„Možná teď bude každý prosinec havlovský,“ říká Ivan M. Havel

Uplynulý rok po úmrtí Václava Havla přinesl snad desítky jeho jménem pojmenovaných ulic, náměstí či škol, začaly se připravovat historické studie, vznikly nové dokumentární filmy, ale také publikace Havla ostře odsuzující. Na první rok bez svého bratra a na nevyhnutelné povinnosti spojené s jeho odkazem se Ivana Havla v Interview ČT24 z 18. prosince ptala Barbora Kroužková. 

Jaký byl váš rok bez Václava Havla?
Moje situace je trochu zvláštní tím, že jsem v takové dvojroli – jednak jako bratr bratra a jednak jako bratr prezidenta, a tak se ke mně lidé chovají různě. Je pravda, že je takový nával, abych se někde vyjádřil, dal interview a tak, a já se tomu trochu vyhýbám.

Zastaví vás třeba lidé na ulici a zeptají se, jak se máte, jestli vám Václav Havel chybí?
Je to celá škála možností. Někteří lidé jsou až servilní, což mi není moc příjemné. Jiní dělají, že mě nevidí. Pak jsou lidé, kteří mě vidí. A pak jsou lidé, kteří mě neznají. Tím, jak se víc objevuji v médiích, mě lidé začínají více poznávat, ale snažím se to nevnímat – každopádně mě to nerozčiluje ani netěší.

Kdy vám za poslední rok Václav Havel nejvíc chyběl?
Těžko říct. Jeho vstup do naší politiky a kultury byl dlouhodobější, s vizí do budoucna, takže konkrétní události by nehrály moc roli. Jistě by něco komentoval a jistě by si všímal toho, jak se mění jazyk. To, že se používají jiná slova a formulace, mu totiž vždycky vadilo.

Vybavíte si z posledního roku situaci, kdy jste si stoprocentně jist, že by nemlčel a veřejně vystoupil?
Byl bych velmi zvědavý na Hájkovu knihu, která teď vyšla. Já ji tedy nečetl, ale četl jsem o ní. Vypadá to zvláštně. První dojem je, že teď se nikdo nebojí říct, co chce, protože on se nemůže bránit. Dřív by byli lidé možná opatrnější, protože věděli, že svým vtipem a logikou by dovedl odrazit jakoukoliv kritiku, námitku, pomluvu nebo něco podobného.

Z Interview ČT24 s Petrem Hájkem:

„Václav Havel mířil k něčemu, co se nazývá korporativistickým státem, v jeho pojetí státem občanské společnosti, chcete-li. Státem, který například v Itálii vybudoval Duce a byl nazýván fašismem. A já jsem hluboce přesvědčen, že k ničemu jinému než k vládě nevolených elit, nevolených blízkých spolupracovníků, jakýchsi celých společenství a skupin, tak jak to nazývá ve své Moci bezmocných a v dopise Gustávu Husákovi, mířil celou svou politickou dráhu.“


Jak byste reagoval na slova vicekancléře Petra Hájka, která zazněla v Interview ČT24 z minulého pátku?
Zajímavé je, že veškerá prestiž naší země v cizině byla založena právě na bratrově názorech, na takzvané apolitické politice, občanské společnosti a podobně. Teď to nazývají korporativním systémem. Myslím, že je to trochu hraní se slovy.
Jako nedopatření vidím to, že se demokracie ztotožňuje s partajním systémem. Účast veřejnosti má být i v době, kdy vládne jedna vláda a jeden parlament. Veřejnost samozřejmě nemůže tvořit zákony, ale může se ozývat a má jí být nasloucháno, to není nic špatného. Občanská společnost tady byla vždy trochu potlačována, daňovým systémem a jinými věcmi, a je to škoda. Lidé totiž mají vůli nějak přispět, někdo lépe, někdo hůř, a zabíjet jejich vůli je škoda.

Umíme se na Václava Havla podívat kriticky, nebo ještě nenazrál čas?
Kritika je vždycky dobrá. Rozlišoval bych ale mezi tím, když má úroveň, je inteligentní, hlubší a věci analyzuje, a tím, když používá ironická slůvka – takzvaná „občanská společnost“ nebo takzvaná „apolitická politika“. To okamžitě dává nádech despektu, a to není kritika.

Petr Hájek také řekl: „… pověst o Václavu Havlovi je, že sloužil pravdě a lásce, a já jsem si na základě analýzy zcela jist, že nesloužil ani pravdě ani lásce, ale pravému opaku.“
To je ostrý výrok. Jaké zlo? Jakému zlu sloužil? Je to velice nekonkrétní. Spíše je to osočování nebo něco podobného. To nejde do hloubky. Bratr měl chyby, vím své. Někdy dal například větší důvěru, něž komu měl. To jsou ale drobnosti proti tomu, co říká Hájek.

Historici se takzvaně chystají na Václava Havla. Budete s nimi spolupracovat? Máte nějaké signály, že budou chtít více oslovit rodinu, zpracovat rodinnou korespondenci, probádat rodinné archivy?
V tomto ohledu už delší čas spolupracuji s Knihovnou Václava Havla, kde skenují a archivují všechno, co mám doma. Také vydávají publikace, například moje dopisy do vězení. Můj problém je, že je toho hrozně moc a já v tom nemám úplně pořádek. Musel bych si vzít tři týdny dovolené a nedělat nic jiného než pořádat archiv. Mě by to i bavilo, ale kde vezmu ten čas?
Něco jiného je řekněme filozofické hodnocení, ale na to je rok po smrti příliš brzo. To vyžaduje, aby se to trochu uklidnilo. Teď je to až takový přehnaný kult, což se pozná podle toho, že někdo neřekne nic hlubšího, ať pozitivně, nebo negativně, ale jen povrchního.

Třeba to, že si řada lidí myslí, že Václav Havel chybí české společnosti? Řekl byste konkrétně v čem?
To si lidé samozřejmě myslí, ale zrovna mně to říkat nemusí. Bylo by divné, kdyby mi říkali: „Tvůj bratr nám chybí.“ Trochu se zapomíná, že bratr byl několik let mimo prezidentský úřad. Nátlak na něj, z médií i odjinud, byl ale stejný a jeho sekretariát ho musel chránit, seč mohl. A také se zapomíná, že byl v poslední době dost nemocný. Takže když odešel, neutnul nějakou velkou veřejnou aktivitu. To chybění je trošku zkříženo s nostalgií po listopadu, s nostalgií po euforii a nadšení lidí, kdy se chtěli do všeho pouštět.
Polistopadová éra (těch několik let, kdy byl ve funkci) je spojena s jeho jménem, což je náš zvyk, že se určité období pojmenuje podle člověka. Jednou bude havlovská éra a klausovská éra a pak bůhvíco. A může, a nemusí to souviset s názory toho dotyčného.

Také máme ulice, školy i Letiště Václava Havla…
Mám z toho trochu rozpaky, protože to mělo přijít tak po pěti letech. Letiště byl ale dobrý nápad, který jsem podpořil, protože jeho jméno je v cizině tak významné, že když cizinci na to letiště přilétají, berou to jako samozřejmost a téměř nutnost. Navíc název „Ruzyně“ v některých z nás vyvolává zcela jiné emoce.

Zmínil jste cizinu. Je teď v souvislosti s výročím úmrtí Václava Havla zájem větší? Nebo se vám lidé, kteří se o něj zajímali, něco točili, psali, ozývali po celý rok?
Ke mně dolehla ta polská akce, která se odehraje v úterý nebo kdy. Také je vynikající film Krystyny Krauzeové o jeho vztahu k Polsku, což je unikátní věc, protože o tom se moc nevědělo. Co se týče Západu, vznikla pobočka Knihovny Václava Havla v New Yorku, která se bude starat o jeho odkaz v cizině. Je tam řada silných podporovatelů, kteří překládají jeho věci a píší studie, určitě budou různá sympozia a podobně.

Jak sledujete, jak se lidé doma či v zahraničí starají o odkaz Václava Havla?
Sleduji…, já to prostě automaticky vím, protože většina věcí se ke mně nějak dostane. Noviny s důležitými zmínkami si ukládám na místo, aby pokračoval archiv. Ale jinak to nevyhledávám, protože mám plno jiných starostí. Nejsem politolog, politický filozof nebo něco takového, takže se na akcích, kde bych se měl vyjadřovat k politice a historii, necítím úplně doma. Mám trošku jiný obor.

Říkal jste, že schováváte zmínky v novinách. Co schováváte? Co je pro vás důležité?
Důležité jsou úvahy, které něco říkají a jdou do hloubky, nebo když mi někdo pošle něco z ciziny. Ale ne že se někde něco přejmenovalo.

Tedy i různé rozbory týkající se Václava Havla? Narazili jsme na to, jestli není na vědecké bádání brzo.
Odlišil bych bádání, to být musí a mělo být už dávno, od hlubší reflexe. Nejvíc toho asi vznikne jako recenze na jeho knihy, které se vydávají a budou vydávat. Nové recenze už totiž budou reflektovat jeho historickou roli, zatímco doteď se psalo spíše o tom, jak to bylo napsané, že to bylo chytré a podobně.

Nedojdeme v té souvislosti opět k tomu, že Václav Havel nebyl politik?
Myslím, že sám by celkem protestoval proti tomu, aby byl nazýván politikem. A když, tak politickým teoretikem nebo politickým filozofem. Osud tomu ale chtěl, že musel mluvit i do reálné politiky. Předmětem těch úvah tak nejspíš bude, že když něco řekl k reálné politice, bylo to ve světle něčeho, co mělo širší, dlouhodobější nebo morální význam. A v tom bude dost co dělat.

Lidé chodí spontánně k jeho hrobu. Sledujete zájem veřejnosti a to, jak si každý takto „chodí“ za Václavem Havlem, vybírá různé důvody, vidí různé cíle, možná i něco čeká? Chodíte tam?
V našem národě je chuť mít někoho, koho můžeme uctívat, a s tím souvisí i ty různé aktivity. Markantně se to projevilo při pohřbu, kdy se velice spontánně sešlo obrovské množství lidí. Dokonce jsem si tenkrát myslel, že to změní naši scénu. Bohužel to trochu ustalo, ale možná to výročí zase lidi probere ke spontánní reakci. A kdo ví? Možná, že každý rok bude prosinec havlovský.

Co jste čekal, že se změní? V jakém smyslu?
Trošku mi to připomnělo moje pocity ze 17. listopadu a dny poté v Občanském fóru, kdy jsem měl intenzivní pocit, že tohle už nemůže nemít následky. Loni jsem měl podobný pocit, ale jak to bude vypadat…, těžko říct.

Jaké budete mít Vánoce? Jak si rodina připomene Václava Havla?
V listopadu míváme každoročně takový větší večírek. Letos jsme ho věnovali jeho památce, bylo to v Lucerně a bylo tam mnoho lidí. Na samotné Vánoce pojedu na farmu mé ženy, kde si chci trošku oddychnout od městského života.

A dalších akcí se budete účastnit jak? Je jich spousta, mše, výstavy, projekce dokumentárních filmů…
V něčem namočen budu. Například budu odhalovat pamětní desku na Divadle Na zábradlí. To je věc, která mě těší, protože to nejsou nějaké politické techtle mechtle. On byl prostě se „zábradlím“ spojen hlavní částí svého tvůrčího života, takže tam pamětní deska patří.
Někde jsem četl, že se má naše nábřeží přejmenovat na Havlovo. To by ale nebylo ono, protože právě on prosadil, aby se jmenovalo Rašínovo. A psát si adresu Ivan Havel, nábřeží Václava Havla, to by bylo trochu divné.

Podle čeho ty akce vybíráte?
Konkrétně je to tak, že se na mě obrací spoustu lidí tak, abych se z toho nemohl vykroutit. Vybírám spíše věci, které jsou kulturnější, intelektuálnější, obecnější než jenom slavnostní popěvky, kladení kytek a podobně. To je sice hezké, ale spíš na koukání než na účast.  

(redakčně kráceno)