Člověk zjistí, že v tom není sám, říká matka postiženého chlapce

Jižní Morava – Sedmiletý Oliver od narození trpí těžkým zrakovým postižením. Ještě když byl půlroční miminko, tak si jeho rodinu pod křídla vzala sociální pracovnice Kateřina Polanková. Rodičům pomáhala se vším od vybírání vhodných stimulujících hraček až po vyřízení příspěvků, na které mají nárok. Na tuto podporu rodinám s postiženými dětmi má upozornit právě probíhající Týden rané péče.

Každý měsíc sedá sociální pracovnice Kateřina Polanková z brněnské Společnosti pro ranou péči do auta a míří do domu Uhdeových. Za Oliverem jezdí více než šest let. „Naší počáteční prací je pomoct rodičům zorientovat se v tom, co musí najednou řešit – od lékařů po to, jak s dítětem manipulovat a jak si s ním hrát, aby se co nejlépe rozvíjelo. Snažíme se je ale podpořit i psychicky a dodat jim odvahu, že i s dítětem, které je jiné než ostatní, se dá vést hezký život,“ popsala svoji práci Kateřina Polanková.

„Je hodně příjemné, když také přijde někdo za vámi po tom všem objíždění lékařů a zdravotních zařízení,“ potvrdila maminka Olivera Gabriela Uhdeová. Podle ní by péče o postiženého syna byla bez pomoci centra a dalších rodin o dost těžší. „Kolikrát jsem potřebovala poradit i ohledně finanční stránky péče – člověk vůbec neví, o co má možnost žádat. To jsou všechno sociální pracovnice schopné zařídit, zjistit a člověk nemusí pátrat po všech možných úřadech,“ dodala.

Maminka Olivera Gabriela Uhdeová

„Člověk zjistí, že v tom není úplně sám, že rodin s postiženými dětmi je víc a že informace se dají předávat i jinak než jen u lékaře. Lékaři mnohdy člověku neporadí, protože sami neví nebo se na problémy dívají z hlediska své odbornosti. Rodiny, které ty děti mají doma a jsou s nimi denně, ovládají hodně praktických věcí – kam jet, co dělat, jaké koupit hračky. To je příjemné i na Centru rané péče.“


Návštěva sociální pracovnice v rodině je vždy rozdělená do dvou částí. Nejprve se odbornice věnuje mamince a aktuálním problémům, které řeší. „Druhá část je věnována podpoře vývoje dítěte. Hodně času věnujeme stimulaci zraku, k tomu máme hodně speciálních pomůcek, které jsou upraveny na to, aby na ně bylo schopné reagovat i dítě se zbytky zraku,“ popsala Polanková.

Práce přímo doma u rodin má podle odborníků řadu výhod. „Dítě, které je v domácím prostředí, tak je uvolněné, zklidněné a lépe se s ním pracuje. Když by muselo cestovat třeba sto kilometrů do centra, tak by bylo z cesty unavené a nebylo by tak soustředěné,“ vysvětlila ředitelka brněnského Střediska pro ranou péči Klára Němcová.

Sociální pracovnice a speciální pedagožky za svými klienty dojíždí až do 150 kilometrů vzdálených měst a obcí na jižní Moravě a částečně také na Vysočině a ve Zlínském kraji. Dveře do projektu má tak otevřené skutečně každý.

Středisko rané péče nabízí svoje služby dětem se zrakovým postižením do čtyř let a dětem se zrakovým a kombinovaným postižením do sedmi let.

Týden rané péčePracovnice střediska dojíždí za svými klienty pravidelně jednou za 1–3 měsíce, a to podle potřeby a vzájemné domluvy s rodinou. Konzultace trvá zhruba 1,5 hodiny a je pro rodiny bezplatná. Středisko aktivně nehledá a neoslovuje rodiny, podnět ke spolupráci vždy musí vzejít od rodičů postiženého dítěte. Podrobnější informace i kontakty najdete na webu střediska.