Kudrna: V Rakousku rozhodují o opravách silnic odborníci, u nás politici

Jižní Morava - Před několika dny začala generální rekonstrukce dálnice D1. Cena  rekonstrukce by se podle ředitelství silnic a dálnic měla pohybovat kolem 14 miliard korun. Oprava probíhající za plného provozu povětšinou vždy s dvěma funkčními pruhy v jednom směru je plánovaná na šest let. Nejstarší česká dálnice je ale deset let po své životnosti a podle odborníků se měla začít opravovat dávno. A nejen ona. České silnice jsou v žalostném stavu. Podle Jana Kudrny z Ústavu pozemních komunikací Vysokého učení technického v Brně jich padesát procent nesplňuje technická kriteria pro bezpečný a hospodárný provoz.

„Stav našich komunikací odpovídá prioritám naší společnosti. Ty se dají jednozačně vyjádřit tím, kolik do toho dáváme peněz. V roce 1990 jsme na opravu a údržbu silnic první třídy a dálnic věnovali tři a půl milardy. V roce 2008 to byly čtyři a půl miliardy. Letos možná dáme osm miliard. Jenomže inflace nebo zdražování důležitých komodit jako je ropa je dnes v poměru jedna ku osmi. Takže se letos na opravu těchto silnic dá třiapůlkrát méně peněz než v roce 1990,“ říká profesor Kudrna.


Když srovnáme, jakým způsobem se rekonstruují silnice u našich jižních a západních sousedů, tedy v Rakousku a Německu, jaké jsou v jejich postupu oproti nám rozdíly?
Pokud myslíte technické, tak nebudou velké. Naši sousedé používají stejné technologie jako my. Co je ale naprosto odlišné, je způsob, jakým to dělají. Přistupují naprosto jinak k plánování oprav a naprosto odlišně k veřejnosti. U nich se vše mnohem více prodiskutovává s občany a především s odborníky. Volí se sebemenší detaily, aby nenarušili průběh výstavby a hlavně aby nenarušili dopravu. U nás tyto diskuse předem, analýzy a studie prostě neděláme, takže se často stane, že něco děláme zbytečně. Ale hlavně všechno pozdě.

Prof. Ing. Jan Kudrna, CSc. (*1946)
je členem Ústavu pozemních komunikací a vedoucí oboru Konstrukce a dopravní stavby na Fakultě stavební VUT v Brně. Specializuje se na navrhování vozovek, zkvalitňování vrstev vozovek a použití odpadních materiálů.


Kdo u nich rozhoduje o tom, kdy a kde se bude stavět a jak často se budou silnice opravovat?
Na rozdíl od nás to dělají odborníci, kteří shromažďují informace o pozemní komunikaci. Dělají se hloubkové analýzy, co je třeba, co se dělat nemusí, a naopak co je nutné. Opravy řídí technická kritéria. A ti odborníci mají za svoji práci odpovědnost. U nás tomu tak není. Zasahují do toho politické vlivy. A přestože existuje již od roku 1977, stejně jako na západě, přímo speciální programový systém, který opravy řídí, u nás se nevyužívá. Jen se o něm mluví. A hlavně se pořád říká, že nejsou peníze.

Není to ale jen tím, že máme proti západu historické zpoždění?
Částečně samozřejmě ano. Vyplývá to hlavně z poválečného vývoje a ukazuje to, jak jsou společnosti - naše a ta západní - rozdílné. V poválečném stavu na jih a na západ od nás byly země rozbité a musely se věnovat přestavbě celé společnosti. Na rozdíl od nás to tedy jejich lidé vzali z gruntu. Jako první začali stavět, opravovat a rozvíjet všechny infrastrukturní stavby počínají železniční, silniční a leteckou dopravou. My jsme toto období zanedbali. Budovali jsme těžký průmysl, ocelárny, železárny, vyráběli zbraně pro celý svět, aby se bojovalo za mír, a na opravu silnic nezbyly peníze. Měli jsme sice takové období v padesátých letech, kdy se takzvanně zbezprašňovaly silnice, můj profesor tomu říkal „napovidlovaly se“, ale pak se dlouho nic nedělo. Pak přišlo období let šedesátých a sedmdesátých, kdy se na všechny silnice daly asfaltové vrstvy, no a pak se opět nestalo nic. Dálnice jsme začali stavět o 25 let později než na západě. A když se dostavěla jedna páteřní komunikace D1, tak už se zase nic jiného nedělalo. Trochu se sice opravovaly silnice a budovaly obchvaty měst, ale bylo to strašně málo.

Dá se říct, že stav silnic odráží svým způsobem fakt, jak naši jižní a západní sousedé hospodaří?
Samozřejmě. A mám pro to jeden příměr. Obdivuju Rakušany, že dokázali v referendu odmítnout jadernou elektrárnu. My jsme o její potřebě ani nediskutovali a plány na současnou dostavbu dle mého názoru nepotřebného Temelína spotřebují tolik prostředků, které kdybychom věnovali na opravu českých silnic, vypadaly by rozhodně jinak než dnes.