Franz: Nejsem recesista, svou kandidaturu myslím velmi vážně

Praha – „Jsem člověk, který když něco dělá, myslí to smrtelně vážně… Nejsem recesista,“ odpověděl v Interview ČT24 Vladimír Franz na otázku, zda bere svoji kandidatru vážně. Řešení hospodářské krize je podle něj v kompetenci vlády  prezident není druhý premiér. On sám by si v této věci nechal poradit: „… Já také vím, kde nám leží žlučník, ale kdybyste chtěli, abych ho šel někomu operovat, tak určitě ne. Pochopitelně bych se obklopil odborníky a kdybych se chtěl někoho zeptat, tak se zeptám.“ ČT24 představuje v Interview ČT24 jednotlivé prezidentské kandidáty. Ti byli pozváni v abecedním pořadí, kvůli jejich vytíženosti to ale nemohlo být zcela dodrženo.

Věříte ještě, že se přímá volba prezidenta uskuteční v řádném termínu, tedy že první kolo proběhne 11. a 12. ledna 2013? Já tomu věřím. Chápu sice, že kandidáti, kteří neuspěli – nebo se to zdá – podali žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu. Otázkou je, jestli se to stihne. Ale doufám, že lidé mají zodpovědnost tak, aby nedocházelo k prodlení. 

Zatím vše posuzuje NSS, lhůtu má do 13. prosince. Je otázkou, jestli se neúspěšní kandidáti nebudou dožadovat nápravy u Ústavního soudu, tam už by problém byl. Chápal byste je? Já můžu mluvit jenom za sebe a já bych to asi nedělal. 

Vy jste také neměl příliš mnoho vyřazených podpisů, zhruba 12 tisíc. To znamená, že jste uspěl s třetím nejnižším počtem vyřazených podpisů. Čím si vysvětlujete tuto chybovost? Myslím, že je to tím, že ti, kteří se podepisovali, věděli, proč se podepisují. A pakliže to není kupováno, není to placeno, nejsou v tom brigádníci, tak ti lidé, kteří se přijdou podepsat, ví, proč se přišli podepsat. 

Chápu to správně, že ten kandidát, který měl nejvyšší počet vyřazených hlasů, kupčil s podpisy? Nevím, jestli s nimi kupčil, nevím, jaké metody zvolil ke sbírání podpisů. Já hovořím opět za sebe. 

Proč vlastně vůbec kandidujete na prezidentský post? Kandiduji proto, že si myslím, že člověk pouze už nemůže nazývat to, co se děje, metaforou či uměleckou zkratkou. Situace v této zemi je taková, že jsem se rozhodl, pakliže byla poptávka, do toho vstoupit jako občan.

V rozhovoru pro Mladou frontu jste před několika lety mluvil o Česku jako o provincii, která nikdy neměla být svobodná, lidi v Česku byli podle vás nesamostatní, nesvéprávní, uťáplí… a cituji dál: „I když byla první republika tak vychvalovaná a hýčkaná, tak si ta země dovolila ten luxus, že nejlepší operní zpěvačku Emu Destinnovou nechala dvanáct let dřepět na lodičce ve Stráži nad Nežárkou, ani místo na nějaké konzervatoři jí nikdo nenabídl. Nenechali ji ani zpívat. Tak mi řekněte, co to tady je za hnus?“ Proč chcete dělat tomuto hnusu prezidenta? Tyto články jsou samozřejmě myšleny v umělecké nadsázce a člověk může používat formu grotesky a humoru. V tomto případě to opravdu nic pěkného nebylo a v případě Emy Destinnové to tak skutečně bylo… Proč? Protože tahle země navzdory tomu, že často mnozí lidé, kteří neměli na růžích ustláno, o ní řekli mnoho krásného… má smysl. Co se týče slov o samostatnosti a nesamostatnosti, berme to jako nadsázku. 

A nemyslíte si, že se takové prohlášení může někoho v Česku dotknout? Určitě ano, ale já to prohlášení nevydával jako státník a kdo mohl tušit, že budu kandidovat na prezidenta. Je ale pravdou, že by bylo dobré v tomto mnohé zlepšit. Protože ten přístup, který je v lidech obsažen – soused má kozu, tak dej pánbůh, ať mu chcípne – tak v tomto bychom mohli udělat krok dopředu. 

Jinými slovy, takto ostře se o Česku v budoucnu jako hlava státu vyjadřovat nebudete? Rozhodně ne, samozřejmě že ne.

Berete svoji kandidaturu vážně? Jsem člověk, který když něco dělá, dělá to smrtelně vážně. Objevily se samozřejmě různé interpretace, kde se říkalo, že jsem recesista, ale já nejsem recesista, recese není můj výrazový prostředek a nikdy nebyl, čili myslím to velmi vážně. 

Znovu ocituji z rozhovoru, tentokrát pro Crazy Style v roce 2005: „Když mi bylo 5–6 let, chtěl jsem být buď popelář, nebo prezident. Hlavně jsem si přál bydlet na Hradě.  Ministr, to je jen papírování, ale prezident, ten nemusí dělat nic. Takže nabídku na prezidenta bych přijal - byla by sranda. Mohl bych alespoň malovat v Lánech – je spousta volného prostoru…“ Ano, to je báječný, ale je to pro Crazy Style. 

To znamená, že vás nemáme brát za slovo, že budete pouze malovat a že si vlastně o prezidentování myslíte, že hlava státu nedělá vůbec nic? Já nevím. Je to asi tak podobné, jako kdyby kandidoval herec, který hraje nejrůznější role, a teď se z té role citovalo jako jeho vážné přesvědčení. Čili to, co si o tom myslím vážně, neznamená nadsázku, kterou používám do Crazy Stylu.

Nemyslíte si ale, že lidé vaši kandidaturu jako recesi berou? Už se to objevilo v různých komentářích. Mě by zajímalo proč. 

I v Polsku brali vaše oznámení kandidovat na prezidenta republiky jako recesi. Titulek na polském zpravodajském serveru hlásal „Umělec Vladimír Franz prezidentem? To je možné jen v Česku“… server ani tak nezpochybňoval vaše schopnosti, spíš jestli je to míněno vážně… Ano, ale já jsem nedělal žádné rozhovory s Poláky, takže nevím, co si myslí Poláci. 

Kromě Polska se informace o vaší kandidatuře objevila i v Rakousku a ve Spojených státech, kde ji brali spíše jako kuriozitu, a to zejména kvůli vašemu vzezření… nevadí vám takové posuzování? Já naštěstí si nesjíždím servery celého světa a myslím si, že kdyby se lidé zabývali tím, co člověk dělá a má za sebou, například v tvůrčí činnosti, tak by rozhodně takovéto otázky nekladli. 

Nemyslíte si, že vás při reprezentaci státu v zahraničí nebudou brát tak vážně, že vám třeba vaše vzezření ubírá na důstojnosti, že si vás nějakým způsobem zaškatulkují? Přece jenom, v Česku je za vámi vidět nějaký kus práce a lidé si vás mohou identifikovat, ale v zahraničí třeba toto srovnání mít nebudou. Určitě, i když já jsem prezentoval svoje věci i v zahraničí, ve Spojených státech, v Anglii, měl jsem velkou výstavu v Berlíně. Jde o to, že bychom asi hrubě podceňovali naše zahraniční partnery a navíc taková státní návštěva je záležitost dlouhodobě připravovaná. A pakliže je úroveň tolerance, tolerančního horizontu v zahraničí vyšší, učme se od nich, pakliže ji máme vyšší my, jděme příkladem.

Vidíte své šance usednout na Pražském hradě jako reálné? Já si to takto nestavím. Pro mě je daleko důležitější to brát jako cestu nebo si připouštět, že je to funkce. Já se řídím a chci se řídit maximou amerického prezidenta Thomase Jeffersona, který pravil: „Kdykoli někdo toužebně pohlédne po nějakém úřadu, začne se v jeho chování projevovat zkaženost. To bych strašně nerad.“ 

Věříte tomu, že byste byl tou nejlepší hlavou státu? V čem jste lepší než ostatní kandidáti? Vy jste dokonce podepisoval petiční archy ostatních kandidátů na prezidenta, aby měli voliči v Česku co možná nejširší škálu možností, pro koho zvednout ruku. Nicméně, čím víc kandidátů, tím míň šancí na vysoké procentuální zisky v prvním kole. Chtěl jste i rozmělňovat přízeň mezi voliči? Byla to vaše strategie? Vůbec ne, naopak mi šlo o to, aby na startovní čáře bylo co nejvíce kandidátů, aby si voliči mohli opravdu vybrat. 

Vy jste také řekl, že nechcete být populistou, nechcete rozdávat buřty na náměstích v rámci své kampaně – jakou kampaň tedy děláte? Na co jste se zaměřil? Zaměřili jsme se na kampaň, která nemá rysy takových těch mítinků a rysy papalášství. Je to kampaň, která je víceméně skoro zadarmo. Je to kampaň, která sází na hravost lidí, na to, aby lidé přemýšleli, aby to bylo svěží. 

Co nějaká témata? Témata jsou vzdělanost, kulturnost, tolerance. 

Jezdíte za lidmi, potkáváte se s nimi, chcete vědět, co je trápí? Vzhledem k tomu, že mi nikdo nedal deset podpisů v Senátu nebo dvacet v Poslanecké sněmovně, tak už od začátku srpna jezdím po Čechách, hovořím po náměstích, debatuji s lidmi. Republiku jsem objel napříč a musím říct, že to byla obrovská zkušenost, kterou bych s těmi, co to takhle dostali, rozhodně neměnil. 

Na kolik vyjde vaše kampaň? Kolik jste si na prezidentskou kampaň vyčlenil peněz? Já jsem si nevyčlenil nic. Víceméně jsem do toho vložil svých deset tisíc a zbytek je na drobných příspěvcích občanů, čili za mnou nestojí ani politické strany, ani nějaké zájmové struktury. 

A zbytek si doplatíte sám? Deset tisíc vyjde tak na benzin, když se dvakrát projedete po republice. Na konci října jsme zřídili transparentní účet, aby bylo na náklady, na tisk drobných materiálů a benzin… do současnosti jsme utratili asi dvě stě tisíc. 

A to tedy zafinancoval kdo? To je jednoduché, to dochází drobné sponzorské dary občanů po tisícikoruně a na to jsou samozřejmě všechno smlouvy. 

Pár dní po vyhlášení vaší kandidatury na prezidenta se v tisku začalo spekulovat o vaší údajné inklinaci ke skinheadskému hnutí… Můžete to vysvětlit? Měl jste někdy sympatie k něčemu takovému? O sympatii nemůže být ani řeči. Akorát mě zajímaly jednotlivé problémové skupiny společnosti a napadlo mě, zdali by nebylo dobré nabídnout jim pozitivní motivaci v dobách, kdy to ještě nebylo ideologizováno. 

Takže vy jste jezdil na koncerty a zkoušky Orlíku proto, abyste někomu vštěpoval nějaké zásady? Co se týče zkoušek a koncertů Orlíku, já celý život vyrůstám na vážné hudbě a pop-music mě vůbec nezajímá… Ale když už jsme u toho, tak jsem samozřejmě pár koncertů navštívil, ale byly to společné koncerty, kde například hrály Tři sestry nebo Psí vojáci, čili tenkrát se to nebralo zdaleka takovým ideologickým způsobem, jak to bylo zpětně po deseti letech nazíráno. 

Ale ty texty byly poměrně rasistické, alespoň co se kapely Orlík týče. Tak by mě zajímalo, jak jste se s tím tehdy vypořádal, jestli jste někomu říkal, že s nimi nesouhlasíte a abstrahujete od nich. Abstrahuji od nich a byl jsem v tom jako zúčastněný pozorovatel. Ale samozřejmě pakliže je člověk zúčastněný pozorovatel, tak do toho nevniká tak, že by přišel s filosofickým slovníkem a moralizoval tam. Mě zajímalo, co je to za fenomén, kde se to bere a co by bylo možné udělat, aby to nepřineslo negativní energii. 

A co jste tedy udělal, aby to negativní energii nepřineslo? Předpokládám, že když jste tam byl jako pozorovatel, tak jste chtěl, aby to přineslo nějaký výsledek vaší práce. Ano, ten výsledek jsem chtěl. Ten výsledek byl, aby lidé, kteří nejsou nějakým způsobem motivováni, aby svou energii napřeli nějakým pozitivním způsobem. Byla to doba roku 1990, kdy všechno hledalo svoji – pakliže se zabývali třeba cvičením, tak aby svou energii napřeli třeba k policii nebo bezpečnostním agenturám, čili aby se předešlo tomu, že se to bude ideologizovat.

A je pravda, že jste pro skinheadský časopis Čech sepsal několik programových bodů, které se měly týkat například boje proti drogám, posilování fyzické kondice, případně rozvíjení vlastenectví? Tyto ideály jsem měl, protože to nebyli lidé, kteří by byli nějak valně vzdělaní. Ale nesepsal jsem nic. Ten časopis se měl jmenovat Krok. 

A přispíval jste do něj? Ne. 

Takže je to smyšlená informace, která koluje volně internetem? Ano. 

Co od vás můžeme čekat? Jakým budete prezidentem? Budu prezidentem tolerantním. Jsem autentický občanský kandidát a chtěl bych, aby to prezidentství mělo v sobě rys občanství.

Jakým způsobem budete spolupracovat s levicovým nebo pravicovým spektrem? Jako prezident s nimi nějak spolupracovat musíte, jak se k nim vymezíte, co pro vás bude schůdné? Prezident má na starosti zejména stabilitu (…) Pochopitelně se nemůže vymezovat ani proti jedněm ani proti druhým. 

To jsem po vás nechtěla, abyste se nějak vymezil. Ale vy jako prezident budete moct různě nakládat například s prezidentskými vety, zároveň máte určitě nějaký názor na politiku. Co od vás můžeme čekat? Dám konkrétní příklad: Byli jsme svědky poměrně velkých debat ohledně vládního stabilizačního balíčku. Zavetoval byste ho? … Pro mě je daleko důležitější, než jestli vám teď budu říkat, že ho budu vetovat, či ne, to, aby v této zemi vláda daleko více odpovědněji zacházela s těmito věcmi a nedocházelo ke kupování si voličských hlasů, k předraženým zakázkám, pak by nemusely být tyto balíčky. 

Můžete mi prosím odpovědět, zda byste ho vetoval? Ano, či ne? Ano, zavetoval. 

Z jakého důvodu? Protože si myslím, že tímto způsobem by se nemělo postupovat. 

Vy byste chtěl dohodu v rámci širokého politického spektra? Ano. 

Vám vadí nejvíce vyšší DPH, nebo to, že se dostáváme k progresivní dani? … Hlavně co je důležité, aby se tyto záležitosti, jako je procentuální sazba, neměnily každou chvíli a v tomto by měl být celospolečenský konsensus. Navíc jsou to záležitosti, které jsou výhledově do budoucí doby, čili nemůže to jen prosazovat vláda na dobu svého volebního období, aby potom přišla naprosto jiná vláda, která bude hledat zase naprosto jiná řešení. 

Vláda to prosazuje kvůli tomu, aby stabilizovala veřejné finance. To je sice pravda, ale měl by v tomto být široký konsensus. 

Církevní restituce byste vetoval? Ne, já souhlasím s odlukou státu a církví. Zároveň ale není pro mě úplně vysvětleno, co je to za restituci a také to časové období. To, co v tom zákoně chybí, je, že církve s majetkem budou hospodařit. Mnohdy se stane, že nebudou hospodařit samy, ale že si na to někoho najmou. I pro tento pořádek – to v zákoně – by tam mělo být, že církev jakožto veřejná instituce by měla předkládat hospodaření a měl by probíhat pravidelný audit. 

Předpokládáte po vašem případném zvolení nějakou formu amnestie? Zatím jsem o tom neuvažoval. 

A jak budete přistupovat k jednotlivým milostem? V jakých případech byste k nim svolil? Udělení milosti ovlivňují zdravotní a sociální podmínky žadatele, závažnost trestného činu a dobrozdání odborníka, v tomto případě ministra spravedlnosti nebo někoho podobného. 

Opět jeden konkrétní příklad: Roman Smetana, bývalý řidič olomoucké MHD… tomu byste za pomalování předvolebních plakátů milost udělil? Když Nejvyšší soud vynesl rozsudek, hned druhý den jsem šel do podatelny Pražského hradu a dal jsem žádost o milost pro Romana Smetanu. Jde totiž o to, že Roman Smetana, může se to tak brát, poškodil majetek v hodnotě 17,5 tisíce. Když si představím žalobce a to, jaké finance mu asi procházejí rukama, jde o zanedbatelnou částku. Soudkyně si u toho měla uvědomit, že je ženou jednoho z bývalých nejvyšších představitelů, čili můžeme mluvit o podjatosti. Roman Smetana chtěl patrně deklarovat to, že občan se tady ničeho nedovolá. Roli prezidentské milosti bych si v tomto případě představoval tak, že by prezident řekl: Lidi, mějte rozum, nelze drobnou trestněprávní kauzu nechat eskalovat do politického monstrprocesu. 

Pokud byste byl postavený před rozhodnutí, zda jmenovat vládu s komunistickou účastí, jak byste se rozhodl? Ať na tu otázku odpovím jakkoli, odpovím na ni vlastně špatně. Samozřejmě, že hned druhá věta prezidentského slibu praví, že bude zachovávat Ústavu a zákony. Pakliže jsem říkal, že můj subjektivní názor je ten, že na červenou nejezdím, ale pakliže by nebylo zbytí, se zaťatými zuby ano.  

Koho budete navrhovat jako soudce Ústavního soudu? Měl by to být odborník, člověk dlouholetý, člověk, který má praxi, respektovaný odborník v oboru práva, zároveň člověk s velmi čistým mravním kreditem. 

Předjednával byste si jeho podporu v Senátu? Prezident pochopitelně jmenuje ústavní soudce na návrh Senátu, čili musí hovořit se senátory, ale musí hovořit i s respektovanými autoritami z oblasti teorie práva i jeho praxe. 

Já se na to ptám z toho důvodu, že Václav Klaus si evidentně podporu nepředjednával a dopadl tak, jak dopadl. Dvakrát mu byl soudce Ústavního osudu zamítnut. Máte už vytipována nějaká jména? Rozhodně ne, ale měli by to být lidé, o kterých jsem typologicky hovořil. 

A koho byste viděl rád jako členy bankovní rady ČNB? To je výlučná prezidentská kompetence. Myslím si, že v současnosti je sedmičlenná bankovní rada velmi vyvážená, takže bych se ji snažil doplňovat tak, aby to zachovalo kontinuitu a harmonii. Samozřejmě jako prezident, a ne ekonom, bych se v tomto také radil s odborníky. 

Jak byste řešil jako prezident fakt, že je česká ekonomika v recesi? Snažil byste se přistupovat k nějakým opatřením, navrhovat prorůstová opatření pro vládu, pro Poslaneckou sněmovnu? Tady je zvláštní chápání role prezidenta… 

Všichni ostatní kandidáti tvrdili, že by si i s touto problematikou dokázali poradit. Já nepochybuju, protože se celý život zabývali ekonomií. Tady je zvyk, že posledních deset let byl v čele státu ekonom a všechno se měří tímto metrem. Ale pakliže nejsme v prezidentském systému, je to spíš otázka na premiéra či ministra financí a není dobré z prezidenta dělat premiéra dvě. 

Chápu to tak, že byste se obklopil skupinou poradců, z nichž jeden by vám radil v ekonomické rovině a další v rovinách ostatních? Já také vím, kde nám leží žlučník, ale kdybyste chtěli, abych ho šel někomu operovat, tak určitě ne. Pochopitelně bych se obklopil odborníky a kdybych se chtěl někoho zeptat, tak se zeptám. 

Měla by se Česká republika ochotně integrovat do Evropské unie? Jaká by měla být její role v rámci EU? Co se týče integrace EU, tak v tom, co je nám – integrace po stránce kultury a vědy určitě… Evropská unie má společný základ, což je starý a nový zákon a antika. Na Evropě je úžasná ta rozmanitost a je dobré jako u orchestru, kde hraje fagot, housle i trubky, že všichni nehrají třeba na cello. 

Měla by mít Evropská unie společnou bankovní unii? Já si myslím, že tato otázka je pro mě předčasná, protože nejsme v eurozóně. 

Vy jako budoucí prezident této země byste požadoval trvalou výjimku pro euro? Nyní není situace, abychom euro urychleně přijímali. 

Ale jednou ta situace může nastat a mě zajímá, jak byste se k tomu postavil. Pak samozřejmě by byla úplně jiná situace. V tom případě bych se poradil. 

Kdo by byl v případě vašeho vládnutí tvůrcem zahraniční politiky v ČR – prezident, nebo ministr zahraničí? Zahraniční politiku státu určuje vláda, jmenovitě ministr zahraničí. Je to věc souladu a porady prezidenta a ministra zahraničí. Prezident zastupuje stát navenek a působí neuvěřitelně trapně, když každý říká něco jiného.

(redakčně kráceno)

Video Interview ČT24
video

Vladimír Franz v Interview ČT24

Vladimír Franz v Interview ČT24

Profilový rozhovor s významnou osobností, která má co říci k aktuálnímu dění v ČR nebo ve světě

Komentář Dany Schmidt, Lukáše Jelínka a Jiřího Kubíka