Konec války provázelo lynčování, nevyhlo se ani slavným osobnostem

Praha - Herci jsou neustále na očích veřejnosti. Zejména v době dějinných zvratů – třeba nacistické okupace a doby bezprostředně po ní. Dokazuje to i příběh Jana Svitáka, v meziválečném období úspěšného herce a později pak ředitele filmových ateliérů. Byl to člověk, který dosáhl vysoké pozice a byl v každodenním kontaktu jak s českými filmaři, tak i s německými úředními místy. S Němci musel Sviták pravidelně jednat, mnozí ho proto považovali za proněmecky smýšlejícího člověka, nebo dokonce za kolaboranta. A to se mu také stalo osudným. Podrobnosti přinesl další díl cyklu České televize Stopy, fakta, tajemství.

V polovině třicátých let byl Jan Sviták úspěšným divadelním a filmovým hercem. Za sebou měl pestrý a dobrodružný život. Jako chlapec odešel z domova a sloužil jako námořník na ponorkách a na bitevních lodích. V roce 1937 se Sviták stal ředitelem filmových ateliérů Foja v Praze-Radlicích a do března 1942, kdy ateliéry pohltila německá společnost Prag-film v nich bylo pod Svitákovým vedením natočeno třicet filmů.

Tragédie Svitákova života se ale začala naplňovat příchodem německých okupantů. „Sviták z pozice ředitele ateliérů musel s těmi místy jednat. Navíc byl také důležitá osoba ve Filmovém klubu. Filmový klub, to byla v Lucerně taková záležitost, kdy se tam scházeli filmaři, scházeli se tam čeští filmaři s německými filmaři, kteří točili v Praze, ale i s různými německými hodnostáři,“ zhodnotil tehdejší Svitákovu situaci filmový historik doktor Petr Bednařík z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Vlasta Burian / Přednosta staniceV té době Jan Sviták už ale nenatáčí. Poslední film, pod kterým byl podepsán coby režisér, je snímek Přednosta stanice z roku 1941 s Vlastou Burianem.


Kromě filmového klubu vedl Sviták i filmovou centrálu, kde se rozhodovalo o nových scénářích a také o obsazování herců do jednotlivých rolí. Měl moc. A měl také zřejmě hodně informací. „Spousta lidí za Svitákem šla, když měli nějaký malér, že někoho blízkého z rodiny zavřeli, fakt je, že několika lidem toho člověk pustili, pokud to nebyla nějaká velká věc, že by byl kolaborant, to je nesmysl,“ myslí si kameraman Jaromír Holpuch.

Leckomu už v té době bylo jasné, že nacisté mají své dny sečteny a ti, co jsou s nimi spojováni, se co nevidět ocitnou v ohrožení. Jan Sviták byl ale podle vzpomínek pamětníků naprosto klidný, jistotu mu prý dával jakýsi tajemný zápisník. „Zápisník se skutečně ztratil, nebyl nikdy nalezen a bylo mnoho lidí, kteří - aby ten zápisník získali - by Svitáka i zlikvidovali,“ domnívá se filmový historik Pavel Jiras.

Filmový historik Pavel Jiras

„Vždycky, když se člověk dotkne umění, obzvláště filmu, tak se stane tohle. Buď tam obcházejí múzy, a to má člověk štěstí. A pokud tam začne obcházet ďábel, je to vždycky problém. A bohužel, my jsme taková země, kde obcházejí ze začátku múzy a pak se přidá i ďábel.“


Pro zajímavost – zhruba dvanáctičlennou skupinu gardistů, kteří přišli zatknout Jana Svitáka, přivedl Svitákův náměstek z filmové ústředny. Byl to právě on, kdo se prý nejvíce zajímal o dokumenty, které Sviták doma měl. Režisérův byt převrátili celý naruby.

Stanislav Motl a Milan Sviták
Stanislav Motl a Milan Sviták

Národní mstitelé pak odvedli Svitáka do nedaleké Bartolomějské ulice. „Vytáhli ho z toho bytu ven a vedli ho do Bartolomějské a tam ho vyslýchali až do rána. Ale protože otce sebrali přímo z postele, tak šel jen ve spodním prádle,“ popisuje Svitákův syn Milan. To nejhorší ale Jana Svitáka čekalo, když se dostal z policejní stanice ven. „Nejenom, že ho mlátili, řezali ho deštníky, dokonce pěsti používali a já nevím co všechno,“ dodal Milan Sviták.

Filmový historik Pavel Jiras

„Je mi skutečně líto, že Sviták byl zabit tím nejhnusnějším způsobem. Že se nenašel nikdo, kdo by řekl: počkejte, teď ho vezměte k doktoru a pak teprve půjde před soud.“


U kostela svatého Martina lynč Jana Svitáka vrcholí. Známá česká herečka volá: Toto je vrah Karla Hašlera. Odněkud přivedli sovětského vojáka. Už se nedozvíme, kdo dal pokyn k tomu, že je třeba toho udavače, kolaboranta a nacistu sprovodit ze světa. V každém případě voják volání davu vyslyšel a Světákův život ukončil krátkou dávkou ze samopalu.

Poválečné osudy českých herců byly různorodé

Ve vězení za rozhlasový skeč Hvězdy nad Baltimore, kde mimo jiné parodoval Jana Masaryka, se ocitl král komiků Vlasta Burian. I když k tomuto vystoupení byl přinucen, bude trvat pět let, než mu bude umožněno vystupovat. Lidový soud hrozil Zdeňku Štěpánkovi, za to, že byl kdysi donucen přednést projev loajality k třetí říši. Plného očištění docílil až po dvou letech. Nenávist davů pocítila Nataša Gollová. I když se ukázalo, že Willy Sőhnel, do kterého se zamilovala, nebyl nacista a pomáhal udržet český film nad vodou, život už měla nadobro zničený. Všeobecně známé jsou dnes i příběhy uvězněných hereček Lídy Baarové a Adiny Mandlové. Před soudem se ocitl i režisér Václav Binovec. Všeobecně se mělo za to, že byl strůjcem udání Karla Hašlerka. To se ale nikdy nepotvrdilo. Nakonec byl odsouzen ke třem letům vězení.