Magnet na úspěchy a skandály

K nejvýraznějším dramatikům první poloviny 20. století patřil brněnský rodák Hans Müller-Einigen. Narodil se v roce 1882 a vystudoval právní vědu ve Vídni. Studoval však také filozofii a dějiny hudby v Grenoblu a Lipsku. Podnikl také několik studijních cest do USA. V roce 1907 získává doktorát.

Einigen proslul už během svých studií a jeho hry se začaly hrát ve vídeňském Burgtheateru, jehož byl ve své době vůbec nejhranějším autorem. Ve 20. letech odjel do Hollywoodu, kde psal scénáře k filmům a působil jako šéfdramaturg u společnosti Metro-Goldwyn-Mayer. Některé z jeho scénářů zfilmoval Ernst Lubitsch označovaný za vůbec nejznámějšího hollywoodského režiséra přelomu 20. a 30. let. Tehdy také Müller-Einigen navázal celoživotní přátelství s Gretou Garbo.

Po úspěchu za oceánem se vrací do Evropy a v Berlíně se stává šéfdramaturgem filmové společnosti UFA.

Zároveň jeho divadelní hry pronikají z domovského Burgtheateru i na jiné scény. Velkého úspěchu dosáhl v hudebním divadle, psal libreta operet, například „Im weissen Rössl“ Ralpha Benatzkého, které je označováno za jeden z nejúspěšnějších operetních textů všech dob. Byl tvůrcem předlohy pro neméně známou „Ein Walzertraum“ Oscara Strause a pracoval i pro autora oscarové filmové hudby Ericha Wolfganga Korngolda.

Jeho tvorba přitom přitahovala skandály. Už jeho satirická komedie „Hargudl am Bach“ při premiéře v Burgtheateru v roce 1909 vedla k tomu, že diváci začali svými výkřiky zasahovat do děje s tím, že „to už zachází příliš daleko“. Nemazlil se s ním ani nelítostný kritik Karl Kraus, který se do něj pustil jak ve své hře „Poslední dnové lidstva“, tak ve svém časopise Die Fackel.

Müller-Einigen do jisté míry takové reakce vyvolával i svým soukromím, neboť vůbec nezastíral svou homosexualitu, což v té době nebylo tak docela běžné. Některá z jeho děl také mají velmi silné homoerotické podtóny.

Krom toho měl poměrně špatný vztah se svým bratrem, rovněž známým spisovatelem Ernstem Lotharem, který odsuzoval jeho estetiku. Navíc Müllerovou zásadou bylo bavit, což jeho bratr hodnotil jako „neumělecké“.

Nelze nezmínit ani jeho život ve švýcarské vesnici Einigen, podle které si změnil příjmení. Usadil se v Einigenu v roce 1929 a žil zde se svým partnerem Nikolausem Schwarzem, který mu také dělal sekretáře. S ním často při procházkách po vsi zkoušel nové texty, a to mnohdy působilo velmi teatrálně. Místní, kteří vůbec nevěděli, s kým mají tu čest, si mysleli, že se hádají, a tak se rodily nejrůznější fámy.

Hans Müller-Einigen napsal celkem 27 dramat, 23 filmových scénářů, 10 románů a sbírek novel a povídek, 9 libret, 5 sbírek poezie a 2 autobiografie. Jeho scénáře byly zfilmovány v USA, Německu, Francii, Švédsku, Velké Británii, Rakousku a Portugalsku. Žil v Brně, Vídni, New Yorku, Los Angeles, Londýně, Berlíně, Mnichově, Paříži, Římě, a především v Einigenu, kde v roce 1950 zemřel.

Epilog je, jak jinak, dramatický. Nikolaus Schwarz po jeho smrti žalem vyskočil z okna. Oba jsou pohřbeni vedle sebe v Einigenu.