Rozhodnutý odejít jsem byl už v červnu, říká exředitel Dvořák

Brno - Ještě na začátku září prohlašoval ředitel Národního divadla Brno, že je připraven se přihlásit do výběrového řízen, a po pěti letech obhájit svůj post. O několik týdnů později ale na svoji funkci rezignoval. Důvody uvedl celkem tři: špatné financování divadla, nepřiměřené politické zásahy do jeho práce a nechuť Brna k zásadním systémovým řešením, jež by mohla situaci v podfinancovaných divadelních institucích zmírnit. Co se za těmito obecnými slovními spojeními skrývá, se pokusil vysvětlit v rozhovoru pro Českou televizi. Na co odpovědět odmítl, byly otázky jeho dalšího směřování. Zda se hodlá ucházet o post ředitele Národního divadla v Praze, považuje za spekulace. Stejně jako svůj případný návrat do Brna, kdyby to v Praze nevyšlo.

Dnes již bývalý ředitel Dvořák přitom tvrdí, že odchází po dlouhé úvaze a v úmyslu to měl již na konci minulé divadelní sezony. Cítil to tak delší dobu. Ale nechtěl prý utíkat, dokud nebudou dořešena dvě trestní oznámení, která na něj podali odboráři divadla a „nějaký“ brněnský aktivista. „Nechtěl jsem, aby si někdo myslel, že utíkám předtím, než se to dořeší, což se také stalo. Policie obě oznámení odložila,“ dodal.

Za daleko podstatnější považuje fakt, že nikdo nenaslouchal jeho návrhům, jak brněnskou kulturu systémově „reorganizovat“, aby se nemuselo škrtat v rozpočtech všech příspěvkových organizací. „Systémově“ si totiž klade otázku, zda není příliš velký luxus mít v Brně čtyři činoherní soubory či dva symfonické orchestry. Ve světě je podle něho mnoho měst kulturně daleko významnějších než Brno, která mají pouze jedno těleso. „Spojením orchestru divadla a filharmonie by se podle hrubých odhadů ušetřilo deset až patnáct milionů korun. Je tedy otázka, zda si Brno luxus dvou těles může dovolit,“ prohlásil v rozhovoru ředitel.

Přitom to byl právě on, kdo v dubnu před výběrových řízením na šéfa pražského Národního divadla napsal otevřený dopis, podle kterého nebude kandidovat na ředitele zlaté kapličky, protože je zásadně proti sloučení státní opery s operou Národního divadla. Pro každé město má tedy jinou strategii a na každé těleso jiný názor. Sloučení brněnských hudebních těles bere ale ryze pragmaticky. Těmto jeho návrhům však podle jeho slov radnice nenaslouchala a raději seškrtala rozpočty všech kulturních příspěvkových organizací, což je pro Dvořáka jako manažera neúnosné.

Proč jsou náhle politici u Dvořáka na černé listině, když byl s nimi – oficiálně alespoň s primátorem Onderkou – víc než v dobrých vztazích, okomentoval pouze slovy, že si rozumí v mnoha věcech. Zdůraznil však, že je především staromódně loajální vůči svému zřizovateli – představitelům města, což považuje za samozřejmost.

Ani jeden ze svých kontroverzních kroků, natož pak vlastní manažerské selhání, si Dvořák nepřipouští. Je přesvědčen, že pro divadlo udělal maximum. Když padne otázka na to, zda neztratil podporu představitelů města a nebylo mu naznačeno, že jej už ve výběrovém řízení nepodrží, je jeho odpověď stručná. „O tom nic nevím,“ prohlásil.