Josef Mengele – osvětimský anděl smrti – s největší pravděpodobností praktikoval své ďábelské experimenty také na území dnešní České republiky. Jedním z míst, kde Mengele nejspíš rozhodoval o životě a smrti, byly i dva pobočné koncentrační tábory nedaleko Chrastavy (Kratzau) – dřevěné baráky a v nich kolem 150 vězeňkyň z Francie, z Holandska, některé také z Maďarska a Polska. Skutečně tam ale byl? Někteří tvrdí, že dokonce třikrát: v říjnu roku 1944, pak v lednu a nakonec v březnu roku 1945. Po stopách Mengeleho se vydal i Stanislav Mottl v pořadu ČT Stopy, fakta, tajemství.
Anděl smrti neexperimentoval jen v Osvětimi, stopy zanechal i v Čechách
Koncentrační tábor nedaleko severočeské Chrastavy ale nebyl jediným místem na českém území, kde za ostnatým drátem živořili lidé. Historik Lubor Lacina ze Severočeského muzea v Liberci tvrdí, že pobočných koncentračních táborů bylo hodně, a to včetně rozsáhlé sítě poboček koncentračního tábora Gross-Rosen. „Samotných poboček Gross-Rosen byly necelé dvě desítky, ale poboček všech koncentračních táborů na našem území bylo přes 40. Na Liberecku a Jablonecku se jich nacházelo pět, dva v Chrastavě, jeden na předměstí Jablonce, v Rýnovicích, jeden v Rychnově u Jablonce a jeden ve Smržovce,“ dodává Lacina.
Osvětim je příležitost pro vědu – mnoho ras, mnoho lidí, tvrdil Mengelův učitel
V Chrastavě neboli Kratzau, jak už se dnes ví, byly také těhotné vězeňkyně. Právě tato skutečnost může opodstatnit pobyt Josefa Mengeleho v této oblasti. Podle německé historičky Isabel Sprengerové se do Chrastavy dostalo minimálně sedm těhotných žen. Ty nakonec podle ní byly usmrceny jedem. Těhotné ženy měly být odvezeny zpět do Gross-Rosen a byly určeny k likvidaci. K tomu, aby tyto ženy mohly být odtransportovány jinam, muselo dojít - v duchu přísných nacistických ustanovení - k selekci. A právě tohle byla doména také Josefa Mengeleho.
Sám Mengele měl ještě před válkou velkého učitele. A kdože to byl? Šéf Ústavu pro dědičnost, biologii a rasovou čistotu při univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem profesor Otmar von Verschuer. Tento úctyhodný muž již tenkrát, mimo jiné, experimentoval s dvojčaty. Chtěl prokázat dědičnost všeho druhu. A právě tyto výzkumy uhranuly i jednoho z jeho asistentů – Josefa Mengeleho. Idea profesora Verschuera, že správným výběrem mohou být „zlepšeny či dokonce vyšlechtěny“ dědičné vlastnosti rasy, se stala i jeho ideou…
A právě Verschuer poslal Mengeleho v květnu 1943 do Osvětimi s tím, že se tam „naskýtá pro vědu velká příležitost. Je tam mnoho ras, mnoho lidí…“ Jedním z hlavních úkolů doktora Josefa Mengeleho v Osvětimi je právě selekce. Byl to už zaběhnutý rituál. Vlaky přijely na rampu, lidé polomrtví hrůzou, vysíleni po několikadenní cestě v zaplombovaných dobytčácích, se vypotáceli ven. Pak je jako na běžícím pásu prohlíželi důstojníci SS a lékaři, včetně Josefa Mengeleho. Kdo byl poslán na levou stranu, hlavně děti, ženy a starší lidé, toho čekala plynová komora…
Před Rudou armádou uprchl, ale ne úplně, objížděl právě pobočné tábory
Mengele podle oficiálních materiálů v noci ze 17. na 18. ledna 1945 uprchl před postupující Rudou armádou z Osvětimi. Přestože si dnes mnoho lidí myslí, že od tohoto okamžiku byl Josef Mengele už na útěku, není to pravda. Například vězeňkyně z pracovního tábora v Mernzdorfu, který patřil pod Gross-Rosen, tvrdí, že ještě po tomto datu Mengeleho viděla. Prý objížděl pracovní tábory. Potvrzuje to i historička Kateřina Lozoviuková. Podle ní je doloženo, že Mengele byl v Gross-Rosen, byl tam i při některých selekcích a měl objíždět i ty pobočné koncentrační tábory…
A jak dopadl jeden z velkých strůjců těchto zločinů Josef Mengele? Zatímco on žil jako štvanec, vědci a lékaři z Institutu císaře Viléma, pozdějšího Institutu Maxe Plancka, odkud Mengele přijímal úkoly, se obestřou mlčením. O jejich účasti vědců na Mengeleho ďábelských experimentech se nemluvilo. A jaké byly vlastně osudy Otmara von Verschuera? V roce 1951 byl povolán na katedru genetiky do Münsteru a v roce 1956 ho kolegové zvolili předsedou německé antropologické společnosti. O pět let později byl dokonce mezi čestnými hosty na mezinárodní konferenci o genetice člověka v Římě. Zemřel při automobilové nehodě v roce 1969. Po jeho smrti vyšla v německých novinách řada oslavných nekrologů, ovšem bez zmínky o jeho spojení s Josefem Mengelem… Ten přežil svého velkého učitele von Verschuera o deset let - 7. února 1979 si šel zaplavat do Atlantiku. Dostal srdeční záchvat, který nepřežil…