Brno – Brněnská čtvrť Černá Pole byla až do poloviny 19. století zemědělskou oblastí. Zdejší vinice a sady protínala pouze historická železniční trať spojující Brno a Tišnov. První domy se na současném katastrálním území Černých Polí objevily až v 60. letech 19. století, kdy ve svahu nad parkem Lužánky začala vznikat vůbec první brněnská vilová kolonie. Reprezentativní měšťanské a činžovní domy architekti umístili podél nově vybudované třídy Kpt. Jaroše a náměstí 28. října.
Prvorepubliková Černá Pole byla domovem bohatých měšťanů i chudiny
Důležitou součástí rozvoje Černých Polí byla i lékařská a sociální zařízení na vrcholcích zdejších svahů, zejména Zemský ústav slepců (dnešní areál Mendelovy univerzity) a Dětská nemocnice. V blízkosti bývalého zábrdovického hřbitova vyrostla na počátku 20. století obytná čtvrť tvořená řadovými rodinnými domky drobných řemeslníků a dělníků. Hřbitov byl následně roku 1907 přeměněn na jednu z prvních zahrádkářských kolonií v Evropě a stal se centrem nově se rozvíjející městské části.
V roce 1919 se Černá Pole připojila k tzv. Velkému Brnu, což zvýšilo zájem stavitelů o zdejší pozemky. Rodinné vily a nájemní domy nejdříve vznikaly severovýchodně od centra, ve 20. letech se tam postupně zformovala samostatná Štefánikova čtvrť. Ve stejné době také vzniká nová silniční síť, jejíž hlavní spojnice dnes tvoří ulice Drobného, Provazníkova a Merhautova. Převážně individuální bydlení doplnil ještě areál kasáren, který je dodnes zachovaný v téměř původních rozměrech na ulici Generála Píky.
Stezka BAM Černá pole je na mapce vyznačené zeleně
S příchodem hospodářské krize na přelomu 20. a 30. let vznikla v Černých Polích jedna z brněnských nouzových kolonií. Nízké provizorní dřevěné baráky nechalo na svoje náklady postavit město v místě dnešní Janouškovy ulice. I později ve 30. letech v této městské části vznikají převážně nájemní domy se sociálním bydlením v okolí dnešních ulic Jugoslávská, Černopolní a Merhautova.
K provázání Černých Polí s centrem Brna došlo propojením ulice Milady Horákové a Merhautovy teprve v roce 1940, kdy sem byla zavedena i tramvajová linka.
GALERIE
Masarykova obecná škola chlapecká a dívčí
Stezka Brněnského architektonického manuálu přes Černá Pole měří pět a půl kilometru, začíná na třídě Kpt. Jaroše a končí na Milady Horákové. Spoluautorka BAMu Lucie Valdhansová vybrala tři nejzajímavější tipy, kam úmyslně nezařadila velmi známou vilu Tugendhat.
Kavárna Era, architekt: Josef Kranz, výstavba: 1927-1929
Spoluautorka BAMu Lucie Valdhansová o kavárně Era (zdroj: ČT24)
Masarykova obecná škola chlapecká a dívčí, architekt: Mojmír Kyselka, výstavba: 1930-1931
GALERIE
videogallery_344861
Nájemní dům, architekti: Zikmund Kerekes a Heinrich Blum, výstavba: 1932
GALERIE
Úzké třípodlažní domy na ulici Mathonová zdroj: Muzeum města Brna
Řadové rodinné domy, architekti: Alois Kuba, Vilém Kuba, Václav Dvořák, výstavba: 1933-1934
Řadové rodinné domy od bratrů Kubových a Václava Dvořáka jsou dobrým příkladem levného individuálního bydlení. Dvoupatrové rodinné domky leží na úzkých parcelách a sdílí společné štítové zdi, zároveň nemají sklepy, takže veškeré provozní prostory a garáže jsou umístěny v přízemí. V prvním patře se nacházela kuchyň a obývací pokoj ve druhém potom dvě ložnice a koupelna. Původní estetiku podtrhovalo barevné podání, bílá fasáda kontrastovala s černě obloženým přízemím.
GALERIE
Zahradní domek pro Samuela Berana zdroj: Muzeum města Brna
Zahradní domek pro Samuela Berana, architekt: Ernst Wiesner, výstavba: 1919-1920
Zahradní domek si od Ernsta Wiesnera objednal první poválečný předseda brněnské židovské obce Samuel Beran. Architekt v projektu vycházel z technologie tradičních dřevostaveb, vnitřní prostory ale přizpůsobil moderním požadavkům. V přízemí byla hala s krbem a posezením, pod budovou byl malý sklípek a v patře ložnice, kolem kterých vedla pavlač. Domek se dodnes zachoval v téměř původní stavu a stojí v zahradě na ulici Drobného.
GALERIE
Rodinný dům Ludmily Markesové zdroj: Muzeum města Brna
Rodinný dům Ludmily Markesové, architekt: Josef Kranz, výstavba: 1934-1935
Dům od Josefa Kranze v Pflegrově ulici vznikal zároveň jako sousední stavba, ve které později sám architekt bydlel. Obě stavby proto vychází z podobných estetických zásad a v době svého vzniku nebyly odděleny ani plotem. Vstup do domu je ze zvýšeného přízemí přes terasu. V přízemí byl obývací pokoj a kuchyně s jídelnou, v patře se nacházely ložnice, koupena a pokoj pro hosty. Interiér domu se vyznačoval použitím výrazných barev, žlutá litá podlaha a světlý vestavěný nábytek kontrastovaly s modrými potahy a závěsy.