Pestrost mojí práce je k nezaplacení, říká Jana Bohušová

Ostrava - Jana Bohušová je zkušená novinářka, televizní moderátorka a dramaturgyně, s ostravským televizním studiem je spjatá od roku 2001. Právě dokončuje šestnáctidílnou sérii dokumentů o aktivních důchodcích Žiješ jenom 2x. Spolu s Lindou Bendovou moderuje pořad Sama doma, se kterým poprvé za sedm roků vysílání z Ostravy vyrazí mimo studio. Premiéra venkovního vysílání je na vysokých pecích v Dolních Vítkovicích. Ve střižně aktuálně pracuje na pilotním dílu série Objevy po česku, který dělá v týmu kreativní producentky Lenky Polákové.

O kom a o čem bude, pokud to dobře dopadne, první díl objevů?

Natočili jsme příběh lékaře Milana Krajíčka, který spolu s kolegou Milošem Chvapilem a dalšími odborníky v šedesátých letech minulého století vymyslel cévní protézu impregnovanou kolagenem. Je to věc, která se v cévní chirurgii používá dodnes, ale málokdo ví, že ji vymysleli Češi. Ovšem autoři patentu na tom kvůli přístupu tehdejších úředníků nikterak nezbohatli. Navíc v roce 1968 emigroval Krajíčkův kolega Chvapil do Spojených států a vzal si s sebou i celou výzkumnou agendu, měl na to nárok, vždyť se na výzkumu rovnoměrně podílel. Chvapil s Krajíčkem pak na dálku soupeřili, kdo dřív voperuje kolagenní protézu prvnímu pacientovi. Vyhrál Krajíček. Ale na českém patentu dnes vydělávají Američané, kteří si výrobek na rozdíl od Československa celosvětově zaregistrovali. Docent Krajíček dostal alespoň státní cenu a k ní odměnu dvacet tisíc korun. Za tu si koupil dřevo, protože chtěl postavit dům. Jenže na to nikdy nedošlo a dřevo shnilo.

Milan Krajíček to vše vypráví s úžasným nadhledem a skromností, jakoby to vlastně nic nebylo. Přitom jeho objev regulérně zachraňuje lidské životy.

Celý příběh jsme natočili a teď jej ve střižně zpracováváme tak, aby se líbil. Když udělá dojem, nabídneme několikadílný cyklus o českých objevech a objevitelích 20. století. Autorem nápadu a spoludramaturgem je kolegyně Lenka Carbolová.

Úplně jinak je laděná série Žiješ jenom 2x, kterou právě dokončujete. O čem je?

O akčních důchodcích. Je to jedna z nejkrásnějších věcí, kterou jsem v poslední době v televizi dělala. Je to veselé, protože moderuje Pavel Zedníček a protože je celý tým dobře naladěný a dělá práci s chutí. Vzniká v Tvůrčí producentské skupině Kateřiny Ondřejkové, režíruje Roman Motyčka, hlavním kameramanem je Jakub Fabian, spoludramaturguje kolega Marcel Nevín. Natočili jsme šestnáct dílů o lidech, kteří v důchodu zjistí, že mají ještě spoustu času, síly a chuti, aby se začali věnovat něčemu, nač zatím pro samou práci neměli čas. Mimochodem mezi penzisty už patří i moderátor Pavel Zedníček, který rád vypráví, jak si šel vyzvednout svůj první důchod. Nad tou částkou by prý jeden zaplakal.

Co se ti vaši veselí důchodci učí?

Roztomilé věci. Každý díl má svého hrdinu. Paní Katka se učila řídit čtyřspřeží kladrubských běloušů. S panem Jirkou jsme jeli ve formuli, Václav se stal masérem, Eliška tancovala, Láďa poprvé v životě vařil, z Pavla se stal golfista, z Evy herečka ochotnického souboru. Emotivní je příběh Franty Kutáče ze Staré Bělé, který jako osmnáctiletý hrával s kamarády hokej za TJ Sokol Stará Bělá. Pak měl nějaké problémy s koleny a musel toho nechat. Jeho někdejší spoluhráči a vrstevníci dodnes hokejovou partu udržují, pořád hrají, i když jim je mezi šedesáti a sedmdesáti. Franta Kutáč se rozhodl, že se k nim znovu přidá, přestože měl před rokem infarkt a nosí pětinásobný bypass. Začal se znovu učit bruslařskou techniku, práci s hokejkou, doma na dvorku trénoval střelbu, cvičil. Učil se, jak se začlenit mezi první pětku tak, aby fungovala souhra se spoluhráči. A nakonec nastoupil ke svému prvnímu velkému zápasu proti dívčímu týmu HC Slezan Opava. Prostě staříci versus holky. Bylo to moc milé a Franta si to doopravdy užil. Měl velkou radost, že to dokázal.

Máme připravených šestnáct šťavnatých dílů, teď stříháme poslední dva. Příští týden dotočíme finále golfového příběhu pana Pavla. Jde na svůj první turnaj do Šilheřovic. Co mohl, se naučil, složil zkoušky na zelenou kartu, může na hřiště, na turnaj a my půjdeme s ním.

Kdy se bude Žiješ jenom 2x vysílat?

Na podzim, přesný vysílací čas se teprve stanoví. Mělo by to být na Jedničce v nějakou pěknou hodinu.

Moderátorky pořadu Sama doma z Ostravy
Zdroj: ČTO

Kromě této dramaturgické práce také moderuješ Sama doma z Ostravy. Co ti zabere více času?

Teď mě vytěžovali nejvíce naši milí penzisté. Příprava byla důsledná, pak jsme natáčeli, jezdila jsem na plac a dělala i redaktorskou práci – zpoza kamery zpovídala naše hlavní hrdiny. A potom jsme poctivě stříhali.

Moderování Sama doma je pro mě příjemné zpestření, vykolejení z dramaturgické práce. Z Ostravy vysíláme obvykle dvakrát za měsíc, každý druhý pátek. Přímý přenos začíná vždy půl hodiny po poledni, ale já musím být v pohotovosti už v devět hodin ráno, kdy jdeme s kolegyní Lindou Bendovou do maskérny. Pak máme čtenou zkoušku s režisérem a kameramany a teprve potom jdeme vysílat naostro. Ovšem abych si troufla před kameru, musím se na přenos pečlivě připravit. Linda, která je dramaturgyní ostravských dílů, mi pošle scénář, já si ho projdu, dopíšu své postřehy a myšlenky, udělám si rešerše, dohledám informace, abych znala kontext témat, o kterých pak budeme mluvit. A součástí přípravy na vysílání je i jedna sympatická holčičí věc: vždycky ve středu před vysíláním s Lindou vybíráme, co si oblečeme. To nás baví. Logicky.

Sama doma děláš sedmý rok. Není už to nuda?

Naopak. Přímý přenos je velký adrenalin, ve studiu bývá jiskřivá nálada, všichni vědí, že není prostor na chyby. Tento pátek nás čeká poslední předprázdninové vysílání a poprvé za celou dobu půjdeme s ostravským Sama doma úplně ven, mimo studio. Budeme vysílat z Dolní oblasti Vítkovic, národní kulturní památky. Přímo z bývalé vysoké pece, z místa, kde se dělával odpich a kudy vytékalo žhavé železo. Má to své opodstatnění. Chceme diváky pozvat na akce, které se v areálu chystají o prázdninách, včetně festivalu Colours Of Ostrava. Moc se na to těšíme, i když to bude velký zápřah a sobě, kameramanům, zvukařům i hostům zboříme všechny stereotypy, které jsme si za ta léta ve studiu zažili. Ale pár záchytných bodů zůstane: ze studia si do pece přivezeme naši samadomáckou sedačku a náplň pořadu bude táž jako při vysílání ze studia. Doufáme jen, že se divačky z jiných koutů republiky, které nejsou zvyklé na industriální krásu vysokých pecí, nevyděsí.

Co z tvých televizních činností tě baví nejvíce?

Mám ráda všechny polohy mé práce, ta pestrost je k nezaplacení. Těší mě moderování, redaktorská práce i dramaturgování. Dramaturg je takové nečitelné slovo, málokdo rozumí, co je náplní jeho práce. Já přišla na to, že je práce lehce nevděčná. S nadsázkou říkám, že dramaturg musí dělat všechno, je u pořadu od zrodu až po výsledek a nikdo to řádně neocení, protože pochvalu slízne pan režisér. I tak mě to baví. Líbí se mi, že jsem u celého tvůrčího procesu od začátku do konce. Můžu si vymyslet námět, být u zrodu scénáře, na natáčení, ve střižně. Baví mě sledovat a spoluovlivňovat, jak se kvanta natočeného materiálu smrsknou do nabité, zajímavé půlhodiny.

A od dramaturgické práce si ráda odpočinu při moderování Sama doma. Za ty roky v televizi jsem postupně ztratila ostych před kamerou a užívám si to.

Jana Bohušová

Vystudovala žurnalistiku a sociologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Už jako studentka začala psát pro MF Dnes, poté dva roky točila reportáže ve zpravodajství České televize v Ostravě. Pak přešla o dvě ulice dál do Českého rozhlasu Ostrava, kde pracovala ve zpravodajství a publicistice. Po mateřské dovolené se na čas vrátila k psaní jako redaktorka týdeníku Sedmička. V České televizi působila jako externista i jako kmenový zaměstnanec. Pořad Sama doma moderuje sedmým rokem. Jako dramaturg a moderátor připravovala mimo jiné pořady Do práce, Hledám práci, dramaturgovala sérii dokumentů o českých zoologických zahradách Ze zoo do zoo. V současnosti pracuje pro obě kreativní producentky České televize v Ostravě Lenku Polákovou i Kateřinu Ondřejkovou. Janě Bohušové je pětatřicet let, má dvě děti - osmiletého Kristiána a Lauru, které bude zanedlouho šest. Je všestranně sportovně založená. Zvláště miluje jízdu na koni.


A když si potřebuješ od televize odpočinout?

Jdu na koně, na jízdárnu do Staré Bělé. Jezdím většinou každý pátek po Sama doma a už když vcházím, kamarádi mi hlásí, že mě u oběda sledovali v televizi. Jezdectví je sport, při kterém si dokonale vyčistím hlavu. Když sedím na koni, vím, že se musím maximálně soustředit, jinak můžu být rychle na zemi. A když myslím na koně a nemyslím na práci, hlava si dobře odpočine.

Jak vnímají tvou televizní práci tvé děti?

Laura s Kristiánem už vědí, co maminka dělá. Českou televizi v Ostravě důvěrně znají, často sem se mnou chodívají. A rádi sledují natáčení, dokonce se objeví i v jednom z dílů Žiješ jenom 2x. Paní Eva, která se učí hrát divadlo, totiž stále není babičkou, marně touží po vnoučatech, což režisér Roman Motyčka pohotově ztvárnil: Eva vypráví, že chodí venčit svého krásného afghánského chrta Inga a u toho smutně nakukuje do cizích kočárků a obdivuje cizí děti. Takže v pravou chvíli kolem Evy projde moje Laura a Kristián, pohladí si Evina psa a popovídají si. Všichni si to moc užili a děti doma dodnes na Evu a Inga vzpomínají.