Robert Záruba: Knížek pro děti je strašně moc. Za nás to tak nebylo

Praha - Šéfkomentátor České televize Robert Záruba, nejoblíbenější sportovní moderátor a dvojnásobný držitel ceny TýTý, jehož hlas nechybí při vystoupení české hokejové reprezentace na vrcholných akcích typu MS a ZOH, četl svému synovi Viktorovi každý večer pohádky. Zatímco malý Viktor miloval Mauglího nebo pohádky o Krtečkovi, Robert měl rád jako malý Ladovy obrázkové a veršované příběhy. Z Erbena pak uměl dle slov své maminky nazpaměť i celé pasáže.

Váš syn Viktor je už starší. Co jste mu ke čtení vybíral, když vás ještě poslouchal?

Viktorovi je dvanáct let, takže už mu nečtu, ale když byl malý, tak si nejraději vybíral sám, co chtěl poslouchat. Pokusy něco mu vnutit nekončily nikdy moc dobře. Nejčastěji jsme mu četli samozřejmě před spaním. Asi ne úplně každý den, ale jeden čas to bylo až pětkrát do týdne. 

Co měl tedy Viktor nejvíc v oblibě?

Velmi si oblíbil Kiplingovy Knihy džunglí, tedy Mauglího, hlavně druhý díl. A taky Krtka - Krtek a Orel, Krtek a raketa. To byly asi tři nejzásadnější. Později jsme hodně četli dětské encyklopedie - o světadílech, vlastně takový zeměpis, pak o přírodě a o dinosaurech. Později už začal číst sám.

Líbily se Vám jako dítěti jiné knížky než Viktorovi?

Dnes jsou úplně jiné možnosti a těch titulů pro děti je strašně moc. Za nás to tak nebylo. Ze svého dětství si jasně pamatuji knížku O letadýlku Káněti, kterou mi rodiče četli na chatě, ale část už jsem, myslím, přečetl i sám. A pak jsem měl strašně rád kreslené knihy. Ale ne takové ty načmárané komiksy. Tehdy obrázkové knížky připomínaly mnohem víc lidovou tvorbu a kresby v nich byly moc hezky prokreslené. Ale to už se třeba Viktorovi moc nelíbilo. Je to prostě dítě jiné doby.

Využívali jste moderní technologie, nebo jste dávali přednost hlasitému předčítání z knížky a společně trávenému času?

Viktor netrávil nějak příliš času pohádkami u televize. I když například audiopohádky jsme mu jednu dobu pouštěli a on si je dost oblíbil. Já jsem mu to pak chodil akorát před spaním vypnout - Míčka Flíčka, Hurvínka nebo Krtka na kazetách. Později převládla Klapzubova jedenáctka. Odmalička jsem mu ale pouštěl něco v autě, a to poměrně brzy, už když jsme jezdili do školy v Londýnské. V jednom kuse se dožadoval Švejka od Wericha. Ale skončilo to, když jsme koupili nové auto, kde už nebyl kazetový přehrávač, tedy asi v třetí třídě.

Robert Záruba se v roce 2007 rozvedl se Světlanou Witovskou, ve střídavé péči vychovává dvanáctiletého syna Viktora. Se svou současnou partnerkou, novinářkou Norou Fridrichovou, má roční dceru Dianu.

Robert Záruba s maminkou
Zdroj: ČT24
Autor: Jan Langer

Maminka Roberta Záruby

Četla jste Robertovi často, když byl ještě dítě?

Už je to hodně dávno, co jsem mu četla knížku. Ale Robert byl pozorný posluchač, čtení před spaním měl hodně rád. Já jsem četla hlavně pohádky a dětská říkadla, což už si Robert samozřejmě nepamatuje, ale brzy jsme přešli k dobrodružným knížkám, až si pak začal číst sám. Doma jsme měli i nějaké desky, takže jsme dětem pouštěli i z nich. Vlastně je máme do dneška, musím si je zase pustit a připomenout si ty časy.

Vzpomínáte často na společné trávený čas u knížky?

Nejen u knížky. Z těch společných chvil nad pohádkami a říkadly jsme se jeden čas obšťastňovali i přes lístečky. Nechala jsem mu vždycky doma na stole veršovanou hádanku nebo plánek, kde má hledat třeba nějakou malou sladkost. Byla to taková bojovka, když přišel ze školy. A on mi na to v takových jednoduchých verších zase odpovídal, jestli našel, co měl a jak se u toho bavil. Myslím, že tím tehdy získal bohatou vyjadřovací schopnost.

Co měl váš syn nejraději?

Velmi v oblibě měl Ladovy obrázkové a veršované příběhy, Ferdu Mravence a pak Čapkovy pohádky. V pozdějším věku se k Čapkovi opakovaně vracel a sám se sháněl po dalších titulech. Vůbec si myslím, že četba z raného dětství ho v pozdějším životě velmi ovlivnila. Například ta Klapzubova jedenáctka. Po ní začal intenzivně sledovat sportovní přenosy.

Robert Záruba s maminkou
Zdroj: ČT24
Autor: Jan Langer

Využívali jste i audiopohádky nebo výhradně čtení z knížek?

Střídali jsme to. A pohádky z desek jsme poslouchali spolu. Robert si je brzy zamiloval, ty namluvené příběhy, hlavně z kazet, nejvíc asi Bylo nás pět od Karla Poláčka, což úplně úžasně namluvil František Filipovský, anebo pohádky od Karla Jaromíra Erbena. Zrovna nedávno jsem narazila na kazetu, kde Robert recituje Erbenova říkadla. Je to celých 45 minut úryvků a pasáží z jeho knížek, které si zapamatoval nazpaměť.

Čtete i Vašim vnoučatům?

Téměř všechna vnoučata, která mám, mají čtení ve velké oblibě. Když je hlídám, nebo jsem hlídávala, tak si vždycky tu půlhodinku nebo hodinku na večerní čtení vyžádali.

Celé Česko čte dětem je dlouhodobá osvětová kampaň zaměřená na podporu čtenářské gramotnosti prostřednictvím popularizace společného čtení a hlasitého předčítání dětem, jež rozvíjí jejich paměť a představivost, rozšiřuje slovní zásobu, učí myšlení. Stačí 20 minut denně každý den. Letos se koná už 3. ročník Týdne čtení dětem, a to ve dnech od 1. do 7. června 2013. Jeho součástí je mnoho různých akcí po celé České republice - například čtení známých osobností, setkání s autory a autorkami knih, loutková představení pro děti, čtenářské hry a soutěže, výtvarné hry a soutěže na literární témata, výstavy knih, setkání pro rodiče a učitele.


Sportovní šéfkomentátor ČT Robert Záruba
Zdroj: ČT24
Autor: Jan Langer

Členem Redakce sportu České televize je Robert Záruba od roku 1984 a od té doby se podílel na 134 sportovních dokumentech, jako jsou Jágr Team, Zlatý turnaj století, Hokej v srdci - Srdce v hokeji, „Velkej“ – Pocta Ivanu Hlinkovi nebo „Bronzové halušky“. V roce 1992 založil hokejový magazín Buly, který se pod názvem Buly - hokej živě vysílá dodnes. Z letošní extraligy odvysílal pořad rekordní počet utkání (89).

Fanoušek Montrealu Canadiens, příznivec baseballu, florbalu, pozemního hokeje či softbalu byl i aktivním házenkářem. Je autorem příznačných hlášek z doby největších úspěchů českého hokeje. Snad i sportovní analfabeti znají věčné: „Přepište dějiny, Česká republika…“  (finále mezi Českem a Ruskem na olympiádě v Naganu) nebo „Rachna-kachna to to letělo“ (semifinále MS 2010, kdy Karel Rachůnek vyrovnal utkání se švédskými obry osm vteřin před koncem).