Děti může ohrozit zničená prolézačka i nepozornost rodičů

Hodonín – I v tragédii se může změnit zábava dětí na hřišti. Na mnohých z nich se totiž vyskytují nebezpečné nástrahy v podobě ostrých hran či nedostatečného zajištění. Alespoň to zjistil revizní technik, který během léta zkontroloval na Hodonínsku jednadevadesát lokalit, kam si děti chodí pravidelně hrát. Označil osmapadesát hracích prvků, které na hřištích nemají co dělat. Hodonínská radnice je proto tento týden začala odstraňovat.

„Obnova herních prvků probíhá už několik let. Jen za posledních osm let město investovalo devět a půl milionu korun do jejich obnovy. Na pětaosmdesáti procentech města už byly staré prvky vyměněny za nové, které splňují normy. Teď jsme si nechali všechna hřiště posoudit odborným pracovníkem. Prolézačky, které nejsou bezpečné, ještě vyměníme,“ uvedl hodonínský místostarosta Ladislav Ambrozek (KDU-ČSL). Výměnu chce vedení radnice stihnout do příštího jara.

Podle vedoucí oddělení údržby a veřejné zeleně Michaely Bžoňkové se problémy nejčastěji týkají starých železných hracích prvků. „Jsou to například oblouky, vahadlové houpačky nebo klasické houpačky,“ popsala Bžoňková.

Spolu s výměnou vyhlásila radnice v Hodoníně i anketu. Pomocí ní zjišťovalo vedení města, kde je o hřiště zájem, případně co konkrétně by si na nich lidé přáli vidět. „Zajímalo nás, jaká je poptávka lidí. Někde mohla populace zestárnout, a už tam není poptávka po herních prvcích. Naopak jinde si lidé přejí hřiště tam, kde zatím nejsou,“ dodal Ambrozek.

Příčinami úrazů je špatná konstrukce i nepozornost rodičů

Dětská hřiště by měla být zkonstruována tak, aby zamezila vážným zraněním. Při vymýšlení hracích prvků tak konstruktéři musí myslet i na to, aby měly prolézačky zaoblené rohy či byly od sebe dostatečně vzdálené. „Je potřeba pamatovat i na to, že dítě může spadnout. Při pádu nesmí stát v cestě nic, o co by se dítě mohlo zranit. Plocha by měla pád tlumit,“ uvedl vedoucí vývoje dětských hřišť Pavel Horák.

Důležitý je i materiál, ze kterého jsou atrakce pro děti vyrobeny. „Každý materiál má své pozitivní i negativní stránky. Čím pevnější a odolnější je, tím delší je životnost hracího prvku,“ dodal Horák. Nejméně vhodné je podle něj měkké dřevo. Rychle se opotřebovává a snadno ho poničí i vandalové.

Ani správná konstrukce ale nemůže předejít veškerým úrazům. I rodiče by proto měli věnovat pozornost hřišti, na které dítě pouští. „Dospělý člověk by si měl hřiště prohlédnout a letmo zhodnotit stav zařízení. Pokud je na první pohled hřiště zdemolované vandaly, zřejmě pro děti příliš bezpečné nebude,“ upozornil Horák. Rodiče by měli navíc dohlížet i na to, jakým způsobem děti ke hře prolézačky využívají.

Kvůli rodičovské nepozornosti či špatné konstrukci hřišť končí děti mnohdy i na oddělení chirurgie v hodonínské nemocnici. „Nejčastěji sem přichází s drobnými řeznými ranami. Chodí i se zlomeninami prstů či nohou. U dětí jsou velmi časté také zlomeniny předloktí,“ popsal traumatolog hodonínské nemocnice Michal Šikuda. Podle lékařů zraněné děti nejčastěji přicházejí v létě a o víkendech.