Vyplatí se málokomu, stojí na třech pilířích a řady jejích odpůrců dramaticky houstnou – slovenská důchodová reforma. Oproti té české, která startuje za několik týdnů, má jen jeden podstatný rozdíl: Existuje už osm let. Slovenské zkušenosti proto stojí za průzkum.
Slovenská důchodovka se otřásá v základech
Půdu pro vstup reformy v platnost k lednu 2005 si vláda Mikuláše Dzurindy předpřipravila. Nejprve posunula hranici pro odchod do důchodu na 62 let – ženy s dětmi předtím odcházely v 58 a muži v 60 letech. Pak soukromé spoření na důchod přišlo o dosavadní výhody – třeba daňové bonusy – a nakonec se rozjel zbrusu nový druhý pilíř reformy.
Kdo byl k prvnímu lednu 2005 mladší 16 let, musel vstoupit povinně ihned při nástupu do prvního zaměstnání. Kdo byl starší, dostal na výběr – vstoupit, nebo nevstoupit. Na rozhodnutí byl čas do 30. 6. 2006. Komu pak chybělo do důchodu méně než deset let, vstoupit nemohl.
Ze 2,5 milionu lidí, kteří měli na výběr, jich u soukromých fondů začalo spořit půldruhého milionu. Bylo to mnohem víc, než čekala sama vláda.
Důchodové správcovské společnosti
Do 2. pilíře se zapojilo osm důchodových správcovských společností. Některé vznikly nově, jiné se transformovaly z penzijních fondů. Vstupenku do druhého pilíře jim dal Úřad pro finanční trh, po splnění podmínek. Jejich základní kapitál musel být 300 milionů slovenských korun a musel být jasně oddělen od majetku klientů. Za dva roky fungování musel mít také nejméně 50 tisíc klientů. Každá správcovská společnost zapojená ve 2. pilíři pak musela nabízet spoření ve třech důchodových fondech – růstovém, vyváženém a konzervativním.
Po osmi letech jejich fungování v nich Slováci naspořili okolo pěti miliard eur. Namísto osmi společností už jich ale na trhu zůstalo jen šest. A ty začnou první důchodce vyplácet po roce 2014. Minimální doba pro spoření totiž byla stanovena na 10 let.
Reforma penzí na Slovensku = světový unikát
Slovenská sociální pojišťovna, tedy 1. pilíř, hospodařila až do startu reformy s přebytkem, případně s malým schodkem na úrovni kolem pěti miliard korun. Když se peněz nedostávalo, vláda ze státní kasy přisypala peníze a nedostatek dorovnala. Pak ale přišel rok 2005, s ním start reformy a velký průvan v kase Sociální pojišťovny.
Na rozjezd důchodového kolosu vyčlenila Dzurindova vláda 65 miliard slovenských korun, které měly Sociální pojišťovně pomoct zalátat díru po výpadku pojistného. Vláda si tehdy pomohla prodejem 49 % akcií Slovenského plynárenského průmyslu. Za něj zinkasovala 123 miliard korun.
Každým rokem ale ztráta na účtu Sociální pojišťovny narůstala o další miliardy a privatizační pramen po třech letech fungování nového systému vyschl. „Na vině“ propadu prostředků ve státním průběžném pilíři byl nečekaný zájem o vlastní spoření na stáří. Politici čekali, že se do druhého pilíře zapojí okolo 150 tisíc lidí, udělalo tak ale 1,5 milionu. Ti, co se zapojili, pak do státního pilíře přispívali namísto původních 18 procent už jen 9 % své mzdy (zbylých 9 % přesměrovali do fondů ve 2. pilíři). „Slovensko bylo světovou raritou, neexistoval na planetě systém, ve kterém by byl poměr 1. a 2. pilíře 1:1“, říká Peter Staněk, ekonom ze Slovenské akademie věd.
Třeba v Česku má být poměr státního a soukromého pilíře 25:3, respektive 25:5. V Německu je to 14:4.
Nový SMER důchodové reformy
Kdysi výkladní skříň vlády Mikuláše Dzurindy, světový unikát hodný poklony od samotné Světové banky se ale po pár letech otřásá v základech. Na Slovensku totiž, ostatně stejně jako v Česku, chyběl jeden detail – širší politická shoda. A Ficova vláda tak z reformy svých předchůdců začala systematicky dělat trhací kalendář. Z fondů o třech různých investičních strategiích se staly fondy se třemi téměř stejně konzervativními strategiemi.
„Ukázalo se, že to zkonzervativnění bylo velmi rozumným řešením, protože zabránilo spekulativním přechodům do jiné společnosti po vypuknutí krize a dnes je to portfolio těch DSS relativně bezproblémové, takže to považuji za docela rozumný krok,“ říká Peter Staněk, ekonom ze Slovenské akademie věd.
Zároveň ale dodává, že teď už se vstup do 2. pilíře nevyplatí skoro nikomu. Tím méně starší generaci Slováků. Podle pravidel reformy se přitom může do 2. pilíře zapojit každý, komu zbývá do důchodu alespoň 15 let.
"Za 15 let nic nenaspoříte, to byste museli mít příjem 10 tisíc eur měsíčně. A průměrná mzda je 840 eur. Na 80 % lidí ale na tuto hranici vůbec nedosáhne, vydělávají tak 400–500 eur. Z toho jasně vyplývá, že si na nějaký vysoký důchod nenašetří ani za 30 let," dodává Peter Staněk.
2. pilíř… Přežitek?
Vládní rétorika a hesla teď Slováky vyzývají, aby druhý pilíř reformy zbořili a poslušně se vrátili pod křídla „matičky“ Sociální pojišťovny, kde jim na jejich důchod dohlédne stát. Antikampaň rozjel Fico hned po nástupu do čela vlády. Jeho ministryně práce a sociálních věcí zase v otevřeném dopise účastníky druhého pilíře přesvědčuje o jeho velké nevýhodnosti. A olej do ohně přilévá i šéf Sociální pojišťovny, který čas od času vystoupí s „pozitivní“ zprávou, že Slováci už o své peníze stejně přišli nebo brzo přijdou. Ani tato slova ale zatím žádnou hromadnou migraci Slováků mezi pilíři neodstartovala. "Slováci jsou konzervativní národ, takže těmto tlakům nějak výrazněji nepodléhají a když už se pro něco rozhodnou, dost těžko mění svoji pozici. Počet těch, kteří teď vystoupili, se pohybuje někde mezi 20–30 tisíci, uvádí Peter Staněk.
Premiér Fico sice uvažoval i o úplném zrušení problematického druhého pilíře, prozatím od toho ale ustoupil a jen mu oblékl nový kabát. V červenci poslanci odhlasovali, že z původních 9 % mzdy už do soukromých fondů zamíří jen 4 %. A kdo bude chtít, přidá si – po českém vzoru – 2 % ze své kapsy navíc. Robert Fico si od toho slibuje další miliardy do průběžného důchodového systému navíc.
"Plán snížit odvody pomůže Sociální pojišťovně tak na 2–5 let. Je to jako náplast na hnisavý vřed. Ficova vláda teď obětuje lidi mladší 50 let, protože až oni půjdou za 12 a více let do důchodu, bude situace v důchodovém systému neudržitelná," říká poslanec a bývalý ministr financí Ľudovít Kaník (SDKÚ-DS)
Na lámání chleba ale dojde na Slovensku ještě dřív. Za dva roky totiž odejdou do důchodu první penzisté, kteří už spořili ve 2. pilíři. A právě jejich penze a osudy budou precedentem pro ostatní. Mnohem více než celá pravicová kampaň či levicová antikampaň mohou zamávat penzijním trhem. A možná nejen na Slovensku. Ve chvíli, kdy naši sousedé budou bilancovat, Česko celou důchodovou ruletu teprve roztočí.