Oslavanská elektrárna slaví sto let

Oslavany - Dříve klíčový zdroj elektřiny pro Brno, dnes zbořeniště a zátěž pro životní prostředí. To je bývalá elektrárna v Oslavanech, která letos slaví sté výročí od vyrobení první energie. Posledních dvacet let ale chátrá. Přitom mezi lety 1913 a 1930 byla vůbec nejmodernější elektrárnou na Moravě.

„Brno se na přelomu 19. a 20. století potýkalo coby centrum průmyslu na jižní Moravě s neustálým nedostatkem elektrické energie. Sice zde vznikla městská elektrárna, ta ale nebyla schopná vyhovět stále vyšším nárokům na spotřebu. Průmyslníci měli problémy se zaváděním nových strojů. Proto vznikla nutnost postavit elektrárnu nikoliv v místě samotné spotřeby energie, ale už v místě dodávky surovin,“ přibližuje minulost archivář energetické společnosti Ondřej Šretr.

Méně kvalitní uhlí z Rosicko-oslavanské pánve vybrali energetici jako ideální zdroj pro novou elektrárnu, kterou postavili jen několik stovek metrů od dolu Kukla. Uhlí z jeho štol zásobovalo kotle elektrárny až do roku 1973, později ho nahradila nerostná surovina ze Zbýšova. K přepravě sloužily lanovky, které vedly přímo od důlních věží až k elektrárně.

První přespolní velkoelektrárna Oslavany, což byl dobový oficiální název, si hned od začátku připsala zásluhy na elektrifikaci jižní Moravy, kterou de facto odstartovala. „Elektrárna byla spojená s Brnem zhruba třicetikilometrovým vedením. Díky tomu bylo v roce 1913 elektrifikováno asi dvanáct obcí, ležících v bezprostřední blízkosti vedení. Následně se roku 1918 přikročilo k nové elektrické koncepci, která měla za úkol elektrifikovat celou jižní Moravu. S realizací začal podnik Západomoravská energetika a v roce 1928 už byla zapojena polovina jižní Moravy,“ vypočítává rychlé pokroky Šretr.

Na směny v elektrárně dodnes vzpomíná také jednaosmdesátiletý Jan Kyselák, který tady strávil třicet let svého života. „Když se po kolika letech potkáme se spolupracovníky, náš rozhovor obvykle končí slovy – zlatá elektrárna. Tam bylo skutečně dobře, když to zařízení fungovalo, když všichni seděli na elektrárně, všechno jelo, tak to byl dobrý pocit. Ale jak začali všichni běhat bylo zle. To znamenalo poruchau“ vzpomíná pamětník Kyselák.

Nejvážnější havárie se na oslavanské elektrárně stala 1. září 1962, když do turbíny odstaveného generátoru přišel plný nápor páry. „Turbína, do které šla ještě pára, se nekontrolovatelně rozběhla do vysokých otáček a odstředivou silou se roztrhla. Bylo to strašné, lopatky lítaly a asi třistakilový kus proletěl střechou a dopadl do dílny. Naštěstí tam nikdo nebyl, protože to bylo v sobotu v noci,“ líčí každý detail osudného dne Kyselák.

  • Torzo oslavanské elektrárny
    Torzo oslavanské elektrárny zdroj: ČT Brno
  • Další oslavanskou dominantou je důl Kukla
    Další oslavanskou dominantou je důl Kukla zdroj: ČT Brno

Panu Kyselákovi se podařilo zachovat také část původního, dosud funkčního, zařízení. V jeho sbírce, která je zároveň muzeem elektrárny, nechybí ani segment autentického velínu. Nejstarším exponátem je regulátor napětí z roku 1913.


Během osmdesáti let provozu prošla Oslavanská elektrárna několika modernizacemi a svůj výkon postupně více než zdesetinásobila, až na konečných 115 megawatt. „I přesto bylo jasné, že její éra je dávno pryč. A když byla v roce 1985 zprovozňována nedaleko stojící elektrárna v Dukovanech, nebylo pochyb o tom, že produkce elektřiny v Oslavanech dřív nebo později skončí. Skutečně k tomu došlo 30. května 1993,“ uzavírá historii elektrárny Šretr.

Výroba elektřiny znamenala pro Oslavanské mnoho. „Oslavany byly víceméně zemědělskou obcí a s nálezem uhlí před více než 250 lety přišel k nám do města průmyslový boom. Tehdy ještě Oslavany městem nebyly, ale staly se jím díky zvýšení počtu obyvatel, kteří přišli kvůli dolu a elektrárně. Pochopitelně když přihlédneme k vlivu na životní prostředí, byla elektrárna zátěží, která přetrvává až do dneška,“ připouští místostarosta Oslavan Svatopluk Staněk (nez.).

Po oslavanské elektrárně ale nezůstala jen zchátralá budova a desítky metrů vysoké haldy odpadové strusky. Odkaz výroby elektřiny v Oslavanech je dodnes patrný po celé republice. Při původní výstavbě elektrického vedení do Brna totiž energetici naráželi na problémy s majiteli pozemků, které museli vyřešit. A vznikly tak vůbec první energetické normy, ze kterých dodnes vychází i ty současné.