„Při závodě jde kamarádství stranou,“ říká Martina Sáblíková

Minimum volného času, neustálé tréninky a soustředění, zodpovědnost vůči sponzorům a fanouškům, zdravotní komplikace, ale také úspěch, popularita, uznání a sláva. To je nevyhnutelný životní koktejl každého vrcholového sportovce. Plnými doušky ho teď vychutnává rychlobruslařka a naše největší naděje v blížících se olympijských hrách v Soči Martina Sáblíková, host Petry Krmelové v Profilu ze 7. dubna.

Máte za sebou pobyt v lázních, respektive tam ještě stále jste a odskočila jste si jen na rozhovor?
Přesně tak. Dnes máme jakoby volný den od procedur, takže jsem mohla přijet a jsem tady s vámi.

Doplnila jste zatím síly? Co záda?
Záda povolují, lepší se to, ale bolest bohužel pořád ještě cítím. Uvidíme, jak to bude vypadat po lázních.

Odkdy jste začala pociťovat problémy se zády?
Koncem prosince, když jsem doma trénovala před mistrovstvím Evropy. Bohužel problémy pořád přetrvávají a v sezoně se objevovaly jak při závodech, tak při tréninku.

Dá se říci, že je to nejčastější zranění rychlobruslařek? Nebo nejčastější bolest?
Co jsem slyšela, tak tímto zraněním trpí vlastně hodně sportovců, hlavně rychlobruslařů. Je to opravdu velice nepříjemné a náročné, protože rychlobruslaři tráví v podřepu vlastně celou jízdu a převážnou část tréninků.

Máte novou fyzioterapeutku, bude teď s vámi jezdit na všechny závody?
Jsem hodně ráda, že teď byla se mnou v Soči, protože tam mi moc pomohla. A samozřejmě mi pomohl i trenér, který se mnou trávil celou sezonu a snažil se mě dát do kupy. Těma dvěma patří obrovský dík a já doufám, že s námi bude někdo jezdit pořád, protože je to super tam mít někoho takového.

Dá se říct, že poslední vítězství v Soči na pět kilometrů bylo pro vás řekněme nejtěžší právě vzhledem k zdravotním komplikacím?
Zdravotní komplikace byly samozřejmě znát, ale v samotném závodě se mi jelo skvěle. Žádnou bolest jsem necítila a bylo to pro mne obrovským překvapením a také obrovskou úlevou po těch závodech, které jsem absolvovala předtím. Měla jsem z toho opravdu výborný pocit.

Někteří vaši fanoušci osočili vašeho trenéra Petra Nováka, že vás přetěžoval. Vy jste se ho ale zastala?
Zastala jsem se ho, protože tentokrát to byla moje chyba, protože když jsem byla doma, snažila jsem se dohnat to, co by mě mohlo podržet, nebo to, co mi schází. Takže jsem si to přivodila sama tím, že jsem se přetěžovala, ne můj trenér. Petr s tím nemá nic společného, ten mě v tomto naopak brzdí.

Dokážete se s ním i pohádat?
Asi tak jako se všichni hádají se svými trenéry nebo se jim snaží vnutit nějaký svůj názor, ale on si to opravdu nenechá moc líbit. Ty hádky jsou ale takové, že se pohádáme, a za pět minut spolu normálně mluvíme.

S vámi a hlavně o vás se natáčí dokument o vaší cestě na olympijské hry v Soči. Jak se vám zamlouvám úloha aktérky před kamerou?
Pro mě je to něco nového. S kamerami se znám, ale tento dokument je trošku něco jiného, než když vás kamery zabírají při závodě nebo tréninku. Lidé budou moct nahlédnout do zákulisí, uvidí moje reakce, moji přípravu na závody i moji nervozitu, což si myslím, že by mohlo být pro diváka velice zajímavé.

Co tam třeba bude?
Bude tam třeba můj výbuch letos na světovém poháru v Heerenveenu, kde jsem opravdu těžce nesla to šesté místo ještě s problémy se zády. Moje reakce byla taková, že by to možná mnoho diváků nečekalo.

Film by měl jít na podzim do kin. Budete do něj nějak zasahovat? Dovolí vám to tvůrci? Ptají se vás třeba na něco?
Je to film, který bude o mně, takže do toho určitě budu moci zasáhnout, ale jsou tam jejich nápady a jejich požadavky, takže se to bude muset nějak skloubit. Zatím s nimi žádný problém nemám, a abych se přiznala, trošku mě to baví.

Co vás teď, až se vrátíte z lázní, konkrétně čeká?
Doufám, že mě přestanou bolet záda, i když uvidíme. Samozřejmě začnu trénovat na Soči na další sezonu, protože olympiáda se blíží každým dnem a bude to velice těžké.

Můžete teď, když nejste v lázních ani v tréninku, jíst, co chcete? Nebo musíte pořád dodržovat striktní režim, chodit brzo spát a podobně?
Přiznám se, že žádný speciální jídelníček nemám, takže po celý rok prakticky jím, co chci. A po sezoně jsem docela unavená, takže většinou stejně usínám do těch jedenácti.

Máte někdy týden v roce skutečně bez tréninku (i tréninku na kole a podobně), anebo to ve vašem případě nejde?
V sezoně určitě ne, ale teď ano.

Chystáte se v létě zase závodit na kole?
V první řadě mě bude zajímat, jak na tom budu se zády, protože s tím, jak se blíží olympiáda, to je pro mě velice důležité. Ale pokud to půjde, ráda bych nějaké závody absolvovala, protože na kole stejně trénuju a trávím hodně času. Odskočit si na nějaký závod mi vůbec nevadí.

Odskočit si třeba na dovolenou k moři, to také umíte?
Co jsme se domlouvali s trenérem, tak letos, protože jsem byla v lázních, pro mě taková dovolená, že bych odjela sama někam k moři, padá. Pojedeme ale s celým týmem, kde se budeme trošičku připravovat. Pobyt u moře je velice důležitý. Po olympiádě to samozřejmě bude něco jiného.

Kdy se vůbec začíná časovat právě forma na zimní olympijské hry v Soči? Kdy to začne natvrdo?
Natvrdo to začne po pár dnech, kdy budu trénovat, protože tělo si musí po rehabilitaci zvyknout. A co se týče samotné přípravy na olympiádu, myslím, že příprava trvá už od minulé olympiády.

Míváte někdy opravdu velmi těžké chvíle nebo krize, že se vám opravdu nechce na trénink? Míváte to třeba často?
Nemůžu říct, že často, ale takovýto problém má určitě asi každý. Když si pak ale člověk vzpomene, co ho čeká, s kým musí závodit, donutí ho to vždycky hodně rychle vstát.

Co vás při sportování dokáže nejvíce demotivovat. Je to komentář nějakého fanouška? Nebo je to neúspěch?
Určitě jsou to ty komentáře, i když ty mě většinou spíš povzbudí k tréninku, protože mě to vždycky hodně naštve. Jsem myslím hodně známá tím, že mě před závodem musí hodně lidí naštvat, protože pak se spíš soustředím na to, co mám dělat. A když se mi něco nepovede, vždycky bych to strašně ráda okamžitě změnila, a i když už je po samotném závodě, nejradši bych šla znovu trénovat.

Jste na vrcholu, cítíte na sebe tlak fanoušků, ale třeba i sponzorů, že se od vás už automaticky očekává vítězství? Je to obrovský tlak?
Tlak to samozřejmě je, protože jsem zodpovědná vůči svým sponzorů, fanouškům, rodině a tak dále. Ale já bych k tomu řekla něco jiného: když někam přijedu, někdo mě pozná a říká, jak mi fandil, tak mám pocit, že to, co dělám, má nějaký smysl. To je pro mě daleko větší cena.

Jak hektický život v poslední době vlastně žijete? Máme si to představit jako samý trénink, závod, nějaká povinná akce a rozhovory?
Dá se říci, že to probíhá v těchto směrech, ale jsem také člověk, takže mám své osobní volno, které si snažím užít, i když toho moc není. Ale ten sport mě hrozně baví a tomu se musí něco obětovat.

Jak si takové volno užíváte?
Třeba kino, popovídat si s kamarády, s rodinou. Je to ale hodně vzácné, protože na to v sezoně moc času nemám.

Máte mezi rychlobruslařkami přítelkyně, nebo je tam jenom rivalita a o kamarádství to moc není?
Řekla bych, že právě naopak. Lidí, se kterými se tam můžu bavit, je spousta. Rozhovory mezi námi probíhají na přátelské úrovni, ale když pak přijdete na start, tak chce každý vyhrát, a kamarádství jde trošku stranou.

Kdy začínají rychlobruslařky, které jsou na vrcholu jako vy, přemýšlet o rodině? Je to, až když jim závodění tolik nejde? Nebo se to dá načasovat přesně mezi dvě olympiády a vrátit se hned do tréninku?
Je to hodně individuální. Jsou rychlobruslařky, které ukončily svoji kariéru a pak měly dítě, ale jsou i takové, které se vrací. Je to opravdu hodně individuální a přiznám se, že o tomhle zatím moc nepřemýšlím.

Martina Sáblíková (*1987, Nové Město na Moravě)

Rychlobruslařka. V letech 2007, 2009 a 2010 získala titul sportovec roku. V roce 2010 získala na ZOH ve Vancouveru dvě zlaté medaile, má deset zlatých medailí z mistrovství světa, je držitelkou několika světových rekordů. Závodí i v jiných sportech, hlavně v cyklistice a in-line bruslení.


(redakčně kráceno)