Somálsko - začarovaný kruh hladomoru a nekonečných bojů

Mogadišo – Klanové násilí a hrozivé vlny hladomoru trápí Somálsko už od počátku devadesátých let. Obyvatelé desetimilionové africké země tu naposledy hladověli na podzim v roce 2011. Statisíce lidí vyhnal nedostatek potravin z jejich domovů, vypukla tady humanitární katastrofa doslova biblických rozměrů. Není to ale jen hlad, se kterým místní bojují, jejich země se teď vzpamatovává i z kruté občanské války trvající déle než dvě desetiletí. Do Somálska se vypravili novináři Josef Pazderka a Martin Boubín, aby České televizi přinesli očité svědectví z této nebezpečné oblasti.

V hlavním městě Mogadišo jsou vidět stopy bojů z občanské války na každém kroku. Zemi navíc trápí hladomor, humanitární katastrofa tady vypukla loni na podzim. Statisíce lidí vyhnala z jejich domovů, mnozí utekli až do sousední Keni. Jen díky včasné mezinárodní pomoci se podařilo zachránit tři miliony hladovějících, i tak ale spousta lidí zemřela, víc než polovinu obětí tvořily děti. Z nejhoršího je teď země venku, o život se tu ale bojuje dál.

Humanitární organizace se bojí pomáhat, v zemi je nebezpečno

Somálsko podle redaktorů jako stát vlastně neexistuje. O moc se tady rvou radikální islamisté a místní klany. Bojují ručními zbraněmi, těch mají pořád dostatek, a tak mrtvých neustále přibývá. Místní tak zabíjí buď zbraně, nebo hlad. Pro humanitární pracovníky, kteří se snaží pomáhat obětem hladomoru, je Somálsko jedno z nejnebezpečnějších míst na světě.

Mark Bowden, hlavní koordinátor OSN pro Somálsko:

„Obecně se těžko mluví o bezpečnosti a ochraně. Některé zóny jsou špatně přístupné kvůli občanské válce a kontrole al-Šabábu a jiných skupin. Výbuchy min jsou víceméně na denním pořádku. Chybí tu zákon a pořádek. Byli uneseni i humanitární pracovníci, a to má vliv na naší činnost. Na práci je to tu velmi složité a náročné prostředí.“


Somálské dítě
Somálské dítě

Zatímco dnes je situace v zemi tristní, pamětníci o ní mluví jako o klidném kosmopolitním místě, kde nikdo netušil, jak hluboko se později propadne. Prvními, kdo chtěli zavést v Somálsku pořádek, byli Američané. Ti se ale v roce 1993 tragicky spálili. O čtrnáct let později, tedy v roce 2007, je vystřídali vojáci z Burundi a Ugandy. Vyrazili do země spolu s mandátem OSN a americkou finanční podporou. Mezinárodní jednotky tu chtějí vytlačit islamisty, podpořit novou celostátní vládu a pomoct jí při zápasu s hladem. Je to ale běh na dlouhou trať.

Afričtí vojáci totiž stěží ovládají hlavní město a některé oblasti na jihu země. V průběhu měsíců se fronta pohybuje dopředu a zase zpátky, obsazuje kusy území, mnohdy si je ale nedokáže udržet. Na severu Mogadiša se bojuje hlavně v noci. Útočníci chystají bomby, sebevrahy i nenadálé útoky z týla. Hlavním nepřítelem jednotek Africké unie je islámská milice al-Šabáb. Někteří z nich mají podle Američanů blízko k teroristické síti al-Káida. Milice někde dokonce brání příchodu humanitární pomoci.

Vojáci Africké unie
Vojáci Africké unie

Lékaři bez hranic riskují v Somálsku vlastní život, přesto zůstávají

Lékaři bez hranic v Somálsku pracují už desítky let. Zůstávají přísně neutrální, a proto se někdy dostanou do míst, kam jiní nesmí. Mnohdy tím ale riskují vlastní život. Počet obětí takových lékařů už se také počítá v desítkách. Naštěstí jsou v somálské metropoli i místa, kam se pomoc dostává bez problémů. Potíže se ale stále nevyhýbají dodávkám potravin, lidé ze všech koutů světa se zruinované zemi snaží pomoct. Je zde ale nebezpečno, a tak se málokdo s nákladem na místo odváží dojet. O distribuci potravin se tak starají hlavně místní firmy. Jejich lidé tvrdí, že všechno hlídají a evidují, i tak se ale většina neuhlídá. Až padesát procent humanitární pomoci se v Somálsku rozkrade nebo dostane do špatných rukou.

Mark Bowden, hlavní koordinátor OSN pro Somálsko:

„Krádeže jsou pořád problém. Musíme si uvědomit, že Somálsko je válečná ekonomika. Stala se z něho válečná ekonomika během dvaceti let konfliktu, takže riziko rozkrádání je velké. OSN založilo systém rizikového manažerství. Pracujeme se všemi smlouvami, evidujeme je, školíme naše zaměstnance, aby uměli snížit a zvládnout riziko krádeží, ale žádný systém není dokonalý.“


Na jedné straně tak v Somálsku trpí tisíce hladovějících lidí, na straně druhé se k nim mnohdy pomoc ani nedostane. Problém není do země potraviny dopravit, ale dostat je přes chaos a násilí k těm správným lidem je stále velký oříšek, se kterým si mnozí nevědí rady. Lékaři bez hranic v Somálsku zůstávají a pomáhají i s vědomím toho, že za svoji práci občas tvrdě zaplatí.