Jan Adámek: Cestování a záhady mi nezevšední

Televizní diváci ho už více než šest let znají jako dobrodruha Honzu Vrabce ze seriálu Záhady Toma Wizarda, který připravuje brněnské studio České televize. Co mladý herec dělá, když nepátrá po nadpřirozených bytostech nebo se právě nepokouší odhalit další tajemství z české historie? S Honzou Adámkem jsme si povídali o divadle, koníčcích, ale také o jeho zálibě v akrobatických kouscích.

Záhady Toma Wizarda se točí už od roku 2007. Je to docela dlouhá doba. Co pro Vás tento seriál znamená? Změnil Vás v něčem?

Změnilo to celý můj život. V roce 2007 jsem učil na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a na základě kamerových zkoušek, když se přeobsazovala hlavní role v seriálu, jsem získal tuto práci. Tehdy jsem nevěděl, na jak dlouho to bude. Ještě půl roku jsem zároveň s natáčením zkoušel i učit, ale nakonec se ukázalo, že nejsem schopný plnit rozvrh. Ze školy jsem odešel a zůstal na volné noze. Záhady Toma Wizarda se pro mě staly prioritním projektem.

Před několika dny jste natáčeli jubilejní dvoustý díl. Jak prozradil dramaturg Ivo Cicvárek, bude to speciál, který nahlédne do budoucnosti a ukáže divákům, jak by to možná vypadalo, kdyby Honza Vrabec s Majdou pátrali po záhadách ještě po padesáti letech. Dovedete si to reálně představit? Kde je podle Vás „hranice“ této role?

Já si to představit dokážu, ovšem nevím, jestli si to dovede představit vedení televize a hlavně naši diváci (smích). Přece jen je to pořad pro děti - i když jsme zjistili, že se na Záhady nedívají pouze děti z naší cílové skupiny, ale lidé napříč věkovým spektrem a vzděláním. Máme ohlasy nejen od dětských diváků, ale i od odborné veřejnosti. Myslím si, že by mě to bavilo i za padesát let a materiálu by byl určitě dostatek.


Ztotožňujete se s rolí průvodce dětského pořadu, nebo je to pro Vás pouze určitá etapa kariéry?

Samozřejmě je to jedna část mé profese, jedna velká zkušenost a důležitá etapa mého života. Jsem ale i divadelní herec, moderátor a občas se věnuji také produkční činnosti. Svoje zájmy mám roztříštěné do širokého spektra.

Podívejme se i mimo televizi - ve kterém divadle Vás diváci potkají? Účinkujete teď v nějakém představení?

Momentálně nehraji v žádném divadle, protože je časově náročné skloubit dohromady další aktivity s natáčením. I když jsem se teď chtěl vrátit „na prkna, která znamenají svět“, tak jsem zjistil, že nedám dohromady termíny na zkoušení s dalšími kolegy. Nakonec to tedy nedopadlo, ale doufám, že se ještě někdy na jeviště vrátím a moc se na to těším.

Kdy naposledy jste si zahrál v něčem jiném než v Záhadách Toma Wizarda?


Na jevišti jsme zderniérovali Babičku, to bylo myslím v roce 2008 (v brněnském Divadle Husa na provázku, pozn. red.). Potom jsem měl několik menších rolí díky tomu, že jsem na JAMU učil akrobacii. Šlo spíš o pohybové záležitosti. Co se týče práce před kamerou, aktuálně mám ještě menší roli v seriálu na komerční stanici a chystá se i nějaký další projekt.

Jan Adámek se věnuje i moderování
Zdroj: ČT Brno


Na jakou svoji divadelní roli vzpomínáte nejraději?

Takových rolí je určitě několik. Možná paradoxně ty mně nejmilejší byly ještě na Janáčkově akademii, v absolventských představeních. Ztvárnil jsem titulní roli ve hře Král umírá. Další srdcovou záležitostí byl Oněgin, fragmenty Puškina, kde jsem hrál přítele Oněgina. Byla to pro mě výzva, jelikož představení začínalo mým dvanáctiminutovým monologem ve verších. Objezdili jsme s tím spoustu festivalů, hostovali jsme jednu sezónu v Praze a ve Zlíně. Z těch profesionálních divadel to byla role Vilíma ve zmíněné Babičce v režii Iva Krobota. Tam jsem si zahrál s Jiřím Pechou nebo Honzou Kolaříkem. Bylo to pro mě velmi milé.

S divadlem jste začínal už v dětském věku. Jak jste se k hraní vlastně dostal?

Tuším, že v první třídě na základní škole mi spolužačky řekly, že jdou do „dramaťáku“. Ptal jsem se jich, co tam dělají. Zaujalo mě to, a tak jsem se tam s nimi šel podívat. Tam jsem „přičichl“ k herectví a vydrželo mi to až dodnes.

V tomto věku se spousta kluků touží stát třeba astronautem, popelářem, slavným fotbalistou… Neměl jste i takové období?

Přiznám se, že ani moc ne. Od malička jsem s rodiči často jezdil do přírody, chodil jsem do pionýra… ale od té první nebo druhé třídy jsem už měl jasno v tom, že mě baví divadlo a že mi to snad i jde. Někdy v sedmé třídě, kdy jsme se měli rozhodovat, kam dál, jsem byl rozhodnutý, že se chci věnovat herectví. Byl jsem zblázněný do brněnského Městského divadla a do muzikálů, zpíval jsem a hrál na kytaru. Zároveň jsem ale věděl, že na konzervatoř jít nechci. Takže jsem vystudoval obchodní akademii – s tím, že se alespoň naučím zacházet s penězi, což se mi stejně moc nepodařilo (smích). Potom jsem to zkusil na JAMU a vyšlo to. Kdysi jsem si slíbil, že po střední škole, až skončí ty fyziky, chemie a zbožíznalectví, budu dělat jenom to, co mě baví. A budu se snažit to dělat tak dobře, aby mě to i uživilo.

Ve Vašem životopisu mě hodně zaujala akrobacie, kterou jste už zmínil v souvislosti s pedagogickým působením JAMU.

Zajímá Vás, jak jsem se k tomu dostal? Nikdy jsem nedělal žádnou gymnastiku, ale bavil mě předmět „akrobacie“, kterou na JAMU vyučoval pan docent Šmolík. Postupem času se z nás stali velmi dobří přátelé a setkáváme se dodnes. Když odcházel do důchodu, tak jsem ten předmět po něm tehdy převzal.

Co předmět „akrobacie“ určený pro budoucí herce obnáší? Co se tam studenti učí?

Začíná to na úplně klasickém kotrmelci a končí to na takzvaných víceprvkových řadách, využitelných například v klaunském divadle. Učí se, jak využít gymnastické prvky, například přemet, salto, jak je aplikovat na jeviště. Mimo to se pracuje také na pádových technikách - jak padat správně ze schodů, jakým způsobem dělat na jevišti bitky. To všechno spadá do kaskadérství. K tomu jsem ještě začal jezdit na koni a šermovat. Musím říct, že spoustu těchto dovedností jsem skutečně využil při natáčení.

To znamená, že nepotřebujete dubléry a všechno suverénně odehrajete sám?

Teoreticky můžu a dost často to tak i je. Ovšem člověk musí přemýšlet trošku jinak, musí být opatrnější. Kdyby se mi na place v jednom obraze něco stalo, tak další obraz by už neměl kdo natočit. Často to není o tom, že herci by to sami nezvládli, ale že je k tomu tvůrci právě kvůli nebezpečí zranění ani nepustí.

Herec Jan Adámek má rád adrenalin
Zdroj: ČT Brno


Prozraďte, jaký nejzapeklitější kousek jste při natáčení nebo v divadle zvládl?

Jednou se ve scénáři objevilo, že se mi zdá sen, ve kterém jdu po rozžhaveném uhlí. První, co mě při tom napadlo, bylo - to je hezké, že se mi to zdá, ale uvědomila si paní scenáristka, že to budu muset i udělat? Přemýšlel jsem, jak to bude vypadat. Přijel nějaký pán, který byl něco jako šaman. S asistentkou rozdělali oheň, nachystali žhavé uhlí, a ačkoliv jsem nikdy před tím nic takového nezkoušel a na přípravu jsem měl asi jen dvacet minut, tak jsem to „přeťapal“. Až na jeden puchýřek jsem to zvládl bez újmy, ale byl to pro mě hodně adrenalinový zážitek. Taky jsem na natáčení poprvé skákal s padákem, předváděl jsem pád z koně. Jsou to pro mě výzvy a baví mě to.

Myslíte si, že se k tomu ještě vrátíte i jako učitel?

Zrovna nedávno jsem nad tím uvažoval. Abych pravdu řekl, nevím. Ne, že by mě to nelákalo, ale přestal jsem intenzivně cvičit, rozhodně už dnes nevydržím tolik jako dřív. Musel bych na sobě zase začít fyzicky pracovat. Každopádně není důležité pouze to, jestli to člověk sám zvládne udělat, ale jestli to know-how dokáže předat dál.

Jaké jsou tedy Vaše ambice a další profesní plány? Máte nějaký sen, ať už herecký, nebo moderátorský?

Mým hereckým snem je určitě nějaký pěkný film, ideálně v hlavní roli. To je sen asi každého herce. S divadlem je to složitější, jít někam do angažmá mě neláká. Mám rád svobodu, kterou mi dává život na volné noze, kdy si člověk sám může nastavit priority. Co se týká moderování, mít nějaký svůj pořad, proč ne? Každopádně v tuto chvíli jsou to malé střípky, které se pomalu skládají dohromady. Uvidíme, co bude dál.

Čistě hypoteticky - pokud byste dostal prostor pro Váš vlastní pořad, na co by měl být ideálně zaměřený?

Klidně bych zůstal u mystiky, u tajemna a cestování. To je vždy bohaté na zážitky, není to stereotypní, není to pouze studiová práce. Byť v Záhadách Toma Wizarda hraju postavu Honzy Vrabce, tak to není čistě moderování. Je to průvodce děje, ale je to herecká práce. Vyzkoušel jsem si moderování například pořadu Věříš si?, kde jsem zaskakoval za Kamilu Zetelovou, a teď mě to čeká znovu. Musím říct, že ta práce je v určitých ohledech náročnější než natáčení hraných věcí.

Jan Adámek (*1979, Brno)

  • Vystudoval obchodní akademii, po maturitě nastoupil na Divadelní fakultu JAMU v Brně. 
  • Divadlu se věnuje od svých sedmi let.
  • Účinkoval v několika divadlech, například v Národním divadle Brno, v Divadle Husa na provázku, v pražském Činoherním klubu, ve zlínském Městském divadle a v dalších.
  • Věnuje se akrobacii a herecké pohybové tvorbě - jako doktorský student je několik let vyučoval na JAMU.
  • Objevil se v seriálech České televize Četnické humoresky a Černí baroni.
  • Pořadem Záhady Toma Wizarda diváky provází od roku 2007.
  • Dále se věnuje moderování společenských akcí a produkční činnosti v oblasti reklamy a kultury.


Máte nějaký svůj vzor nebo osobnost, po jejímž boku byste si rád zahrál?

Moc rád bych se na place někdy potkal třeba s Ondřejem Vetchým, Ivanem Trojanem nebo s Karlem Rodenem. To jsou pro mě ikony profesionálů a kvalitního filmového herectví. Z toho, co už jsem zažil, tak vzpomínám na velmi příjemnou spolupráci s Martinem Dejdarem, Vaškem Vydrou a spoustou dalších lidí.

Herec Jan Adámek "v civilu"
Zdroj: ČT Brno

Jakým způsobem se na jednotlivá natáčení připravujete?

Přiznám se, že mě moc baví zkoušení. To, než padne ostrá klapka, vymýšlení a dopilovávání, aby to v dané situaci bylo dobře čitelné, aby to fungovalo. Co se týká Záhad, tam mám od našich scenáristů a dramaturgů volnější ruku, nemusím být doslovný, aby výsledek byl co nejautentičtější. Text si několikrát přečtu, ale nebifluju se ho doslova. Hlavně jde o to, aby tam padly ty správné informace. Na natáčení vzniká i spousta nových situací, které potom do scénáře aplikujeme, jiné naopak vyjmeme. U jiných natáčení se ale člověk většinou musí scénář naučit doslovně.

Co rád děláte ve volném čase? Jak relaxujete?

Momentálně je naším největším koníčkem pes. Když nejsem na natáčení, tak se snažím co nejvíc času trávit doma a odpočívám třeba tím, že si hraju na počítači, sleduji televizi, jdu si sednout s přáteli na kávu. Rád se zajdu podívat do divadla. Dokud žena studovala v Anglii, tak jsem skoro každý měsíc létal za ní, tam jsme často chodili za kulturou a navštěvovali muzea. To je můj hlavní relax.