Benešovy dekrety - symbolická zbraň působící na sentiment

Praha - Benešovy dekrety, pramenící z událostí starých skoro 70 let, jsou stále žhavým tématem, které, zdá se, má trvalý diskusní potenciál. Jak je možné, že Benešovy dekrety (resp. Dekrety prezidenta republiky později ratifikované Národním shromážděním) ještě dnes jitří emoce, možná ovlivní i to, kdo usedne v březnu na Pražský hrad? Dekrety dnes již z praktického hlediska nic konkrétního neznamenají, lidé bez vztahu k sudetským Němcům si nejspíš pod nimi ani nedovedou nic praktického představit. Avšak jako symbol jsou nositelem hodnoty, která stále velmi dobře funguje, tvrdí sociolog Vojtěch Bednář.

Podobně jako symbol podle Bednáře působí i otázka, zda prezident bude jezdit ve škodovce, nebo ve volkswagenu - je to tatáž firma, ale kolikrát se k tomu kandidáti vyjadřovali? „Dekrety jsou pak podobně silnou zbraní, neb působí na sentiment a i ten rozhoduje o volbách…,“ dodává Bednář pro Portál ČT24.

Vojtěch Bednář

„Benešovy dekrety, díky časové propasti mezi dobou, kdy byly relevantní, a dneškem, nepovažujeme za zákon v právním smyslu toho slova, ale spíše za symbol, a to symbol s bezprostřední vazbou k suverenitě české státnosti.“



Otázku Benešových dekretů z právního a majetkového hlediska uzavřela již před 16 lety podepsaná česko-německá deklarace, do níž česká strana prosadila, že obě země „nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti“. 

Z textu deklarace:

  • Česká strana vyjádřila lítost nad bezprávím, které způsobilo nevinným lidem „poválečné vyhánění, jakož i nucené vysídlení sudetských Němců z Československa, vyvlastňování a odnímání občanství,“ … „a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny“. Německá strana oproti tomu deklarovala odpovědnost Německa za nacistické zločiny a lítost nad utrpením, které bylo způsobeno Čechům.

Pod textem je podepsán i tehdejší předseda vlády Václav Klaus. Přesto on sám již jako prezident v listopadu 2009 podmínil svůj podpis pod Lisabonskou smlouvu dodatkem, jímž žádal trvalou výjimku z Listiny základních práv EU (Charta EU), která je součástí smlouvy. Důvodem byly prezidentovy obavy, že listina by mohla prolomit Benešovy dekrety, což by podle něj mohlo ohrozit majetek českých občanů. Nicméně Lisabon platí od prosince 2009 a Charta EU také, Klausův dodatek však nikdo neschválil. A přesto se za celé tři roky neobjevil ani jediný případ žaloby ze strany německé nebo rakouské rodiny na český stát kvůli majetku. Ba naopak, jak podotýká i server iDnes město Cheb vzneslo majetkové nároky na lesy v Bavorsku a soud vyhrálo.

Václav Klaus
Zdroj: ISIFA
Autor: EPA/FILIP SINGER

A co vlastně jsou Beněšovy dekrety? 

Benešovy dekrety je označení pro soubor prezidentských dekretů vydaných během druhé světové války a v prvních poválečných měsících v ČSR. Nejčastěji se pod tímto spojením vybaví poválečné dekrety upravující odsun a konfiskaci majetku Němců a Maďarů. 

Normy jako takové sice s odsunem nesouvisí, nicméně týkají se otázky státního občanství a konfiskace majetku. Podle historika Jana Kuklíka však nejsou žádným podkladem pro násilnosti, které se děly zejména v souvislosti s divokým odsunem. 

Jan Kuklík, právní historik, Události, komentáře

„Já myslím, že je třeba od sebe oddělit záležitosti, které jsou spojeny s obnovou státu a s některými těmi reformami, kterými stát procházel – a s tím, co se někdy pod pojmem Benešovy dekrety také pdosunuje, a to je vztah k událostem vůči německému obyvatelstvu a to je podle mě otázka, která nejde pod pojem Benešovy dekrety takto podsunout.“



Účelem dekretů v období před rokem 1945 bylo zakotvit prozatímní československé státní zřízení, po osvobození měly dekrety obnovit právní stav do doby, než budou vytvořeny státní orgány. Od července 1940 až do října 1945 bylo podepsáno a vyhlášeno 143 dekretů (vyjma dekretů jmenovacích). Všechny dekrety (s výjimkou jmenovacích) podléhaly dodatečnému schválení parlamentem a poté se staly součástí československého právního řádu. 

Odsunu Němců z Československa se přímo netýkal žádný dekret. Po rozhodnutí Postupimské konference o odsunu Němců z Polska, Maďarska a Československa 2. srpna 1945 ale Beneš podepsal ve stejný den dekret číslo 33/1945 o odejmutí občanství. Ten stanovil, že Němci a Maďaři, kteří již dříve nabyli německé nebo maďarské občanství, ztratili dnem jeho získání občanství československé. Tím se podle historiků vytvořil předpoklad pro budoucí odsun, během něhož opustily Československo zhruba tři miliony Němců a přes 30 tisíc Maďarů. Z odsunu a vyvlastnění byli vyjmuti antifašisté i německé a maďarské oběti nacismu.    

Němců a Maďarů se kromě dekretu o občanství týkaly hlavně dekrety o konfiskaci majetku, o potrestání nacistických zločinců, o konfiskaci půdy a o pracovní povinnosti osob zbavených občanství. Na jejich základě přišli Němci a Maďaři o půdu a majetek, byli souzeni lidovými soudy a museli vykonávat nucené práce.    

Němci odsunutí po válce z Československa a Polska do SRN a Rakouska získali po roce 1956 od německého státu finanční kompenzaci. Odškodnění v SRN se ale na rozdíl od svých rakouských kolegů museli zavázat, že pokud získají odškodné od Československa, peníze od německé vlády vrátí. 


Co řekli o Benešových dekretech?

Václav Klaus

  • „Nacistický teror, zločiny a fanatický odpor, který Němci do poslední chvíle války kladli, násilně ukončily tisícileté soužití Čechů a Němců v českých zemích a zbořily složitě budovanou důvěru a spontánní ochotu k jeho pokračování. Vzdálily nás navzájem. Odsun německého obyvatelstva z našich zemí byl logickým vyústěním této tragické kapitoly našich dějin.“ (24. června 2012)
  • „Všichni víme, v jaké historické chvíli Benešovy dekrety vznikly a čeho byly důsledkem - šílené, otřesné, tragické války, kterou nevyvolalo Československo.“ (31. května 2004)
  • „V České republice i v Německu bychom si měli umět říci: toto se stalo, dnes už minulost nezměníme, z dnešního hlediska šlo o činy nepřijatelné.“ (14. března 2003)
  • „Benešovy dekrety jsou skutečně jenom nástroj, ty nejsou cíl sám o sobě. … Cíl je evidentní, změnit výsledky druhé světové války… a snad i té první.“ (Frekvence 1, 25. března 2002)
Prezidentský duel
Zdroj: ČTK
Autor: Michal Krumphanzl

Karel Schwarzenberg

  • „Uvedl jsem jasně, že Benešovy dekrety nelze zrušit, protože zpětný účinek není možný, stejně jako u Mnichovské dohody. Dějiny se nedají vrátit zpět.“ (18. ledna 2013)
  • „To, co jsme v roce 1945 spáchali, by dnes bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv. Asi by se tehdejší vláda včetně prezidenta Beneše ocitla v Haagu.“ (Česká televize, 17. ledna 2013)
  • „To, co se v roce 45 stalo, přirozeně bylo vyhnání. … Na druhé straně je třeba si uvědomovat, že tomu něco předcházelo.“ (Berliner Zeitung, 31. března 2007)
  • „Dekrety jsou dítětem své doby a nevznikly by, kdyby nebylo protektorátu. Není však pochyb, že se udály hrozné věci, o nichž je nutné diskutovat.“ (Právo, 30. prosince 2006)
  • „Co se tehdy stalo (myšleno odsun, pozn. ČTK), bylo velmi nelidské a ve většině nespravedlivé.“ (Radiožurnál, 25. března 2002) 

Miloš Zeman

  • „Nelze zapomínat, že sudetští Němci byli Hitlerovou pátou kolonou, když se jednalo o zničení jediného ostrova demokracie ve střední Evropě.“ (rakouský týdeník Profil, 21. ledna 2002)
  • „Odsun Němců … byl přímým důsledkem druhé světové války.“ (izraelský list Haarec, 18. února 2002)
  • „Jsou to podobné dokumenty, jako byly přijaty v řadě dalších evropských zemí po pádu nacismu, a my nemůžeme dnešním prizmatem hodnotit ducha té doby. … Benešovy dekrety v té době byly odpovědí na plánovanou genocidu českého národa.“ (Radiožurnál, 28. února 2002)
  • „V tomto smyslu byly tyto zákony jaksi jednoúčelově použity v konkrétní historické situaci, kterou nemůžeme dodatečně předělat. Protože se však tato historická skutečnost změnila, uvádí naše koncepce, že účinnost příslušných právních aktů vyhasla. Myslím si, že je to naprosto realistické konstatování, které nijak nepopírá fakt, že tyto zákony zůstávají součástí našeho právního řádu.“ (8. března 1999)