Rozpory mezi odpůrci a zastánci domácích porodů jsou stále živé

Brno - Přirozený porod, při kterém se klade důraz na přání matky, porod bez přítomnosti neznámých lidí, v domácky vypadajícím prostředí a bez zbytečných léků - to jsou názory světoznámého porodníka Michela Odenta, který zamířil tento týden do Brna. Pozvala jej Unie porodních asistentek (UNIPA), která je zastánkyní volby místa, kde chtějí ženy rodit. Domácí porod ale není v Česku samozřejmostí a nemá ani běžnou zákonou oporu jako v západních zemích. Porodním asistentkám, které by se ho oficiálně účastnily, hrozí odnětí licence a milionová pokuta.

Většina zdravotníků o porodech doma říká, že jde o hazard a jejich odpůrci jsou slyšet stále silněji, než zastánci. Ministerstvo zdravotnictví dokonce rozpustilo poradní skupinu, která se měla zdravotnickou politikou zabývat. Vyloučilo z ní právě zastánce jiných než oficiálních názorů. Pro zastánce práva ženy na svobodnou volbu jde o krok zpátky.

Vnímání práva žen dokumentují názory zastánců a odpůrců domácího porodu. K první skupině patří Kateřina Hájková Klíčová, výkonná ředitelka Unie porodních asistentek, ke druhé Vladimír Dvořák, předseda České gynekologické a porodnické společnosti ČSL JEP.

Ztotožňujete se s názory francouzského porodníka Michela Odenta na přirozený porod?
Kateřina Hájková Klíčová: Ano, my dokonce z jeho názorů na přirozený porod vycházíme, a mě jsou ty názory blízké zejména proto, že vychází z nejnovějších lékařských a odborných studií. Ty například dokládají, že asistovaný porod vedený porodní asistentskou v případě fyziologických těhotenství, tzn. že žena je zdravá, je stejně bezpečný jako porod v porodnici za asistence lékaře.
Vladimír Dvořák: Určitě nejsou žádné zásadní ideové střety mezi názory pana profesora a zbytku gynekologické veřejnosti.

Proč většina zdravotníků nechce, aby ženy rodily doma?
Kateřina Hájková Klíčová: Myslím, že jsou dva důvody, jeden ekonomický a druhý spíše sociologicko-filozofický. Ten ekonomický znamená, že pokud do stávajícího systému zdravotní péče vstoupí porodní asistentky, tak pro ambulantní gynekology nebo porodníky to může být svým způsobem ohrožující, a to jak z hlediska narušení jejich statusu, tak i určitých ekonomických zájmů. Ve druhém případě jde o společenskou prestiž a postavení, o které by zdravotníci - muži mohli přijít. Proto se tak brání.
Vladimír Dvořák: Domnívám se, že žádný zodpovědný zdravotník nechce, aby ženy rodily doma. Jsme si vědomi možných rizik, a nejsou to rizika jen konkrétní rodičky, ale rozhodně stejně velká rizika pro novorozence, který o sobě nemůže rozhodnout. Každý z nás, kdo kdy dělal porodnictví nebo se věnuje neonatologii a o novorozence pečuje ví, že porodnictví je plné adrenalinu a že i porod zdravé rodičky s fyziologickým těhotenstvím, který probíhá naprosto bezproblémově, se může zkomplikovat tak, že rozhodují minuty. Nepředpokládám, že někdo bude deklarovat, že umí v obývacím pokoji provést císařský řez, nebo že by porodní asistentky, které odvedly desítky porodů doma, v případě nutnosti vytáhly kleště a udělaly klešťový porod. Myslím si, že je to nezopdovědný hazard říkat o domácím porodu, že je bezpečný.

Proč byl ještě v padesátých letech domácí porod běžnou záležitostí?
Kateřina Hájková Klíčová: V padesátých letech byla situace úplně jiná než dnes. Tehdy nebyly porody doma otázkou volby, ale nutností. Doma rodily i ženy rizikové, pro které byla lékařská péče drahá. A samozřejmě ženy, které neměly žádné zdravotní problémy, mohly v klidu rodit doma a nic se nedělo.
Vladimír Dvořák: Byl běžnou záležitostí od vzniku civilizace, zejména proto, že nebyl dostatek porodnic. Nerodili obvykle lékaři, lékař nebyl ani přítomen u porodu, ani nemohl být přivolán a jediné prostředí, kde se mohl porod realizovat, byla často domácnost.

Jak vnímáte ženy, které se rozhodnou rodit doma?
Kateřina Hájková Klíčová: Podle studie klinické psycholožky Michaely Mrovec vede k domácímu porodu ženy několik motivací. Nejvíc je k němu motivuje to, aby nebyly od dítěte bezprostředně po porodu odděleny, aby jim miminko nikdo neodnášel. Druhá velká motivace je, že mají špatnou zkušenost s porodem v porodnici z předchozích těhotenství. A ta třetí věc je, že chtějí mít kontrolu nad porodním procesem a chtějí, aby jim poskytoval péči člověk, který o ně pečoval v těhotenství a kterého si samy zvolily.
Vladimír Dvořák: Vnímám je jako špatně informované. Já si vůbec nemyslím, že by nechtěly mít zdravé dítko. Spíš si myslím, že se bavily s někým, kdo jim poskytl informace pouze částečné, nepřesné nebo zavádějící. Pokud někdo tvrdí, že může předpovědět, jak porod proběhne, tak o té problematice nic neví a nebo záměrně lže.

Těhotenství
Zdroj: ISIFA
Autor: Rex Features

Co by se muselo změnit, aby zdravotníci, zástanci nemocničních porodů, uznali plánované domácí porody jako legitimní?
Kateřina Hájková Klíčová: Musel by se změnit zejména přístup ministerstva zdravotnictví. To sice v minulém roce zřídilo pracovní skupinu právě na podnět porodních asistentek a žen, které čerpají péči, ale bohužel v minulých týdnech z této pracovní skupiny vyloučilo právě porodní asistenstky a ženy rodičky. Vyloučilo ze skupiny i zmocněnkyni vlády pro lidská práva Moniku Šimůnkovou a také zástupce právníků a vědců. Takže v ní v současné době zasedají pouze lékaři, ministerští úředníci a zástupci pojišťoven, tedy osoby, které veřejně deklarují, že nestojí o žádnou změnu. Nechtějí například nové zákony, které by respektovaly práva žen v souladu s Evropskou legislativou.
Vladimír Dvořák: Musela by se změnit celá koncepce gynekologie a porodnictví jako oboru. Muselo by přestat záležet na tom, aby se rodily zdravé a živé děti a všichni by museli být asi zmanipulováni nějakou ideologií. Jako pravděpodobné to nevidím.