Dramatické expedice vzducholodi Italia se účastnil i český polárník

Praha - „Chtěl jsem od života dvě věci – plnit si své sny a plnit je tak, abych byl užitečný i dalším lidem,“ to jsou slova světově uznávaného polárníka a také radiologa Františka Běhounka. V roce 1928 byl účastníkem legendární, zároveň však tragické polární expedice vzducholodi Italia, jejíž členové ztroskotali a potom bojovali o holé přežití na ledovcové kře. Generál Umberto Nobil ve svých pamětech na Běhounka vzpomínal jako na člověka, který ho fascinoval klidem a pohodou, které dokázal v krutých polárních podmínkách udržet.

Vzducholoď Italia, ve své době vrchol italské letecké technologie, vystartovala z Milána 15. dubna 1928. Let byl zpočátku klidný. Vzducholoď nejprve přelétla rakouské Alpy a po několika hodinách dosáhla hranic Československa. Již záhy však nastaly problémy. Chybělo docela málo a let už tehdy mohl skončit katastrofou. První boj o holé přežití Itálie se odehrál nad rodnou zemí Františka Běhounka, nad Československou republikou. Nakonec ale Italia doletěla úspěšně na Špicberky.

expedice Ny-Ålesund
expedice Ny-Ålesund

Její další start se odehrál ráno 23. května 1928. V zátoce Kings Bay. Posádku tvořilo, včetně velitele Nobileho, 16 mužů, především Italů. Úkolem Františka Běhounka byl výzkum elektřiny a kosmického záření v polárních krajích.

František BěhounekFrantišek Běhounek vyrazil na expedici Italia, když mu bylo rovných třicet let. Za sebou měl ale už úctyhodnou vědeckou kariéru. Vystudoval reálné gymnázium v Praze, poté absolvoval přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Tady získal v roce 1922 doktorát přírodních věd. V dalších studiích pokračoval na pařížské Sorboně. Stal se tu žákem dvojnásobné nositelky Nobelovy ceny, proslulé Marie Sklodowské-Curie, pod jejímž vedením studoval radiologii.


24. května po poledni dosáhla vzducholoď severního pólu. Vzhledem k nepříznivému počasí se ovšem nepodařilo vysadit průzkumné družstvo a vzducholoď se vracela zpátky na základnu. Cestu jí ale znepříjemňovala mlha, sílící protivítr, ale hlavně námraza. Loď se stávala neovladatelnou a začala klesat. „Při návratu ze severní točny se vzducholoď potěžkala, úplně se na ní usadil led a spadla na polární zamrzlé moře. Část posádky zůstala na ledu, část zůstala ve vraku vzducholodi. Ten vrak se potom vzdálil, byl odnesen větrem a víc ho nikdo nenašel, stejně jako šest našich druhů, kteří byli na palubě,“ vzpomínal na ztroskotání Italie sám Běhounek.

Vzducholoď Italia
Vzducholoď Italia

Vzducholoď Italia

  • Vzducholoď poháněly tři zážehové motory
  • Maximální rychlost – 113 kilometrů
  • Délka – 106 metrů
  • Objem – 19 000 metrů krychlových
  • Speciální vnitřní konstrukce vyztužená pro polární povětrnostní podmínky
  • Její tragický konec znamenal prakticky i konec italského vzducholodního loďstva

Šest mužů, kteří zůstali ve vzducholodi Italia, nebylo nikdy nalezeno a jejich osud patří mezi největší záhady příběhu vzducholodi Italia. Zbylých devět mužů, včetně Františka Běhounka, a s nimi i foxteriéra Umberta Nobileho, pak čekal strastiplný téměř dvouměsíční pobyt na nevelké ledové kře, asi 100 kilometrů od Špicberků.

V malém stanu o sedmi metrech čtverečních se tísnilo devět trosečníků. „Oni měli jen stan, se kterým počítali na jednu noc na severním pólu, a když spadli, sloužil jim dva měsíce jako přístřešek, ale nebyl na to stavěn. Běhounek popisuje, jak rozřezali kožešiny ze spacích pytlů, které dřív byly kožešinové, a rozprostřeli je po podlaze,“ popisuje polárník Václav Sůra.

V době, kdy nikdo nevěděl, co se posádkou stalo, a leckdo je už pokládal za mrtvé, se do pátrání po členech expedice zapojili také čeští spiritisté. „Doktor Běhounek je zdráv a těší se ze svého zachránění, ale vrátí se domů pozdě. Vidím ho v mlze na ledové kře, a to na kraji propasti, ale vrátí se zdráv. Jeho radost i já zde pociťuji,“ věrně popsala prostředí, ve kterém se František Běhounek a jeho přátelé ocitli, Emílie Skálová z Jilemnice.


Ztroskotaní polárníci se snažili zprovoznit vysílačky a přivolat záchranu, zpočátku ale dosáhli jen toho, že slyšeli lodě, které po nich pátraly na úplně špatném místě, odpovědět ale nedokázali. Členové výpravy už začínali propadat panice, navíc se obávali, že kra, která se stala jejich dočasným útočištěm, se rozlomí. Proto se tři z nich, v čele se švédským meteorologem Finnem Malmgrenem, vydali pěšky k pevnině s nadějí, že přivedou pomoc.

expedice Ny-Ålesund
expedice Ny-Ålesund

Na památku katastrofy vzducholodi Italia, ale i jako připomínku odvahy českého polárníka Františka Běhounka, uspořádali dva čeští polárníci v roce 2008 expedici Ňu Alesund, při níž Václav Sůra a Miroslav Jakeš zdolali přes 200 kilometrů přes hory a fjordy po stopách záchranné skupiny vzducholodi Italia. Pod záštitou Akademie věd České republiky a hlavně zásluhou Václava Sůry je také dnes v zátoce KingsBay pamětní deska věnovaná právě Františku Běhounkovi.


Dne 3. června 1928 zaslechl volání trosečníků o pomoc ruský radioamatér a okamžitě se začala organizovat mezinárodní záchranná akce. Zachránit Nobileho šli švédští, norští francouzští i sovětští letci.

Roald AmundsenZáchrany trosečníků z Italie se účastnil i legendární Roald Amundsen, který v roce 1911 dosáhl jako první Jižního pólu. Ten ale při záchranné akci v letounu Latham 47 zahynul.


První se k trosečníkům dostal letec Lundborg. Odvezl zraněného Nobileho, při návratu k trosečníkům ale havaroval a musel tak spolu s nimi zůstat na ledové kře.

Poslední záchranou pro zbytek výpravy tak by ledoborec Krasin, plavidlo, které bylo schopné lámat led silnější než jeden metr. Ledoborec plul doslova ve dne v noci. Nikdo z posádky neodpočíval. Počasí bylo krajně nepříznivé, hustá mlha, led dosahoval šíře až dvou metrů.

Pro Františka Běhounka a jeho druhy měl ale příběh šťastný konec. 12. července večer, tedy téměř dva měsíce od katastrofy vzducholodi Italia, dorazil Krasin konečně k trosečníkům.

František Běhounek
František Běhounek

Ani po návratu František Běhounek na vědu nezanevřel. Coby světově uznávaný fyzik a radiolog hledal právě tady nejvhodnější způsoby ozařování pacientů se zhoubnými nádory. Profesor František Běhounek také přednášel na Karlově univerzitě i v zahraničí, zastupoval Československo ve vědeckém výboru Organizace spojených národů v New Yorku. Kromě odborných vědeckých studií publikovaných po celém světě napsal i několik knih, v nichž se věnoval právě svému polárnímu dobrodružství.