Buďme hrdí na to, že jsme to ustáli a nedopadli jsme jako na Balkáně nebo v Čečensku. Ukázali jsme, že jsme civilizovaný národ, který se dokázal dohodnout v míru, a to ohromilo celý svět. Jen nedovolme, aby z nás zase udělali zvířata za elektrickým drátem a vymývali nám mozky,“ uzavřela diskusi velmi emotivním proslovem Magda Vašáryová.

„Sice už nejsme Češi a Slováci ve společném státě, ale jsme společně Evropany,“ dodal Milan Kňažko.

O debaty je obrovský zájem

Že jde o téma stále nevychladlé, svědčí i obrovský zájem ze strany studentů. Aula Právnické fakulty Masarykovy univerzity s kapacitou 400 míst byla plná už půl hodiny před začátkem akce. Se zástupy dalších zájemců se organizátoři museli rozloučit slovy „Je nám líto, přijďte příště.“ Příležitost budou mít už 6. listopadu v budově Fakulty sociálních studií MU. Tématem tentokrát bude, zda by nabídka vysokoškolských oborů měla reflektovat reálnou poptávku trhu.