„Muslim je svým způsobem i křesťan,“ říká Muneeb Hassan Alrawi

Posledních dvaadvacet let svého života věnoval muslimům žijícím v České republice a šíření muslimské víry. Zasloužil se o vznik Brněnské mešity, první stavby tohoto typu na našem území, a usiluje o budování dalších. Na kontroverze a obavy, které to u části dnešní společnosti vzbuzuje, reaguje otevřeností a trpělivým vysvětlováním skutečné povahy islámu. Hostem Před půlnocí z 8. února byl Muneeb Hassan Alrawi, předseda Ústředí muslimských obcí v ČR. Ptala se Pavlína Pilařová.

Jste v České republice doma? Cítíte se tady doma? Nebo jste stále cizincem v cizí zemi?
Já i moje rodina se tady cítíme jako doma. Občas nás sice někdo ještě vnímá jako cizince, ale s tím se dokážeme smířit a žít tady dál.  Mám tady přátele, rodinu, práci, takže jsem tady doma.

Setkal jste se s postojem, že jste terorista nebo příslušník národa, ze kterého teroristé pocházejí?
Velmi málo, ale přece jen setkal. Na veletrhu plastových modelů letadýlek jeden pán řekl, co tady hledáš, teroristo. Velmi se nás to dotklo a zkazilo nám to víkend. Z tisíce se však takto ozval jediný. A my se snažíme vidět právě těch zbylých 999 lidí, ne toho jednoho.

A ti se k vám chovají jak? Tváří se neutrálně? Nebo je náš národ xenofobní?
Když chci pochopit postoje druhých lidí, snažím se vžít do jejich kůže, jako bych se na sebe díval z druhé strany. Posledních dvacet let zde lidé dostávali špatné informace – byli dezinformováni, a to mnohé ovlivnilo. My však věříme, že většina lidí je tolerantní, a chápeme, když mají strach, když mají podezření. Proto se snažíme o maximální otevřenost a osobní kontakt, aby lidé viděli, kdo jsme. Když jsou lidé v přímém kontaktu a je jim vše vysvětleno, změní názor.

Takže je na vás, abyste udělali první krok k lidem. S kým se vám lépe přátelí? S ateisty, křesťany nebo s židy, kteří mají v Brně svou obec?
S židy máme jeden z nejlepších vztahů, zvláště v Brně. Navzájem se navštěvujeme, a pokud máme společná témata a zájmy, dokážou se jedni postavit za druhé. Našimi největšími nepřáteli jsou netolerantní lidé, ať to jsou muslimové, křesťané, židé nebo ateisté. Já ale u ostatních nehledám rozdíly, ale to, co nás spojuje.

Myslíte si, že to může být i prostředím? V moravské metropoli je to přece jenom jednodušší než v pásmu Gazy?
Tady na Moravě, daleko od kamene úrazu, je to určitě jednodušší. Palestina je asi jediné téma, kde se s českou židovskou obcí neshodneme, ale respektujeme, že každý máme jiný názor.

Pocházíte z Iráku, z Bagdádu. Vracíte se do své rodné země? Máte tam ještě příbuzné?
Jezdíval jsem tam každý rok už od studií, od roku 1985, a naposledy jsem tam byl v roce 2002. A kvůli nepokojům a zabíjení, které pak vypukly, se z Iráku vystěhovali do mnoha zemí i moji ostatní příbuzní. Častěji tak jezdím do jiných muslimských zemí, Sýrie, Jordánska, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, kde mám maminku a dva bratry, jezdím i do Libyie i Kuvajtu.

Říkal jste, že vaším nepřítelem může být i muslim. Měl jste na mysli radikální islamisty, teroristy, sebevražedné atentátníky? Tedy to, co nás trochu děsí?
Děsí to i nás. Negativní vnímání islámu a muslimů je zčásti i vinou některých muslimů, kteří jsou bariérou mezi skutečným islámem a zažitým pohledem ostatních lidí. Islám je dnes totiž nahlížen právě jejich zločiny a svět se nás bojí. Tito lidé jsou i naši nepřátelé.

Říká se, ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim. Určitě jste to také slyšel. Jak to, že se dnes islámem táhne tolik násilí a rozbrojů?
Ani ty nejmírnější islamofobní výroky, jako že každý terorista je muslim, nejsou pravdivé. Podívejme se na zabijáka, teroristu, z Norska. To v žádném případě muslim není. A například ve Španělsku nebo v Irsku se snažily násilím dosáhnout svých politických cílů radikální skupiny, které byly považované za teroristické organizace. Války a násilí jsou dnes v celém muslimském světě, ale před padesáti lety probíhalo vraždění milionů lidí v Evropě. Muslimové nemají monopol na násilí, není to jejich patent. Jde o geopolitické problémy jednotlivých zemí, rozhodně ne o identitu islámu a muslimů.

Jak jste vnímal válku v Sýrii a arabské jaro? Dotklo se vás to osobně?
Podporoval jsem tendence arabského jara a doufal, že v Sýrii nedojde k násilí, jak tomu bylo první měsíce. Bohužel se to zvrtlo. Je to věc, která nemine žádného muslima nebo Araba, dotýká se nás to a obáváme se, že násilí může ještě sílit.

A co uprchlíci, kteří se dostali do Libanonu? Proč tam odešli? Vím, že se zapojujete do humanitární pomoci pro tyto lidi. Měl jste tam nějaké známé?
Uspořádali jsme sbírky pro uprchlíky prostřednictvím některých evropských humanitárních organizací, jejichž lidé mohou pomoc rozdělit přímo v místě. Hlavně jde o potraviny, také sbíráme ošacení. A děláme to bez ohledu na to, zda tam jsou, nebo nejsou naši lidé. Prostě tam jsou lidé v nouzi a potřebují pomoc.

S tolerancí jste se příliš nesetkali v roce 2009, když jste chtěli vybudovat druhou mešitu. Byl právě toto důvod, proč plán nevyšel?
Nebyl. Když jsme v roce 1995 chtěli postavit v Brně naši první mešitu, také byly demonstrace, petice i odpor některých rádních. Otevřít druhou mešitu se nám nepodařilo, protože jsme nenašli vhodný objekt nebo pozemek.

O vznik mešity usilujete i v Hradci Králové. V jaké je to fázi? A jaké jsou reakce místních?
V Hradci Králové už máme koupený domek, který slouží jako modlitebna, takže to je de facto hotová věc. Jsou tam nějaká malá sdružení, která proti tomu bojují. Ale to je v pořádku. Nedávno jsem v Hradci potkal člověka, který ten odpor proti mešitě vede. Pozval jsem ho dál, ale bylo těžké ho tam dostat.

Nedávno byl prezidentem zvolen Miloš Zeman, který se netají tím, že je proti výstavbě nových mešit v Česku. Nemáte strach, že využije ne snad svých pravomocí, ale svého vlivu, aby mešita nevznikla?
Spoléháme na to, že když budou dodrženy všechny zákonné podmínky, vyjde to. Nebyl to jen pan Zeman. Proti výstavbě mešit se ohradil i prezident Klaus. A jsou tu také starší výroky pana Zemana, kdy nás přirovnával k nacistům, což se nás velmi dotklo.

Deník Insider před volbami připomněl výrok Miloše Zemana, že umírněný muslim je něco jako umírněný nacista. Na to jste ale zatím nereagovali?
Ne. Pan Zeman byl v té době expremiér a my měli za to, že je to zbytečné, že to akorát může přivodit těžkosti a poškodit jméno České republiky. Dali jsme tedy přednost zájmům České republiky před našimi vlastními.
Přesto všechno bych rád pogratuloval nově zvolenému prezidentovi a rád bych věřil, že hlavou českého státu nebude člověk, který zastává radikální názory proti skupinám obyvatelstva nebo náboženství. A tímto zveme pana Zemana k návštěvě kterékoliv mešity v České republice, kde bychom s ním rádi pohovořili o našem postoji, o postavení islámu v Česku i o problémech arabsko-muslimského světa.

Co vám dává vaše víra? O co se v životě snažíte a co vštěpujete svým dětem?
Vše, co je ve víře, je prospěšné jak pro mě a mou rodinu, tak pro společnost. Víra mi za jakékoliv situace říká, co bych měl udělat, jak bych měl reagovat.

Jak vypadá běžný život muslima v České republice? Liší se hodně od životů běžných Čechů?
Asi ne. V zimě se nám nechce vstávat, protože je zima a sníh, ale musíme, protože chodíme do práce, do školy. V tom asi nejsme sami, takže zásadní rozdíly tu nejsou.

Každý muslim musí vykonat pět modliteb denně – v poledne, odpoledne, za soumraku, v noci a za úsvitu. Před každou modlitbou si musí očistit ruce a modlitbu směřovat k Mekce. Dá se to v práci zvládnout?
Většinou se to zvládnout dá, v práci i ve škole (platí to i pro třinácti čtrnáctileté děti), protože je stanoveno časové rozmezí, kdy má modlitba probíhat. Muslim je povinen se pomodlit ve chvíli, kdy najde čas. Když ho nemá, může to odložit. Například pro právě operujícího chirurga je důležitější život pacienta než modlitba. Čas modlitby nastává až po splnění úkolu. Islám tedy nemá až tak striktní charakter, jak si lidé myslí. Muslimové to odkládají s tím, že večer si to domodlí.

Podobně jako židé máte jíst vykrvené, tedy košer maso, ale to v našich běžných obchodech nenajdete?
Máme speciální obchody, kde takové maso kupujeme. Jsou především v Praze, kde je největší komunita muslimů, ale už je takový obchod i v Brně.

Z Iráku jste se sem přestěhoval v dobách studií. Není vám někdy smutno? Nemáte pocit, že byste se rád vrátil?
Člověk má pouto tam, kde žije, a když našim nejmladším řekneme, že bychom se stěhovali, řeknou, že oni jsou doma tady. Já prožil dětství v Iráku a rád bych se tam s dětmi někdy podíval, ale asi bych se tam nestěhoval.

Udělal jste tady kus práce, co se vaší víry týče. Na co jste za těch dvaadvacet let nejvíc pyšný? Co se vám tady v ohledu víry nejvíc povedlo?
Kromě toho, že je tady první mešita v Brně, snad mohu být pyšný na to, že jsme založili otevřenou komunitu, která má motto „I + I = I“ (integrace + identita = ideál).  Být integrován a normálně žít mezi ostatními, ale zároveň mít právo na vlastní identitu, to je ideální stav. Takže otevřenost, spolupráce s širokou veřejností. A asi nejvíc mě i ostatní muslimy potěšilo, že jsme přispěli k záchraně českých žurnalistů unesených v Iráku. Zachránit lidský život je asi to největší dobro, jaké člověk ve svém životě může udělat.

Kdybyste si měl představit, že byste konvertoval ke křesťanství, co by vám tam oproti vaší víře nejvíc chybělo?
To se takto říct nedá. Muslim je svým způsobem i křesťan, protože věří v poselství Ježíše. My věříme, že řád proroků je jeden a že základy těch náboženství jsou stejné. To, co hlásal Ježíš, hlásal i Mohamed. Máme i celé Desatero a respektujeme ho. Uznáváme jak Mojžíše, tak Ježíše, uznáváme všechny tyto proroky bez rozdílu. Nemohl bych být muslimem, aniž bych věřil a uznával proroctví a poselství těchto proroků a poslů.

Co je vaše největší přání? Za co se u Alláha nejvíce modlíte?
Za mír. A to neznamená jen bezpečí před zbraněmi. Myslím tím mír v obecném měřítku – netrpět hladem, nemocemi, mít prosperitu, mít vlastní rodinu. A pak je to soužití mezi lidmi. To jsme pocítili až mimo svou rodnou zem. V novém prostředí člověk teprve pochopí, jak je důležité je vybudovat dobré soužití.

Znáte muslimy z celé země. Můžete říct, že je to též přání všech muslimů v České republice?
Pokud ne všech, tak aspoň většiny zdejších muslimů. Udržovat to v tomto rozmezí jsme si uložili za úkol už v devadesátých letech. Není to snadné a vyžaduje to od nás pochopení pro druhou stranu.

Muneeb Hassan Alrawi (*1966, Irák)

Do Čech přišel z Iráku v roce 1985 a vystudoval tady elektrotechniku na Vojenské akademii. V roce 1994 spoluzakládal Islámskou nadaci v Brně, od roku 1999 ji vede. Významně se podílel na vybudování první mešity v ČR (otevřena v červenci 1998 v brněnské Vídeňské ulici). Od jara 2009 působí jako předseda Ústředí muslimských obcí ČR.


 (redakčně kráceno)