„Kdo je Vladimír Kokolia?“ ptá se režisér Pavel Jirásek

Jeho pohled na svět je svébytný, přitom nám ukazuje směr a nabízí univerzální odpovědi na běžné otázky. Bohatou osobnost moravského malíře Vladimíra Kokolii se ve spolupráci s brněnským studiem České televize pokusil zachytit režisér Pavel Jirásek. Premiéru dokumentu Kdokolia uvidí televizní diváci v neděli odpoledne na ČT2.

Název dokumentu – Kdokolia zní mnohoznačně. Co jste tím chtěl říct?

Jedná se o sběrný dokument v kratším horizontu, připravovali jsme ho asi čtvrt roku, pak jsme se s Vladimírem Kokoliou setkávali v různých okamžicích od jara až do podzimu. Během natáčení se objevilo několik možných variant názvů, které jsme zvažovali společně s dramaturgem Vladimírem Strakošem. Při jednom rozhovoru jsme ale začali společně analyzovat umělcovo jméno – Kokolia. Vladimír Kokolia tehdy řekl nadmíru zajímavou věc – že je zároveň jedinečný a zároveň je kdokoli, z čehož složením vzniklo Kdokolia. Nakonec se to ukázalo jako nejvýraznější nápad. Kdokolia, to se dá přeložit jako „Everyman“. To je jedno z možných vysvětlení, které odkazuje ke středověké moralitě, kdy je nakonec každý z nás předvolán k Božímu soudu, musí se zodpovídat z mise svého života. Druhým vysvětlením názvu je přímočará otázka: Kdo je to vlastně Kokolia? Malíř, blogger, učitel, kompostér nebo kuchař? Kdo zná Vladimíra Kokoliu, je mu jasné, že jde o velmi osobitého člověka, mimořádného a originálního. Pokud si nastoluje zásadní existencionální otázky podobné nám všem, zpravidla na ně odpovídá svým neopakovatelným způsobem. Často se lidé ptají, jestli to „něco jedinečného“ hraje, nebo jestli je takový opravdu. I na to se snažíme v dokumentu odpovědět.

Odkud přišel námět? Znal jste se s Vladimírem Kokoliou už z dřívější doby?


S Vladimírem se známe velmi dlouho, opakovaně jsem s ním točil například příspěvky do magazínu Kultura.cz. Námětů mám v hlavě vždy více, i Vladimír tam nějakou dobu ležel. Není to o tom, že přijdete a řeknete: Budu dělat Kokoliu. To je záležitost, která se musí třeba čtyři až pět let uležet.

Pavel Jirásek o své televizní tvorbě:

„Myslím si, že jsem známý i tím, že mé dokumenty se mnohdy koncentrují na brněnské nebo obecně moravské společenské problémy a na problémy umění. Dnes se těchto střízlivých dokumentů dělá čím dál tím méně. Tvůrci se tomu nevěnují, protože taková témata působí nemódně, přednost mají divácky okázalejší témata. Může se zdát, že takový tichý, jemný a kontemplativní film je na dnešní dobu příliš nevýrazný, ale překvapivě se ukazuje, že to naopak funguje velmi dobře.“


Je dokument něčím aktuální pro dnešní dobu?

Ačkoliv to může vypadat, že dokument je kdesi úplně mimo čas, naopak je pro mne velmi intenzivní a aktuální. Nesleduje Vladimíra Kokoliu pouze jako malíře. Sleduje ho především jako člověka i při zdánlivě úplně banálních činnostech, jako je třeba vaření, zavařování, skládání hromady dřeva, kompostování či rodinná oslava. Ukazuje člověka tak, jak může žít v souladu se světem a zároveň bytostně ekologicky.  Vnímat svět způsobem, o kterém si myslím, že takto budou muset lidé začít uvažovat v budoucnu, aby vůbec mohli přežít. Pro něj je to ovšem úplně přirozené. Fascinuje mě na něm jeho vnitřní vášeň, zaujetí věcí, ať už jde o zavařování nebo o malování. Vždy je tam cítit maximální snaha o pochopení podstaty věcí do hloubky a ve vrstvách. A o tom jsou i jeho obrazy.

Co konkrétně tedy chcete divákům vzkázat?

Jde o to ukázat alternativní způsob života, jenž je duchovně i prakticky nesmírně zajímavý. A jak už jsem naznačil, zároveň přináší poselství do budoucnosti, které stojí za to si vyposlechnout.


Obohatila v něčem příprava dokumentu i Vás, ať už osobně nebo profesně?

Období, kdy jsme dokument připravovali, pro mě bylo výjimečné, a to z několika důvodů. Už tím, jak nás Vladimír a celá jeho rodina přijali neuvěřitelně otevřeným způsobem. Před každým natáčením vždy proběhla nějaká diskuse. Takže jsme nedělali investigativní dokument, kdy přiběhnete, namíříte kameru, dáte člověku několik jedovatých a protivných otázek, kterými rozčílíte všechny kolem, za deset minut odjedete a počítáte s tím, že už se tam nikdy nevrátíte, protože až to pustíte do televize, tak by vás ti lidé někde na ulici zpráskali.

Takže žádnou kontroverzi čekat nemáme.

Je to spíše observativní, česky pozorovací dokument. Není to o tom, že bych se snažil Vladimíra nějak skandalizovat. Vždycky jsme si řekli, co bych si představoval já a jak to vidí on. Pokud něco řešit nechtěl, tak jsme to netočili. Vždy tam byl souhlas obou stran a společně jsme hledali to, co je podstatné. Zapojovali jsme do toho i další členy štábu, třeba kameramana Petra Vejslíka a střihače Pavla Stříbrného. Do konečného sestřihu se vlezla asi jen polovina vybraného materiálu, takže uvažujeme, že bychom připravili ještě nějakou režisérskou verzi, protože ten film by skutečně unesl stopáž i hodinu a půl.

Jak dlouho Vám natáčení a příprava dokumentu trvaly?

S přípravami jsme začali loni na jaře. Samotné natáčení není až tak dlouhé, dá se stihnout třeba za patnáct natáčecích dní, ovšem s tím, že dopředu máte opravdu dobře promyšlené situace, které tam chcete dát. Vladimír bydlí na vesnici nedaleko Brna, ale část týdne tráví v Praze na Akademii výtvarných umění jako prorektor i vedoucí ateliéru grafiky. Dokument je postavený i na kontrastu těchto dvou světů, které jsou úplně jiné. Zároveň jsou propojeny natolik, že jeden bez druhého by asi jen těžko mohly existovat.

Pavel Jirásek o natáčení

„Ačkoliv se jedná o dokument, často jsme používali filmová skla. To je pro kameramana mnohem náročnější, vyžaduje to od něj velkou pozornost. Zatímco u hraného filmu si vždy záběr připravíte, počítáte s určitou hloubkou ostrosti, vzdáleností a podobně, tak dokument je vždy překvapivý, může se tam stát cokoliv, což je složitější zachytit. Použitím filmových objektivů ale film dostává více obrazový charakter, některé záběry jsou vystavěné na makrodetailech, které zdůrazňují svazek s přírodou.“


Pro koho si myslíte, že dokument je? Koho může zaujmout?

Je to umělecký dokument a zároveň dokument o umění. Je určený pro publikum, které má rádo tento typ dokumentů, ale často se tam promlouvá i skrze jiné věci, důvěrně známé každému, kdo někdy žil na vesnici. Svým způsobem může oslovit kohokoliv.

S Českou televizí spolupracujete už řadu let. Natočil jste zde už několik dokumentů i cyklů. Kam byste zařadil tuto práci?

Ze všech věcí, které jsem dosud dělal, je tento dokument asi „nejsyrovější“. Někdy ve svých dokumentech používám určité stylizace, ale to tady tentokrát není. Je to skutečně dokument, který ukazuje věci tak, jak jsou. Pravdivě, zcela bez konstrukcí.

 

Režisér Pavel JirásekPavel Jirásek (*1963) je hudebník, literát, režisér a scenárista. Vystudoval hudební vědu a estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, patří k zakladatelům uměleckého sdružení BRATRSTVO a stejnojmenné rockové formace. Dnes působí jako pedagog v Ateliéru audiovizuální tvorby a divadla Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Řadu let spolupracuje s brněnským studiem České televize, kde se podílel na magazínech Styl, Kultura.cz a Terra Musica. Je také autorem několika divácky úspěšných cyklů (Vzhůru dolů, Na houby) a řady oceněných dokumentů (U sta Bromů, D. Chatrný - Kreslen Světem, Johann Gregor Mendel - neustálá výzva).



Dokument Kdokolia odvysílá Česká televize v neděli 20. ledna 2013 v 15.25 na druhém programu. Poté bude ke zhlédnutí v iVysílání.