Archeologové: Než s hledači pokladů bojovat, je lepší s nimi spolupracovat

Vysoké Mýto/Ostrožská Lhota - Archeologové už nechtějí s amatérskými hledači pokladů bojovat. Lidé s detektory nyní budou jejich spojenci. První krok ke spolupráci udělalo Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě. Pravidelně pořádá záchranné průzkumy, kde archeologové učí laické hledače kovů, jak správně vykopávky vyzvednout a zdokumentovat.

„V této zemi je mezi lidmi několik tisíc detektorů,“ odhadl masivní zájem Čechů o amatérské hledání pokladů archeolog David Vích. Dosavadní rivalita mezi laickými hledači na straně jedné a historickými odborníky na straně druhé se stále více přibližuje spolupráci.

„Začínal jsem jako válkař, tak asi začínala drtivá většina. Hned ze začátku jsem měl to štěstí, že jsem natrefil na tuto skupinu, a oslovilo mě to,“ vzpomněl na své začátky detektorář Jiří Krčmář. Ve svém oboru je trochu výjimkou, protože většina amatérských hledačů si nalezené poklady nechává pro sebe a neodevzdává je. Buď se jedná o sběratele, nebo překupníky, kteří nalezené historické šperky a další kovové předměty raději výhodně prodají.

„Ve Vídni a v Mnichově se na aukcích a na burzách objevují věci z České republiky, z moravských lokalit. Ztrácíme tím archeologické kulturní dědictví, které je nejen statkem celého národa, ale v podstatě se týká celé Evropy,“ smutně připouští Pavel Kouřil z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky.

I proto se archeologové usnesli na spolupráci s laickými hledači, kteří pro ně doposud byli nevítanou konkurencí. Ačkoliv je nálezce historického předmětu povinen svůj objev odevzdat, absence postihů způsobuje, že si často detektorář raději kovový skvost ponechá. Dřívější taktika lákání na odměny také příliš nefunguje. Stát totiž za nálezy nabízí pouze výkup v hodnotě samotného kovu bez jakékoliv přidané historické hodnoty.

Na Slovensku hrozí hledačům až deset let vězení

Zatímco u nás jsou sankce za nelegální pátrání nulové, u našich východních sousedů hrozí amatérským detektorářům jeden rok až deset let ve vězení. Od září roku 2011 se totiž jedná o trestný čin. Historikové a archeologové si od změny legislativy slibovali především zamezení prodeje cenných předmětů do zahraničí. Bohužel podobné nelegální jednání je velmi problematicky dokazatelné.


„Dělám to proto, že mě to baví. Zaprvé si vyčistím hlavu a mám možnost vidět věci, které má málokdo možnost spatřit,“ vysvětlil své dobrovolnické nadšení Krčmář. Ne každý hledač pokladů si ale nálezy sobecky ponechá. V Ostrožské Lhotě si takto místní nadšenci otevřeli muzeum, jehož depozitář tvoří exponáty, které jim darovali nadšení detektoráři a obyvatelé z okolí. „Máme s nimi dobré zkušenosti, jsou k nám vstřícní. Zapůjčí nám předměty, můžeme si je i zdokumentovat,“ přivítal dobrou spolupráci archeolog David Válek, který se angažuje v Obecním muzeu Ostrožské Lhoty.

„Devadesát procent nálezů končí v soukromých sbírkách,“ říká archeolog Pavel Kouřil

Problematice laických detektorářů se věnuje také Pavel Kouřil z Akademie věd České republiky. "To, co provádí detektoráři, je nelegální činnost," neváhá pojmenovat chování hledačů Kouřil. Počet těchto amatérských nadšenců přitom odhaduje na pět až šest tisíc. Například v Německu je ale takovýchto hledačů asi desetkrát tolik.

"Stojíme před otázkou: represe, nebo spolupráce?„ ptá se Kouřil. Po marné snaze dostat do českých zákonů také návrh adekvátních represí se nyní archeologové přiklání spíše k vzájemné spolupráci. Za pravdu jim dává i nepříliš efektivní zákon na Slovensku: “Na Slovensku platí zákon už zhruba rok, ale výsledky nejsou příliš příznivé. Proto si myslím, že bychom se měli klonit spíše ke spolupráci. Něco podobného funguje v Dánsku, Švédsku nebo Belgii. Spolupráce profesionálů a detektorářů je tu na dobré úrovni," dává za příklad zahraniční země Kouřil. 

Zároveň si pochvaluje ty hledače, kteří s archeology dobrovolně spolupracují. "Část detektorářů se snaží dělat i jakousi dokumentaci: kde byli, co vykopali, jakým způsobem to ošetřili atd.," vyzdvihuje některé nadšence Kouřil. Sám je zastáncem toho, aby detektoráři absolvovali například archeologický kurz a po složení závěrečné zkoušky získali certifikát, který by je k podobné činnosti opravňoval.

"Například v Bavorsku 90 procent všech nálezů, které detektoráři učiní, končí v soukromých sbírkách. Podle mého soudu je to u nás ještě horší," obává se Kouřil.

Zároveň ale uvádí i některé úspěšné příklady spolupráce archeologů a státu. V archeologické lokalitě Bojná na Slovensku našla skupinka detektorářů prastaré terčíky s ranými křesťanskými motivy. Jednalo se prakticky o jeden z prvních dokladů křesťanství. Přesto cenné terčíky skončily v soukromé aukci. „Slovenský stát přistoupil k tomu, že tyto terčíky za určitou sumu vykoupil, protože mají velký význam pro slovenskou státnost a pro počátky křesťanství,“ upozornil na taktické jednání našeho východního souseda Kouřil.


Dalším příkladem poctivosti některých hledačů je ochota nálezců pokladu u Boskovic. Loni v létě v údolí Boskovické brázdy objevili dva nadšenci tři tisíce let starý bronzový poklad, který odevzdali muzeu. Poklad zahrnoval dvanáct náramků, tři srpy a bronzové dláto. Nález zařadilo do své expozice Muzeum Boskovicka.