Lenny Trčková: Před kamerami se cítím jako doma

Jsou lidé, kteří se k moderátorské profesi dostanou velkou oklikou. Jiní k ní naopak pevně směřují už od malička. K této druhé skupině se hlásí i Lenny Trčková, která televizní svět poprvé zakusila coby moderátorka hudebních pořadů. Její zvučný hlas už téměř rok zní také brněnským studiem Dobrého rána.

Ranní ptáče dál doskáče – co Vy na to?

Jsem rozhodně pro! Od té doby, co dělám Dobré ráno, jsem snad ještě větší ranní ptáče, než jsem bývala dříve. Jsem typ člověka, který potřebuje největší možný počet hodin ze dne. Na světě je toho tolik, co můžete dělat, nechci se ošidit ani o jednu minutu. Bylo by mi líto něco prospat.

V televizním prostředí se pohybujete už několik let, máte zkušenosti z více pořadů. Proč zrovna Dobré ráno? Čím Vás oslovilo?

Pro mě to byla jedna velká výzva v mnoha směrech. Zaprvé to byla výzva ranního pořadu v televizi, před tím jsem měla zkušenosti pouze s ranními pořady v rádiu. Potom to pro mě znamená vstávání už ve čtyři hodiny ráno, což je docela síla. Ale hlavně jsem měla totální „challenge“ v tom, že jsem se přesunula z Prahy do Brna. Šla jsem do toho s tím, že mi to obrátí život naruby, ale říkala jsem si – proč to nezkusit? Mám ráda změny.

Na casting jste se přihlásila sama, nebo Vás oslovili tvůrci pořadu?

Oslovili mě, ale samozřejmě jsem musela projít castingem.

Pocházíte ze Slavičína, kde jste zároveň vystudovala střední školu. Jak se mladá holka z malého příhraničního města dostane do světa showbyznysu?

Když mi bylo asi pět nebo šest let, tak jsem se jednou zadívala na televizi, kde zrovna mluvila nějaká hlasatelka. Ukázala na ni prstem a mámě řekla: „Tam jednou budu taky!“ Maminka se mi samozřejmě smála, ale po několika letech se mi to opravdu povedlo. Bavila mě jakákoliv práce s hlasem. Bylo mi jedno, jestli to bude dabing nebo moderátoroví, ale věděla jsem, že chci dělat něco takového. Myslím si, že když je tam touha srdce a zároveň je vám jedno, kdy a jak se to stane, tak se to snad vždycky podaří.

Vystudovala jste přitom ekonomický obor.

Ano, studovala jsem ekonomku, která mě absolutně nebavila. Když jsem se hlásila na střední, tak moje největší vášeň byli koně. Říkala jsem rodičům, že pokud se nedostanu ke koním, ať mě dají, kam budou chtít. A oni si vybrali ekonomku, tak jsem tam ty čtyři roky nějak vydržela.

  • Lenny Trčková zdroj: Lenny Trčková
  • Lenny Trčková zdroj: Lenny trčková

Když se pohybujete v kulturní oblasti, tak se i ty ekonomické znalosti určitě dají zužitkovat…

Já na toto nejsem dobrý typ. Mám na to manažerku a cítím, že takto je to správně. Já jsem spíš vizionář, mám spoustu nápadů. A potom potřebuju někoho,  kdo bude vykonavatel a všechno kolem toho zařídí.

Dočetla jsem se o Vás, že jste ještě ve Slavičíně spoluprovozovala s místním kinem a pořádala kulturní akce.

Ano, s partnerem jsme organizovali kino. Přišlo mi docela hezké, že jsme tam přiváděli kulturu. Zároveň jsme tam měli hudební klub zaměřený na rock. Bylo mi šestnáct nebo sedmnáct let a už tenkrát jsme do Slavičína přiváželi všechny možné kapely. Dokonce jsme pořádali hudební festival a zároveň jsem i zpívala, takže jsem si docela brzo prošla vším možným, kultura se kolem mě neustále pohybovala.

Myslíte si, že i tyto zkušenosti Vám později pomohly stát se moderátorkou?

Těžko říct. Myslím, že mám tah na branku – když mám nějakou touhu, tak sice nejdu přes mrtvoly, ale určitě to alespoň zkusím s tím, že pokud to nevyjde, tak to asi není pro mě. Ale tady jsem hned věděla, že je to ono. Když jsem si poprvé stoupla před kameru, cítila jsem se před ní jako doma.

Jako moderátorka jste ale začínala v rádiu.

Bylo to tak, že jsem v podstatě začínala v rádiu a v televizi zároveň. Práci jsem tam získala ve stejný týden. Nejdřív jsem dostala nabídku na Frekvenci 1 a jen o dva dny později jsem uspěla v Óčku. Sešlo se to tak krásně dohromady, a to mě na tom bavilo úplně nejvíc. Vždycky jsem zároveň potřebovala i rádio. Přece jen televize toho snese víc, ale rádio je pro mě intimní záležitost. Do rádia bych se možná jednou vrátila s nějakým povídáním, například že bych tam četla knihy, to by mě moc bavilo.

Máte i herecké sklony?

Určitě bych si to ráda vyzkoušela, ale rozhodně bych nechtěla být hrající moderátorka. Připadá mi, že dnes je ve zvyku, že každý má před a za jménem „modelka, moderátorka, herečka“. Já bych si to tam v životě nenapsala, já jsem prostě moderátorka.

Jak jste už řekla, po této profesi jste pokukovala už od malička. Dokázala byste si dnes představit, že byste dělala něco úplně jiného?

Momentálně asi ne. Já nějak vnitřně tuším, že tohle je to, co mám dělat. Cítím to skoro jako nějaké své poslání. Na druhou stranu nejsem moc vybíravá. Klidně si vezmu gumáky a jdu kydat hnůj ke koním. Lidi si možná myslí, že toho bych se v životě nedotkla. Nevadí mi to, já se práce nebojím. Taky ráda zahradničím, neustále se hrabu v hlíně a pěstuju kytky. Řekla bych, že jsem „holka do nepohody“.  

Jaké jsou vaše další koníčky mimo televizi?

Miluju zpěv a knížky, opravdu jsem vášnivá čtenářka. Mám ráda sport – jakmile se objeví nějaký nový sport, tak ho potřebuju vyzkoušet. Vyhýbám se jedině těm až moc adrenalinovým, kde už jde skutečně o život, kterého si vážím. Lákají mě různé freedivingy a podobné věci. Mám pocit, že mi koníčky pořád přibývají. Na světě je toho mraky, a já pořád pokukuju po něčem novém. Pan Donutil kdysi vyprávěl, že měl kamaráda, který se pro něco nadchl a kvůli němu všichni rybařili. Potom to opustil a po něm zůstalo dvě stě rybářů. To jsem celá já! Když mě třeba nadchlo lezení na stěně, tak jsem do toho nahnala všechny přátele. Často to pak opouštím, ale právě to lezení mě pořád moc baví.

Taková povaha je asi dobrý základ pro lifestylový pořad, alespoň máte přehled.

Určitě ano!

Často ale máte v Dobrém ránu i odborníky z vědeckých oblastí. Je pro Vás náročně připravit se na podobné rozhovory?

Je pravda, že když jsou tam příliš odborné věci, tak mě to sice zajímá, ale cítím, že se do toho nedokážu pořádně dostat. Mnohem raději jsem, když je řeč o bylinkách, zvířátkách, když je tam něco, na co si můžu sáhnout a rozumím tomu. Já sama mám ráda, když to moderátorovi věřím. Proto se ani moc nesnažím o to, abych vypadala, že tomu strašně moc rozumím, snažím se ptát spíš lidsky.

Už to bude rok, co moderujete Dobré ráno. Máte za tu dobu nějaký zážitek, například setkání s nějakým člověkem, které Vás opravdu chytilo za srdce?

Lidí jsme tam za tu dobu měli spousty a mnozí mě velmi mile překvapili – třeba Mario Kubec, který nám ve vysílání doslova rozkvetl. Mám ráda lidi, kteří jsou v dobrém smyslu obyčejní. Nezajímá mě, když si někdo na něco hraje. Naopak me vždycky chytne, když v člověku cítím opravdovost. Pro mě osobně jsou vždy největším zážitkem cestovatelé – když vám do studia přijde Ruda Švaříček nebo Steve Lichtag, jejich vyprávění doslova hltám.

Děláte hlavně hudební pořady a lifestyle. Dovedete si představit, že byste se posunula ještě někam úplně jinam?

Já bych si dovedla představit tolik věcí! Má potíž je v tom, že producenti zatím vždy dali přednost modelkám, i když k danému tématu neměly takový vztah. V podstatě čekám na to, až mi televize dá ještě nějakou další šanci, abych ukázala, co ve mně skutečně je. Moc by se mi líbilo mít pořad o cestování.

Kdybyste si tam mohla vybrat moderátorského kolegu, kdo by jím byl?

Já tam vidím Steva nebo Rudu. Jsou to zkušení cestovatelé, se kterými bych se nebála procestovat jakoukoliv oblast. Jeden se potápěl se žraloky, druhý byl u lidojedů. Navíc jsou výborní vypravěči.

Pořad Dobré ráno mohou diváci sledovat každý všední den od 6.00 do 8.30 na programu ČT2. V jeho vysílání se po týdnu střídají brněnské a ostravské studio České televize. Brněnskou dvojici moderátorů tvoří Lenny Trčková a Ondřej Blaho.

Vydáno pod