Šlo o sponzorské dary, ne úplatky, hájí se podnikatelé

Brno – Krajský soud v Brně otevřel případ údajné korupce bývalého tajemníka znojemské radnice Vladimíra Krejčíře. Podle obžaloby přijímal od firem úplatky a dary nebo služby za to, že jim zajistí zakázky od města. Spolu s Krejčířem se před soud dostalo také sedm podnikatelů, kteří tajemníka údajně upláceli. Všichni dnes popřeli, že by šlo o úplatky – podle nich to byly sponzorské dary.

„Od začátku roku 2009 do září 2010 Vladimír Krejčíř jako tajemník požadoval a přijímal úplatky peněžní i ve formě plnění prací za to, že jim sjedná při veřejných zakázkách výhody,“ řekl při čtení obžaloby státní zástupce Ivan Hrazdira. Obohatit se tak měl o 1 881 tisíc korun.

Spolu s Krejčířem usedlo do lavice obžalovaných sedm podnikatelů za to, že úplatky Krejčířovi poskytli. „Tenisový kurt za 990 tisíc korun, bazén ve stylu jezírka za 369 tisíc korun, parkoviště, lednička, mrazák a 60 lahví vína – to je výčet úplatků od jednatele firmy VHS plus Stanislava Hahna,“ vyjmenoval Hrazdira. Hahnova firma díky tomu podle žalobce získala zakázku na regeneraci sídliště a stavbu víceúčelového hřiště ve znojemské části Přímětice. Zakázku původně získala jiná firma, ale radnice si pak nechala zpracovat posudek, podle kterého měla příliš nízkou cenu, a zakázku tak získala společnost druhá v pořadí – VHS.

Z čeho je Vladimír Krejčíř obžalovaný

Vladimír KrejčířZločin sjednávání výhody při veřejné zakázce, přijetí úplatku, zneužití pravomoci úřední osoby.


Hahn dnes obžalobu jednoznačně odmítl a zdůraznil, že se necítí vinen. „Práce u pana Krejčíře byly provedeny naprosto standardně na základě objednávky. Uhradil je jen částečně, protože má od zatčení obstavený majetek. Nicméně splácí podle splátkového kalendáře, letos to bude zaplacené,“ vypověděl Hahn.

Žalobce Hahna konfrontoval s tím, že faktury na ledničku a bazén firma vystavila až po Krejčířově zatčení, i když mu zboží dodala několik týdnů předtím. I na to měl jednatel společnosti odpověď. „To byla chyba pracovníka firmy, měl dovolenou a asi na to zapomněl,“ argumentoval Hahn.

Jednatel VHS plus Stanislav Hahn

„Ve vinařském kraji víno není úplatek, víno jsme darovali nesčetněkrát.“


Podobně štědrá byla vůči tajemníkovi také firma Pozemní stavby. V roce 2010 Krejčířovi její jednatel Miroslav Šimeček nechal zbudovat vstupní bránu za 50 tisíc korun, poskytl stavební materiál a dělníky, 12 lahví vína a bezplatné užívání bytu ve Znojmě. „Pozemní stavby za to získaly zakázku na opravu chodníku v ulicích Pražská a Vídeňská a terasy v ulici Koželužská,“ popsal Hrazdira. Krejčíř totiž Šimečkovi prozradil ceny ostatních uchazečů. Získat měla firma také zakázku na opravu krovů a stropů na zámku v ulici Hradní, pak ale aktéry zadržela policie a město toto výběrové řízení zrušilo.

Šimeček dnes potvrdil, že Krejčíř mohl zdarma bydlet v bytě v Alšově ulici ve Znojmě. „Spravovali jsme hodně bytů ve Znojmě a bylo nám ctí deset z nich poskytnout městu pro jeho potřeby. V tom bytě bydlel syn pana Krejčíře, který se dostal na vysokou školu do Znojma. Vznikl tam dluh a já ho zaplatil, aby ho nevystěhovali. Pan Krejčíř byl vždy solventní, vždy vše zaplatil, proto jsme to tolerovali,“ vysvětloval. Dluh se vyšplhal na 14 tisíc korun.

Při výslechu ale potvrdil spolupráci s Krejčířem a to, že mu poskytoval citlivé informace o ostatních uchazečích a cenách. „Pokud jde o zakázku na střechu na hradě, tak u třetí etapy jsem znal ceny a uchazeče. Krejčíř mi řekl, ať tu soutěž zorganizuji, tím pádem bychom asi vyhráli.“

Šimeček uvedl, že jeho výpověď vznikla pod psychickým nátlakem. „Policista mi vyhrožoval, že vnuka uvidím, až půjde do školy. V kobce v Příční ulici v Brně by se zhroutil každý, měl jsem nad sebou vidinu vazby, do které jsem nechtěl za žádnou cenu,“ reagoval.

Jednatel Pozemních staveb Miroslav Šimeček

„Žádnou stěžejní informaci o zakázkách mi nemohl pan Krejčíř dát, protože  jsem měl mnoho aktivit a funkcí v oboru, a tak jsem si ty informace získal sám.“


I ostatní obžalovaní odmítli, že by Krejčíře upláceli

Obžalovaný Zdeněk Novotný podle protokolu na policii přiznal, že dal Krejčířovi úplatek 40 tisíc korun. Dnes to popřel s tím, že na něj vyšetřovatel naléhal a jeho výpověď upravil. „Já jsem nikdy nenesl na radnici úplatek, peníze byly moje a byl to sponzorský dar. Na policii jsem byl hodně zmatený, pod stresem. Ale úplatek jsem nikdy nedal,“ bránil se Novotný.

Doklad o sponzorském daru ale nepředložil, podle svých slov mu ho tajemník nabídl, ale pak jeho vydání „nějak zamluvili“. Podle žalobce je faktem, že poté, co Novotný peníze přinesl, mu záhy Krejčířova sekretářka oznámila, že může pro město dokončit zakázku na výrobu mobilního stánku.

Petr Urbánek z Top servisu zase podle obžaloby dopomohl firmě k zakázkám tím, že Krejčířovi zaplatil notebook, navigaci, stolní počítač, klimatizaci v jeho brněnském bytě a rodinném domě a také střelbu na sviště v Rakousku. „Klimatizace byla zaplacená a zboží jako navigace nebo počítače jsme klientům běžně půjčovali. Buď je později vrátili nebo zaplatili,“ tvrdil před soudem.

Josef Kopečný z Prahy zase umožnil Krejčířovi odstřel trofejního muflona a daroval mu dubové dřevo na bazén a desky. „Mezi myslivci je běžné, že se zveme na hony. A dřevo mi zaplatil, mám doklad na platbu v hotovosti za skoro 10 tisíc korun,“ objasňoval Kopečný. Navíc dodal, že v daném roce pro město žádné zakázky neměl.

Karel Ludvík zase v roce 2009 předal Krejčířovi pět tisíc korun a věnoval mu tři vypreparované srnce. „Byl to úplatek za to, že jeho firmě pomůže při získávání zakázek,“ tvrdil Hrazdira. Ludvík se dnes před soudem bránil, že mezi myslivci jde o běžné chování. „Maso šlo do restaurace, trofej jsem vyrobil já sám. Za odlov ani sponzorský dar pět tisíc korun mi nic neslíbil, žádnou odezvu jsem neočekával. Jen jsme se bavili, že by mě pak nechal v městských lesích odlovit jelena,“ tvrdil Ludvík.

Kamil Ludvík a Josef Kopečný
Zdroj: ČT Brno

Horáková s Ludvíkem chtěli tajemníka odstřelit, tvrdí jeden z obžalovaných

Ludvík také vypověděl, že ho před vypuknutím kauzy navštívila úřednice města Renata Horáková a tehdejší radní a jeho vzdálený příbuzný Jiří Ludvík (nez.) s tím, že chtějí tajemníka „odstranit“. „Řekli mi, že mají známého na protikorupčním oddělení. Renata Horáková chtěla, abych za ním šel se sto tisíci jako volavka. Jiří Ludvík na mě tlačil, abych jim pomohl změnit poměry na radnici. Já jsem to odmítl,“ řekl.

Korupční kauza vyvolala na znojemské radnici personální zemětřesení. ODS, která při odhalení případu v září 2010 město vedla, se od Krejčíře distancovala, i tak skončila po nedávných komunálních volbách v opozici.

Vývoj kauzy kolem Vladimíra Krejčíře

23. září 2010 – Policisté z útvaru protikorupční policie zasahovali na znojemské radnici. Z kanceláře tajemníka a odboru rozvoje města odváží počítače i stohy dokumentů. Podle prvních informací policie tajemníka podezřívá ze zmanipulování výběrových řízení. Aby Krejčíř nemohl utéct nebo ovlivňovat svědky, byl okamžitě vzat do vazby. S údajnou korupcí neměli mít spojitost ani tehdejší starosta a místostarostové.

24. září 2010 – Kauza má rychlý průběh, už den po razii policie obvinila Krejčíře a další čtyři podnikatele, kteří ho měli údajně uplácet, aby se dostali k městským zakázkám. „Co já vím, tak si vždycky říkal o příspěvek na rozvoj města Znojma. To byla jeho oblíbená věta,“ uvedl ČT zdroj, který si přál zůstat v anonymitě.

27. září 2010Krejčíř rezignoval na svoji funkci tajemníka. „Uvedl, že nechce dál komplikovat chod radnice,“ zdůvodnil Krejčířovo rozhodnutí tehdejší starosta města Petr Nezveda (ODS).

1. prosince 2010Po dvou měsících byl Vladimír Krejčíř propuštěn z vazby. Policisté už vyslechli většinu hlavních svědků, a proto nehrozí, že by je Krejčíř mohl ovlivňovat. Při propuštění musel složit kauci 150 tisíc korun. Sám tvrdí, že je nevinný. Nové vedení Znojma kvůli kauze zadalo dva audity, které mají hospodaření na radnici prověřit.

4. února 2011 – Vyšetřování přineslo zásadní zlom – shromážděné důkazy ukázaly, že rozsah korupce byl mnohem vyšší, než naznačoval začátek policejního vyšetřování. "Do současné doby byly úplatky vyčísleny na 900 tisíc korun," sdělil státní zástupce Tomáš Foldyna. Upozornil, že částka ještě nemusí být konečná. Krejčířovi hrozil vyšší trest – pět až dvanáct let vězení. Vyšetřování ukázalo, že Krejčíř nedostával jen peníze, ale také různé protislužby od obviněných dvou šéfů stavebních firem a dvou místních podnikatelů. Šlo o firmy Pozemní stavby, VHS Plus Znojmo, LukaWood a ZdeNo. „Obviněný nemusel platit práce, které mu uplácející firmy provedly na jeho nemovitostech,“ uvedl Foldyna.

 7. 2. 2011 – Dva klíčoví svědci – pořadatel kulturních akcí a znojemský radní Jiří Ludvík (nez.) a úřednice městského úřadu Renata Horáková se rozhodli promluvit. Právě oni detektivy na chování tajemníka upozornili. "Dostali jsme do ruky konkrétní důkazy, přímých i nepřímých důkazů tam bylo víc, takže jsme se rozhodli jít podat trestní oznámení," řekl Ludvík. Horáková přišla o místo vedoucí majetkového odboru poté, co se vzepřela. „Odmítla jsem souhlasit s některými transakcemi nevýhodnými pro město, které byly podle mě nezákonné,“ vysvětlila Horáková. Krejčíř ji proto podle jejích slov „uklidil“ na místo do archivu.

Červen – červenec 2011 – Auditoři dokončili kontrolu úřadu s tím, že situace je alarmující. Podle nich se za bývalého vedení ve velkém porušoval zákon o veřejných zakázkách. Největší prohřešky odhalili na Správě nemovitostí a odboru majetkovém a odboru rozvoje. „Nejčastějším pochybením bylo, že se oslovovali ti samí dodavatelé, aniž by byl výběr vystaven nějakému konkurenčnímu tlaku,“ vysvětlil zástupce zpracovatele auditu Marek Bilej.

27. září 2011 – Rok po vypuknutí korupční kauzy kolem Vladimíra Krejčíře policie rozšířila počet obviněných. Z uplácení byli nově obviněni zástupci firem Vysočinská lesní Praha, H+M Kuchařovice a Top servis Brno.

Duben 2012Policie ukončila vyšetřování kauzy kolem Krejčíře a navrhla ho obžalovat z přijímání úplatků a zneužití pravomoci. Spolu s ním je obviněno dalších šest lidí z firem, které údajně měly tajemníka uplácet. Úplatky a protislužby tajemníkovi podle kriminalistů vynesly necelé dva miliony korun.