Dienstbier: Daně nejsou důvod pro prezidentské veto

Praha - Jiří Dienstbier by jako prezident důsledně dodržoval meze svých ústavních pravomocí. "Řekl bych svůj názor, ale samozřejmě bych respektoval, že vláda nese hlavní tíhu exekutivy podle ústavních pravidel,„ řekl Dienstbier v prezidentském Interview ČT24. Veto podle jeho názoru nelze uplatňovat, kdykoli hlava státu s nějakým zákonem nesouhlasí. “Například daňové sazby jsou klasická politická otázka, tam není důvod pro uplatňování prezidentského veta." ČT24 představuje v Interview ČT24 jednotlivé prezidentské kandidáty. Ti byli pozváni v abecedním pořadí, kvůli jejich vytíženosti to ale nemohlo být zcela dodrženo.

Jaký bude konečný seznam těch, kteří svedou boj o prezidentský úřad, zatím nevíme. Osm kandidátů je jistých, tři, kteří doručili na MV více než 50 tisíc podpisů, neprošli registrací. Není prováděcí zákon k přímé volbě prezidenta šitý horkou jehlou? Myslím, že je trochu šitý horkou jehlou. Už při projednávání změny ústavy v Senátu jsme po vládě požadovali, aby zároveň předložila i prováděcí zákon. Vláda to neučinila a předložila ho na poslední chvíli. A samozřejmě potom se spěchalo a mezery tam jsou. 

Na druhou stranu už 22. února kritizoval vládou schválený prováděcí zákon předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, a pak byl míč na straně Poslanecké sněmovny a Senátu. Proč s tím něco neudělali sociální demokraté, byli s tím takto spokojeni? My jsme s tím spokojeni nebyli, požadovali jsme trochu jinou úpravu. Dokonce jinde je problém ještě větší než u registrace - jde o nedůslednost těch ustanovení, která mají ohlídat transparentnost financování volební kampaně. Ale ten čas byl velice krátký. 

Pokud byste přistoupili k nějakým změnám, tak by se to nestihlo projednat? Kdybychom to v momentě, když to přišlo do Senátu, vrátili do sněmovny, nestihly by se včas vyhlásit volby tak, aby se konaly v předpokládaném termínu. Do takového presu nás dostala vláda. My jsme si toho byli vědomi a bohužel je to znát i na podobě zákona. 

Na druhou stranu, mohl se posunout termín voleb? To se teoreticky mohlo… nicméně jestliže ústava předpokládá, že se volby mají konat v nějakém termínu, je povinností politické reprezentace udělat vše, aby se konat mohly… 

To je otázka, protože do středy 16 hodin se můžou  kandidáti na prezidenta, kteří neprošli registrací, odvolat u Nejvyššího správního soudu, který by měl rozhodnout do 13. prosince – ale kde je psáno, že se kandidáti neobrátí na Ústavní soud, kde už žádné lhůty nejsou? To máte pravdu, ta procedura je tam právě proto, aby se každý mohl domáhat nápravy podle něj nesprávného rozhodnutí registračního úřadu… Já si dokonce myslím, že přinejmenším v jednom případě ten návrh bude úspěšný, u těch dalších dvou případů si myslím, že nikoliv… U každých voleb ale teoreticky hrozí, že budou odloženy. Stejně jako se to stalo ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2009…

Ale to může mít docela fatální následek, protože pokud se stížnost u Ústavního soudu bude projednávat příliš dlouho, tak už nemusí být Ústavní soud usnášeníschopný, protože vyprší mandát dalším členům Ústavního soudu? A Česká republika pak nemusí mít hlavu státu poměrně dlouhou dobu? To si nemyslím. Není to tak, že by zanikl mandát většině ústavních soudců v nejbližších měsících. Já to zatím nepovažuji za reálné… počítám s tím, že první kolo voleb bude 11. a 12. ledna. 

Proč vlastně kandidujete na prezidenta republiky? Kandiduji, protože i kandidatura je příležitost něco změnit… i 23 let po listopadu 1989 stále platí, nebo bohužel už zase, že naše země nevzkvétá, slovy klasika. A je potřeba to změnit. Já bych rád žil ve společnosti, která všem lidem nabízí důstojné životní podmínky, šanci na dobrý život. To znamená, že každý by měl mít např. dostupnou zdravotní péči bez ohledu na svůj sociální původ nebo postavení, to samé vzdělání a další služby - každý by měl mít i rovné postavení před zákonem a i politika by se měla uskutečňovat ve veřejném zájmu – v zájmu lidí, a ne nějakým lobbistických skupin nebo finančních zájmů. 

Zaznamenala jsem i názor, že jste na tento post příliš mladý – je Vám 43 let, Václav Havel když nastupoval do funkce, tak mu bylo 53 let, Václavu Klausovi 62 let… Já si to nemyslím. Mám více než dvacetiletou zkušenost v politice, mám za sebou 15letou zkušenost z advokátní praxe a s politikou mám zkušenost už před listopadem 1989 – vyrůstal jsem v prostředí lidí, kteří byli v Chartě 77, usilovali o změnu poměrů k lepšímu, o dodržování lidských práv i v situaci, kdy někteří sami nevěřili, že se toho dožijí… Moje zkušenost je vlastně větší, než u řady aktivních politiků. 

Sám jste připustil, že vlastně už od dětství vás lidé srovnávali s vaším otcem a posuzovali vás podle toho, jakým způsobem on na ně zapůsobil. Objevují se proto i názory, zda nekandidujete na post prezidenta především díky vašemu otci? To si nemyslím… Před listopadem 1989 mě sice lidé posuzovali podle mého otce, ale v tom smyslu, že jsem třeba nemohl studovat střední školu, kterou jsem chtěl. Nemohl jsem jít na vysokou školu, na kterou jsem chtěl. Měl jsem tři roky otce zavřeného ve vězení. 

Já jsem mluvila spíše o současnosti, zda nějakým způsobem nečerpáte to, jaký věhlas si vybudoval váš otec a zda se to nepřelévá na vás? Myslím, že to by nikomu nestačilo. Pokud bych za sebou neměl nějakou vlastní zkušenost, jak z politiky, tak i profesní praxi, tak bych těžko někoho přesvědčil, že mě má volit např. do Senátu nebo nyní na prezidenta. I ve volbách do Senátu bylo vidět, že lidé mnohem více než rodinnou tradici oceňovali můj postoj po volbách v Praze, kdy jsem se snažil chovat zásadově - to, co jsem tvrdil před volbami, jsem se snažil dodržet i po volbách a šel jsem tak do střetu i s vlastní stranou. To znělo v těch volbách do Senátu, kde jsem uspěl, mnohem více než skutečnost, že jsem synem svého otce.

Věříte si, že vaším dalším působištěm bude právě Pražský hrad? Samozřejmě si věřím. Kdybych si nevěřil, tak nemá smysl vůbec jít jen tak na zkoušku do prezidentské volby. Ta situace je velmi otevřená. Myslím, že většina lidí ještě není rozhodnutá. Podle mě klíčové budou právě televizní přenosy, zejména debaty jednotlivých kandidátů. Tam si lidé definitivně udělají názor, koho chtějí za svého prezidenta… 

Není zároveň velmi důležité, jakou podporu máte od samotné ČSSD, jejímž jste oficiálním kandidátem? To samozřejmě důležité je a já cítím velmi silnou podporu. 

A proč se tedy místopředsedkyně ČSSD Marie Benešová chystá na neformální setkání s jiným kandidátem na prezidenta Milošem Zemanem? To se budete muset zeptat paní Benešové. Já jsem dostal velmi silný mandát - byl jsem nominován, dostal jsem 75 procent hlasů. Strávil jsem čtyři měsíce v intenzivní kontaktní kampani, jezdil jsem po celé republice, potkával jsem se jak se členy ČSSD, tak s občany… A jsem jediný kandidát, který splnil všechny tři možnosti nominace: Jak podporu poslanců ČSSD, tak podporu mých kolegů v Senátu, tak i podporu více než 50 tisíc podpisů lidí pod peticí. To se žádnému jinému kandidátovi nepodařilo. 

Ale není to jen Marie Benešová, která vám nevyslovuje podporu. Jsou i jiní vysoce postavení členové ČSSD. Já chápu, že to je mediálně zajímavé. Ale chtěl bych zdůraznit, že tu podporu doopravdy cítím velmi silnou. Dokonce bych to formuloval tak, že já reprezentuji progresivní proud v sociální demokracii, který odmítá i některé zkušenosti z minulosti, jako např. byla opoziční smlouva a korupční prostředí, které s tímto uspořádáním bylo spojeno…

Čím voliče oslovujete, jaké je motto vaší kampaně? Mottem mé kampaně je spravedlivý stát, s tím souvisí celá řada dalších témat – např. dostupné veřejné služby, dostupné zdravotnictví, dostupné vzdělání, ale také zabezpečení lidí ve stáří… Druhým takovým pilířem je boj s korupcí, zlepšení morálky a kvality naší demokracie a větší zapojení lidí do rozhodování - přímá volba prezidenta je jedna z těch příležitostí, ne ta nejvýznamnější. Mnohem zásadnější by bylo obecné referendum, které je dluhem vůči naší ústavě. Nebo kdyby lidé dostali mnohem větší možnost vybírat osobnosti ve všech typech voleb… A samozřejmě je to i prosazení rovnosti před zákonem… 

Na kolik vyjde vaše kampaň? Platí stále částka 15 milionů korun? 15 milionů platí, je to suma, kterou mi přispěla sociální demokracie. Dohromady asi dalších 200 tisíc jsem poskytl já plus lidé, kteří mi dali drobné příspěvky. Můžete jmenovat konkrétně? Např. Vladimír Špidla. A další jména můžete zmínit? Já si nepamatuji všechny, kteří mi přispěli… Kolik už jste utratil za kampaň? To vám teď z hlavy neřeknu, ale většinu z té 15milionové částky. Respektive jsem utratil asi třetinu té částky, ale další služby už jsou objednané.

Posuňme se o pár měsíců dál. Pokud byste ve volbě uspěl, jakým byste byl prezidentem? Předpokládám, že bych byl prezidentem civilním a otevřeným, že bych se důsledně snažil dodržovat meze pravomocí, tak jak je prezidentovi stanoví ústava. Byl bych prezidentem, který by se snažil moderovat veřejnou debatu v zásadních otázkách. Např. zahraniční politika trpí tím, že se politická reprezentace není schopná dohodnout ani na základních principech. Pak nepůsobíme dobře v zahraničí, protože země, která neví, co chce, tak těžko může své zájmy u zahraničních partnerů obhájit…

Momentálně máme modrého premiéra a modrou Poslaneckou sněmovnu, ale mohl by být oranžový prezident. Jakým způsobem byste postupoval v případě nedorozumění, byl byste konstruktivním prezidentem, i když byste měl jiný názor na věc? Nepochybně bych byl konstruktivním prezidentem. Velmi důsledně bych dodržoval meze ústavních pravomocí. Řekl bych svůj názor, ale samozřejmě bych respektoval, že vláda nese hlavní tíhu exekutivy podle ústavních pravidel a nepochybně bych vládě poskytoval prostor pro to, aby mohla v souladu s programem… svojí politiku uskutečňovat. Ale nepochybně bych si svůj názor také řekl.

Třeba prezidentským vetem? Prezidentské veto není nástroj, který by se měl užívat každý den… Ale je tu pro případ, kdy bych zcela zásadně nesouhlasil s obsahem zákona – abych to vymezil přesněji, byly by to zejména ty případy, kde by zákon podle mě šel až za hranu ústavních pravidel nebo omezil ochranu lidských práv. 

Pojďme být konkrétní. V případě, že byste měl jako prezident rozhodovat o vládním stabilizačním balíčku, vetoval byste ho? Vládní stabilizační balíček bych zcela jistě vetoval, protože jsou tam opatření, která jsou nepřijatelná, např. omezení podpory bydlení. Řada lidí už má dnes problém ufinancovat i základní bydlení a bydlení je právo, i podle mezinárodních smluv, ke kterým ČR přistoupila. To znamená, že stát by měl lidem garantovat, že nezůstanou, jak se říká, pod mostem. 

Nebylo by to zbytečné veto, když by zákon zřejmě vetoval i oranžový Senát? Nebylo. Protože prezident, má-li pocit, že ta právní úprava jde za hranu ústavních pravidel, tak by se k tomu měl postavit jednoznačně. Dokonce si myslím, že v takových případech by při přehlasování veta měl využít své pravomoci a takový zákon předložit k posouzení Ústavnímu soudu. 

Církevní restituce, – ano, či ne? Církevní restituce porušují princip rovnosti, což je jeden ze základních ústavních principů, takže v tomto případě bych veto využil. A důchodová reforma? Důchodová reforma v této podobě – k vetu bych se klonil.

Nebudete nakonec jen prodlouženou rukou sociální demokracie na Hradě? To určitě ne. Vy jste zvolila extrémní případy. Je celá řada dalších, kdy bych veto nevyužil. Jak jsem říkal, vláda musí dostat prostor, aby realizovala svůj program. To znamená, že např. daňové sazby jsou klasická politická otázka, tam není důvod pro uplatňování prezidentského veta.

Jak přesvědčíte voliče, že budete prezidentem všech a nebudete zastřešovat program sociální demokracie? Prezident musí být z podstaty věci nadstranický. Ale to neznamená, že do funkce nejde s nějakými jasnými hodnotami. Já jdu do kandidatury s jasnými hodnotami a těžko někdo může předpokládat, že bych se jich vzdal. Žádný kandidát není zcela bez hodnot a každý je bude nějakým způsobem uplatňovat – to není otázka stranickosti nebo nestranickosti. 

Také máte možnost vystupovat na vládě, v Poslanecké sněmovně, v Senátu a tam, dejme tomu, ovlivňovat názory jiných. K tomu byste přistupoval? Není to lepší než samotné veto? Je to samozřejmě jedna z možností, které prezident může využívat a i já bych jí využil. Ale není to tak, že by prezident měl být na každém zasedání vlády, každém zasedání sněmovny nebo Senátu, ale měl by přijít na vládu, když se budou projednávat zásadní věci, např. zmiňovaná zahraniční politika…

A daně nejsou důležité? Daně samozřejmě mohou být důležité, ale ta zahraniční politika je takovým ukázkovým příkladem, kdy by stálo za to, aby se prezident s vládou domluvil… průběžně by konzultoval s premiérem i ministrem zahraničí a asi by bylo vhodné, aby občas navštívil i sněmovnu a Senát…

Předpokládáte po vašem případném zvolení nějakou formu amnestie? Nepředpokládám. Amnestie je plošné řešení pro mimořádné situace a já žádnou takovou nevidím. 

A prezidentské milosti? Jak byste s nimi nakládal? Milosti jsou na místě, je to individuální posouzení jednotlivého případu. Má se s nimi šetřit, jsou pro případy zásadních humanitárních situací. Lze je využít i v případě, kdy systém udělá chybu a neumí ji sám vyřešit. Je to případ např. pana Smetany, který se choval velmi neortodoxním způsobem, neměl být nikdy trestně odsouzen, ale v momentě, kdy byl a nevyužil opravných prostředků a systém odmítl jako celek, tak ten systém si s tím neuměl poradit… 

Vy už jste několikrát avizoval, že byste jmenoval vládu, ve které by byla zastoupena KSČM, ať už jejich tichá podpora nebo přímá účast v kabinetu. To vám jako disidentovi nevadí? To není otázka, jestli mi něco vadí, nebo nevadí. Vlády, které v ČR vládly – a zejména ty poslední pravicové -  jak legalizovaly, tak legitimizovaly komunistickou stranu. Žádná vláda od listopadu 1989 nepodala návrh na rozpuštění KSČM. Pokud by tato strana byla nedemokratická, bylo povinností vlády takový návrh podat. Co se týče té legitimizace, jednak tady komunisté v každých volbách kandidují, získávají nezanedbatelnou podporu voličů a legitimizováni jsou také tou zoufalou asociální politikou, která se tady v posledních letech praktikuje. 

Takže vy proti tomu v žádném případě nejste? To přeci není jenom o vládě, ale o vašem vlastním názoru. To znamená, že jste bytostně přesvědčený, že tam mají svůj prostor? Prezident musí respektovat výsledky svobodných voleb. A pokud by z nich vzešla většina, která by zahrnovala komunisty a dohodla se na vytvoření vlády, tak by prezident měl takovou dohodu respektovat a takovou vládu jmenovat. Tady bych doplnil, kromě toho, že jsem přesvědčený, že by to tak mělo být, tak i ústavní vymezení pravomocí prezidenta by ho nakonec donutilo, aby takovou vládu jmenoval, protože při třetím pokusu o sestavení musí jmenovat předsedou vlády toho, koho mu navrhne předseda Poslanecké sněmovny a ten reprezentuje většinu ve sněmovně… 

Koho byste jmenoval na soudce Ústavního soudu? Jmenoval bych lidi, kteří mají skvělou právní kvalifikaci a kteří zároveň mají vysoký morální kredit. Já tady nebudu říkat žádná jména, to je zcela předčasná záležitost. 

Tak já vám jedno alespoň naznačím, Jan Sváček, který v Senátu neprošel – proč? Jan Sváček neprošel, protože byly pochybnosti, snad ani ne tak o jeho odborné kvalifikaci, ale o některých jeho vazbách… Já jsem pro pana Sváčka v Senátu nehlasoval a z toho logicky vyplývá, že bych ho ani nenavrhl na ústavního soudce. 

Když už jsme u Ústavního soudu, nevyužívá ho ČSSD jako třetí parlamentní komoru? Nevyužívá. Využívá ho v těch případech, kdy si myslí, že schválený zákon je v rozporu s ústavními principy nebo byl schválen v rozporu s ústavními principy. Což byl i případ dnešního rozhodnutí. Představte si situaci, že nějaká většina vyhraje příští sněmovní volby, vznikne vláda, ta předloží třeba 50 zákonů do sněmovny a automaticky spojí rozpravu ke všem z nich, omezí opozici v tom, že může vystoupit každý dvakrát deset minut ke všem 50 zákonům dohromady, a tímto způsobem už bude probíhat každá schůze Poslanecké sněmovny. To je přeci významný precedens, který může ohrozit kvalitu demokracie a práva opozice.

Pojďme se ještě dotknout EU, vy jste zastáncem těsné integrace unie – bankovní unie by vám také nevadila? Mně vadí přístup české vlády k EU, že často dopředu křičí, že něco je pro nás naprosto nepřijatelné, aniž bychom se s našimi partnery bavili, jak by ta integrace měla probíhat. 

Jenomže v bankovní unii se státy vzájemně zaručují za svoje bankovní sektory, jen pro vaši představu, dluh v bankovním sektoru v EU v průměru dosahuje 280 % HDP. To se nebojíte? Není tady na důchody, ale sanovat banku ve Španělsku bychom mohli? Nebojím, protože bankovní unie bude povinná pouze pro země, které jsou členy eurozóny. Takže my se nemusíme podřídit pravidlům bankovní unie až do doby, než přijmeme euro. To je do značné míry naše rozhodnutí, jestli a kdy tak učiníme. Neměli bychom bránit členským zemím eurozóny, aby přijaly taková opatření, aby eurozóna mohla fungovat. Tím spíš, když se nás to v podstatě nedotýká. Jenom bychom u toho měli být, sedět u stolu, a vzhledem k tomu, že se chlubíme naším bankovním systémem, tak ta správná pravidla přenést i  na evropskou úroveň.

(redakčně kráceno)

Video Interview ČT24
video

Jiří Dienstbier v Interview ČT24

Jiří Dienstbier v Interview ČT24

Profilový rozhovor s významnou osobností, která má co říci k aktuálnímu dění v ČR nebo ve světě