Klokánky jsou na rozcestí, bojí se o existenci a zánik svého poslání

Brno - Před šesti lety se brněnský Klokánek se slávou otevíral, dnes bojuje s nedostatkem finančních prostředků. Sponzoři jakoby na ohrožené děti přestali myslet. Nejsou ale jediní, kdo život Klokánků přestal vnímat. Ztěžuje ho podle jejich pracovnic i nový zákon o sociálně-právní ochraně dětí, který má od ledna 2013 znemožnit výkon jejich poslání. Nutí je omezovat počet dětí, o něž se smí starat jedna teta v jednom zařízení. K tomu všemu pak dostanou příští rok nižší příspěvek od státu.

Podle ředitelky Fondu ohrožených dětí jsou Klokánky v ohrožení. V současné době přitom nabízí zázemí pěti stovkám dětí. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které novelu zákona připravilo, chce ale kapacitu všech zařízení poskytujících okamžitou pomoc dětem omezit na 28 míst – bez ohledu na to, kolik budov mají jednotlivá zařízení. Podle Vodičkové by to znamenalo prakticky konec Klokánků, které jsou rozděleny na samostatné byty. V každém bytě má na starost jedna teta určitý počet dětí, většinou sourozenců.

„Není tedy možné Klokánky zahrnout do představ tvůrců zákona, že jde o ona velkokapacitní ústavní zařízení, která je nutné vymýtit,“ vysvětlila Vodičková. Podle ní Klokánek svým charakterem nelze zahrnovat do této skupiny institucí. Jenže ministerstvo je jiného názoru. „Chceme skutečně individuální přístup a chceme, aby zařízení velmi intenzivně pracovala s rodinami. Dítě by se mělo co nejrychleji vrátit do původní rodiny nebo nalézt rodinu náhradní,“ objasnil záměr ministerstva ředitel odboru rodiny a dávkového systému Miloslav Macela.

Klokánek má po celé republice 34 budov a dá se říct, že jde o jedno zařízení, protože má jedno vedení a stejné principy. Když se budeme držet zákona, místo 500 dětí bychom tam mohli mít pouze 28, tedy ani ne na každé budově jedno dítě," říká Vodičková.

Podle dětských psychologů je novela zákona plná striktních lhůt a termínů. Přitom právě ohrožené děti potřebují nejvíce individuální přístup. Už dnes většina dětí odchází z Klokánku do tří měsíců. Ty, které nyní zůstávají více než rok, by v budoucnu čekalo stěhování do anonymnějších dětských domovů a ústavní péče.

Péče o děti je v Česku navíc poznamenaná velkým zastoupením nejmenších dětí do 3 až 6 let. „Pro ně je ústavní výchova vlastně poškozující. Je tam víc dětí jednoho věku, je tam šest nebo osm batolat na jednu sestru, což neprospívá jejich výchově. Klokánky jsme proto začali už před 11 lety vytvářet, abychom jim mohli poskytnout rodinnou péči, protože tady v samostatných bytech žije týden po týdnu střídavě manželský pár nebo teta a starají se maximálně o čtyři děti různého věku. Ta péče je zcela obdobná péči v rodině,“ dodala ředitelka fondu.

Brněnský Klokánek je na tom podobně jako spousta dalších. Od státu na svůj provoz dostane 50 procent všech financí, zbytek si musí sehnat od dárců. Letos tedy 6,5 milionů korun. V současné době má kapacitu 43 dětí. 53 jich musel odmítnout. Chtěl by přistavět dva byty, na jejich vybavení ale chybí 350 tisíc korun. A do toho by potřeboval nové postele a pračky. „Když to srovnám s předchozím rokem, příspěvky dárců se snížily o dvě třetiny,“ vysvětlila vedoucí brněnského Klokánku Lenka Malhocká. A do toho se hraje o jejich existenci. „Je to smutné, chcete pomáhat většímu počtu dětí, a nakonec musíte řešit, zda je budeme muset ještě více odmítat, nebo jít proti zákonu a nenechat je na ulici,“ posteskla si Malhocká.

Klokánky zachraňují, občas ale neochrání

Mezi případy dětí, které prošly brněnským Klokánkem, jsou i ty mediálně nechvalně známé. Mnohé dopadly „dobře“, některé ale nikoliv. V roce 2008 jeho pobytem prošly dvě dívky, které jejich rodiče bili a hlavně psychicky týrali, vše pod rouškou náboženské přesvědčení jejich otce Stanislava Velického, který si nechává říkat Kristus. O jejich osudu rozhodl po roce stráveném v Klokánku Krajský soud v Brně, který obě dívky vrátil rodičům, ačkoliv ani jedna z nich nechtěla z Klokánku odejít a návrat k rodičům nedoporučila psycholožka. Tehdy případ s dívkami prožíval celý Klokánek, jenže s rozhodnutím soudu se nedalo nic dělat. „Bylo to hrozné, když se dívky dozvěděly o tom, že se mají vrátit domů, byly na zhroucení,“ popsala situaci někdejší šéfka Klokánku Ditta Pokorná.

Rok před sestrami byli v Klokánku týraní chlapci z Kuřimi, které jejich matka se svojí sestrou a dalšími lidi podrobovaly mučení hlady, zavíráním do psí klece a topením. Tento případ otřásl českou justicí v roce 2007 a ve stejném roce strávili oba chlapci v Klokánku několik měsíců.

Posledním veřejně známým klientem Klokánku je malý Dominik, kterého jeho rodiče týrali hlady tak dlouho, až se dostal do přímého ohrožení života. Za každou maličkost jej bili páskem, a dokonce musel hodiny skákat v botách, v nichž byly ostnem vzhůru otočené rýsováčky. V nemocnici skončil s vytrhanými vlasy, natrženým uchem a podlitinami po celém těle. V Klokánku byl několik měsíců, a přestože si z hrůzného týrání ponese následky po zbytek života, našla se pro něj i jeho sestru právě díky Klokánku náhradní rodina.