„Obezita je často nespravedlivá,“ říká Rajko Doleček

Nedostatek pohybu, zdrcující hojnost všemožných pochutin, nesprávné stravovací návyky, ale i genetická zátěž. To jsou hlavní příčiny, které vedou k obezitě, jedné z hlavních civilizačních chorob západního světa. Boji s nadváhou se u nás jako jeden z prvních začal věnovat nestor české obezitologie Rajko Doleček, host Michaly Hergetové v Profilu ze 14. dubna.    

Co jste snídal?
Dnes jsem snídal jako obvykle. Abych to tak řekl: ráno se najím téměř do bezvědomí, zato odpoledne a večer minimálně. Ráno jsem měl chleba s máslem a jakousi svojí zvláštní pomazánku. Potom jeden toust s medem, jeden toust s džemem, potom pět ořechů a poté kotel zrnkové kávy.

Jak vypadá v praxi vaše motto: „Snídej sám, obědvej s přítelem, večeři dej nepříteli“? To večer vůbec nejíte?
Večer jím, ale poměrně minimálně. Někdy třeba jíst docela zapomenu, tak si potom dám třeba jeden banán nebo jedno dvě jablka nebo pomeranče. To je dost důležité, víte? Většina lidí jí přes den minimálně a večer se nají do bezvědomí. Vtipnost rozhovoru nebo milostné hry jsou pak dost obtížné, když máte plné panděro.

Vám se díky této dietě daří už dlouhé roky držet si svou váhu?
Spíše než dieta je to životní zvyk a také - vždycky říkám, maminko a tatínku, děkuji za vhodný genetický kód. Takže už čtyřicet nebo padesát roků mám stejnou váhu, 69 až 71 kilogramů, což je celkem slušné.

Lze to vůbec ovlivnit, když to má někdo prostě geneticky dané?
Obezita je často nespravedlivá. Ta nespravedlnost vypadá tak, že někdo jí jako zvíře, a přitom netloustne. To znamená, že jeho ochranné mechanismy přehodí látkovou výměnu na ztrátovou část, takže si může dát a dovolit mnohem víc. To jsou šťastní jedinci. Někdo trošičku zhřeší a už to fičí.

Na obezitologii jste se dal v době, kdy se o ni prakticky nikdo nezajímal, v roce 1956 jste v Ostravě otevřel první endokrinologickou ambulanci. Proč jste se do toho pustil?
Jsem v zásadě internista se zaměřením na endokrinologii. V té době se prakticky nikdo o naše obézní spoluobčany nestaral. Bylo mi jich tak trošičku líto a měl jsem senzačního primáře, tak mi dovolil na našem oddělení koncentrovat nejen endokrinopatie, ale i ty obézní. A teď jsem viděl, že někteří za to tak trošku nemůžou. Tak jsme postupně pokračovali. První můj pokus jsem nazval „Nejstrašnější zbraně hromadného ničení“. Byly to atomové zbraně, anebo to jídlo. Mnoho lidí se totiž ničí nebo sebepoškozuje, protože ztloustne. A ztloustnout znamená zkracovat si život, mít řadu komplikací, kloubních, vysoký tlak, cukrovka a podobně. Tak jsem se pomaličku propracovával, až jsem se stal, říkám to se vší skromností, nejpopulárnějším lékařem Československa. Bylo to během našeho seriálu Nebezpečný svět kalorií, který se vysílal třikrát v čase snů, v osm hodin večer.

Z té doby pocházejí rady typu mléčná dieta?
Ano, to si někdo vymyslel, že je to moje dieta, ale to nevadí. Mléčná strava je v každém případě zdravá, pokud člověk toleruje mléko jakožto takové. Tehdy také vyšlo asi 200 000 výtisků knižního vydání našeho pořadu na Slovensku a v Čechách, takže všude jsem byl znám a musel si dávat pozor, jestli sním jeden nebo dva knedlíky. Ale na to jsem dobrý, kromě vojny, kde jsem snědl i třeba pět knedlíků, sním maximálně dva.

Sledovali vás lidi, když jste byl v restauraci, co jíte?
Na beton. Vždycky se koukali. A potom jsem cítil za svými zády takové ulehčení, když viděli, že si ten Doleček, který jim kazí náladu na jídlo, dává skutečně jen ty dva knedlíky.

Když se zpětně podíváte na to, co se v obezitologii radilo, jak se to vyvíjelo, udělal se zásadní posun. Dnes se doporučuje hlavně pohyb a nedoporučují se monotematické diety, které dříve bývaly poměrně běžné. Je to jenom moje zdání? Nebo jak to je?
Není to vaše zdání, je to dost pravda. Člověk si musí uvědomit, že dodávka kalorií je velmi důležitá a že kompenzace může tak trošku být ve formě pohybu. Ovšem lidský organismus má mnoho mechanismů, které chrání jeho váhu, a když je váha špatně nastavena, musí se ten nešťastník surově snažit, aby si váhu udržel. Základní definice obezity byla, že je to nahromadění tukové tkáně. To je pravda, ale je to jen statická záležitost. My teď razíme heslo, že obezita je nevhodná adaptace na prostředí s dostatkem potravy. To znamená, jsme hříšníci, kteří si vybírají více, než by měli. Hojnost nás kazí. Je třeba hrozné, že před dvaceti pětadvaceti lety se ročně na hlavu vypilo řádově do 50 litrů různých nápojů. Dnes, musíte se držet, abyste nespadla z křesla, je to skoro 200 litrů většinou slazených nápojů, což je zhouba. A lidé jsou skutečně hloupí, že ty nápoje kupují. Vodovodní voda je nejzdravější, denně několikrát kontrolovaná.

Například ve Spojených státech se snaží omezovat, jak velké nápoje se smí prodávat třeba v kině?
To máte pravdu, protože to je obrovské množství kalorií, to je přímo útok na vaši štíhlou a elegantní linii.

Čili je obezita stále jednou z největších civilizačních chorob lidstva? Nebo se ten problém lepší?
Je to do určité míry epidemie. A bohužel naše mládež, která se opičí po americké mládeži, dělá stejné chyby. To znamená, tráví neskutečný počet hodin sledováním ne vždy úplně inteligentních počítačových her, ne vždy příliš inteligencích seriálů nebo se dívá na internet. Je dobré se poučit o určitých faktech, ale schází u toho syntéza. Co je mi do toho, kolik zubů mají obyvatelé Bali. To jsou informace pro život dost irelevantní. A při tom se sedí. Mládež přestala sportovat a přestala se nějak vzájemně stýkat. Viděla jste teď někdy kluky, že by si čutali někde na louce na vesnici? To se prostě nekoná.

Vy sportujete?
Vzhledem k pokročilému věku moc ne, ale chodím na dlouhé procházky. To je jedno z východisek. Jakási statistika říká, že je optimální, pokud denně ujdeme deset tisíc kroků, to znamená řádově sedm kilometrů. Ovšem nejsem si jist, že se to ve velkém městě, jako je Praha, Brno, Ostrava, dá vždy uskutečnit. Ale pohyb je neobyčejně důležitý. Když nic jiného, pohyb aktivuje i náš sympatický nerovový systém, takže účinněji, rychleji a lépe spalujeme to, co si dodáme.

Stačilo by tedy u obézního člověka začít s pohybem, anebo je nutné to kombinovat i s nějakým omezením jídla?
Pokud netloustnete, pokud vypadáte tak elegantně jako vy, vůbec se nemusíte starat a řekněte, děkuji vám, tatínku a maminko, za vhodný genetický kód. Ale když vidíte, že bobtnáte, že se s obtížemi vsoukáte do sukně nebo do kalhot, tak potom musíte začít. Dva tři kilogramy navíc snadno shodíte, ale když je to třicet čtyřicet kilogramů, je to už strašné. 

Co tedy radíte lidem, kteří za vámi dnes přijdou?
Zaprvé vyšetříme několik základních ukazatelů, zda jejich obezita není doprovázena poměrně závažnou komplikací, a to je cukrovka. Dnes je v Česku řádově asi osm procent obyvatelstva s cukrovkou. Potom je to řada kloubních onemocnění nebo přebytek kyseliny močové, který může mít za následek dnu. Je to vysoký krevní tlak a podobně. Když zjistíme pár základních věcí, tak postupujeme podle stupně obezity. Když tak jim doporučím ráno nebo před prací bohatě snídat, zato odpoledne a večer, když přijdou domů a večeří, tak ať je ta večeře podstatně menší. Ať je jenom taková, aby netrpěli pocitem hladu. Potom jsou základní třídní nepřátelé štíhlé linie, jsou to volné cukry, tedy sladké věci, a potom tuky. Tuky mají tu nevýhodu, že méně zasycují nežli cukry, ale mají mnohem více energie. Takže stačí trošku tuku a cukru a už je pohroma tady. To jsou úplně základní pravidla. A potom se občas zvážit a uvědomit si, že obezita zkracuje a znepříjemňuje život.

Svou poslední knihu Nebezpečný svět kalorií jste psal společně s Kateřinou Cajthamlovou a Leošem Středou. Shodli jste se s vašimi kolegy obezitology?
Pikantní na naší knize je to, že jsou tam názory tří kolegů a každý je trošku jiný. My jsme se nedomlouvali, co kdo bude psát. Já jsem napsal takový úvod, jakousi povšechnou filozofii, laboratorní nálezy a podobně. A kolegové tam doplnili tabulky kalorických hodnot, filozofii obezity, jaké děláme základní strategické chyby a tak.

Rajko Doleček (*1925, Praha)

Lékař česko-srbského původu, nestor české obezitologie. Stále pracuje ve Fakultní nemocnici Ostrava. Je autorem více než 200 odborných publikací, popularizoval endokrinologii, diabetologii, zdravou výživu a dietologii. Byl tváří populárního televizního pořadu Nebezpečný svět kalorií. Po rozpadu Jugoslávie (1991) a během následné občanské války v bývalých zemích Jugoslávie se ve svých knihách a novinových článcích angažuje za srbský národ.


(redakčně kráceno)