Polární vědecká výprava se vrátila z Antarktidy. Kvůli počasí už o dva týdny dříve

Brno - Dvacítka polárníků se po pěti týdnech pobytu na Antarktidě vrátila úspěšně domů. Antarktickou stanici pojmenovanou po brněnském vědci Johannu Gregoru Mendelovi museli opustit o dva týdny dříve, než plánovali. Letošní výpravu komplikoval led ve Weddellově moři.

Zdroj: Polární výzkum Masarykovy univerzity Autor: Tomáš Franta

„Na stanici jsou dvě laboratoře: jedna mokrá a jedna suchá. Obě jsou vybaveny základní přístrojovou technikou. Časově náročná a nejtitěrnější práce ale nastává až po návratu,“ uvedl zakladatel polárního výzkumu Pavel Prošek, který stojí za samotným vznikem české základny na Antarktidě.

Dvacítka členů vědecké expedice v chilském Punta Arenas
Zdroj: Polární výzkum Masarykovy univerzity
Autor: Andrei Diakin

Letošní výprava dvaceti zástupců Masarykovy univerzity, Vysokého učení technického a České geologické služby byla co do počtu vědců rekordní. Více jich prý ani základna pojmout nedokáže, proto toto číslo již v příštích letech neporoste. Sezóna na české polární stanici skončila letos dříve. Důvodem bylo rozhodnutí chilského vojenského námořnictva, které českým vědcům zajišťuje přepravu z Antarktidy. Ve Weddellově moři se totiž hromadí led, proto bylo nutné opustit antarktickou stanici o dva týdny dříve, než bylo plánováno.

Odjezdu předcházelo nutné zazimování polární stanice, vědeckých laboratoří i generátorů na výrobu elektřiny. Dvacítka odborníků byla na chillskou válečnou loď přepravena vrtulníky, protože loď se po tři dny nemohla dostat blíže než na vzdálenost sedmdesáti kilometrů od břehu Antarktidy. Po pětatřiceti letech totiž poprvé v lednu zamrzl Průliv prince Gustava.

Tři dny trvalo výpravě dostat se spolu s asi tunovým nákladem vzorků, přístrojů i osobních zavazadel do Ohňové země. Na třídenní plavbu nevzpomínají polárníci zrovna s nadšením. Výrazné vlnobití loď vychylovalo o čtyřicet stupňů na obě strany, mořská nemoc na sebe nedala dlouho čekat. Domů se polárníci vrátili přes Santiago de Chile, Madrid a Frankfurt. Ačkoliv polární výzkum skončil oficiálně už 17. února, polárníci se do vlasti vrátili teprve o víkendu.

Letošní výprava byla sedmá v pořadí

Stanice Johanna Grogora Mendela

Stanice ležící na ostrově Jamese Rosse a je konstruována jako letní, což znamená, že se do ní výzkumníci vrátí opět až v období tzv. jižního léta.


Polárníci i letos zkoumali řadu oblastí života na Antarktidě. Parazitoložky Iva Přikrylová a Šárka Mašová z Masarykovy univerzity se zabývaly výzkumem parazitů ryb a dalších mořských živočichů. „Jediná větší data, která z Antarktidy jsou, pochází ze 70. let. Získali je polští vědci a my máme možnost získat data čerstvá,“ řekla parazitoložka Přikrylová. Přírodovědecká fakulta vyslala do země ledu také odborníky na změny místních ledovců. Ačkoliv v období tří chladných sezón vykazovala vrstva ledu na místních ledovcích výrazné posílení, následující teplá sezóna stihla rozmrazit mnohem větší část ledovců. Letos se tedy vědci výrazněji zaobírali rychlostí ústupu ledovců.

Výpravu doprovázel i paleontolog Radek Vodrážka, který se zaměřil na druhovou pestrost fosilních nálezů. Bohužel počasí paleontologům příliš nepřálo. Kvůli silnému mořskému zámrzu nebylo možné vyzvednout kostru plesiosaura, jehož pozůstatky objevil mladý výzkumník už v roce 2010.

Geologická skupina se zaměřila na zkoumání sedimentů, které mají napomoci k pochopení souvislostí mezi vulkány a nadložními ledovci, a to především z hlediska možných katastrofických událostí, k nimž by mohlo dojít například na Islandu.

Polárníci zkoumali také vliv změn klimatu na rostlinnou vegetaci ostrova Jamese Rosse. Vědci se zabývali například odolnými mechy a lišejníky, především tedy tím, jak je možné, že tyto odolné organismy přežívají i v extrémních klimatických podmínkách. Zájem o polární biologii rostlin údajně stále stoupá, a to nejen na Masarykově univerzitě.

Lukáš Krmíček, odborník  na vyvřelé horniny z VUT, pro změnu odebral v severní části ostrova řadu vzorků vulkanických hornin, které pocházejí až z hloubky sta kilometrů pod povrchem, a mohou tak vědcům pomoci objasnit některé nejasnosti o zemském plášti.

Student doktorského studijního programu Analytická chemie, Pavel Coufalík, zase sledoval výskyt dusíku v tamních jezerech. U bezobratlých živočichů se vědci zabývali smyslovou fyziologií těchto tvorů. Kristián Brat, lékař výpravy, sice primárně pečoval o zdraví jednotlivých odborníků, ale zároveň zkoumal vliv polárního chladu na lidský organismus. Měl ale štěstí, žádný z výzkumníků během pobytu na základně neonemocněl. Jediným negativem vědecké výpravy byly dvě silnější bouře, které výzkumníkům zamezily v možnosti pořádání výprav do okolí základny.