Na jižní Moravě přibývá otrav houbami

Jižní Morava - Počet lidí, kteří se na jihu Moravy otrávili muchomůrkou tygrovanou, možná brzy překročí pomyslnou hranici třiceti. Důvodem bývá záměna jedlé muchomůrky růžovky nebo lidově masáku za jeho jedovatou příbuznou. Často také rostou zaměnitelné houby v těsné blízkosti a mykologové tak vyzývají k velké opatrnosti při sběru hub.

Houbaření je jedna z nejrozšířenějších kratochvílí v České republice. Pro třicet houbařů z jihu Moravy ale mohl být pokrm z vlastoručně nasbíraných hub jejich posledním jídlem - spletli si totiž jedovatou muchomůrku tygrovanou s jedlou muchomůrkou růžovkou.

„Otravy muchomůrkou tygrovanou jsou v posledních čtrnácti dnech opravdu velmi časté. Když spočítám počet otrávených osob, tak už jich na jižní Moravě je alespoň pětadvacet. To ještě samozřejmě nepřijdeme na všechny, protože otrava muchomůrkou tygrovanou má specifický průběh a mnoho lékařů už tuto otravu dokáže rozpoznat bez naší pomoci,“ řekl vedoucí brněnské mykologické poradny Vladimír Antonín.

Česká mykologická společnost radí

  1. Sbíráme jen ty druhy hub, které bezpečně známe a které mají dostatek znaků pro spolehlivé určení. Některé mladé plodnice mohou být jen těžko rozpoznatelné.
  2. Při sběru hub si důkladně všímáme všech znaků. Druhy, které mají nebezpečné jedovaté dvojníky, vyjmeme vždy ze země celé a neodřezáváme jen klobouk. Teprve po stoprocentním určení druhu je možné houbu naporcovat.
  3. Dáváme pozor na děti, jestli houby neochutnávají. Mnoho jedlých druhů hub je za syrova jedovatých. Pro malé děti jsou navíc houbová jídla nevhodná pro jejich těžkou stravitelnost.
  4. Zvláště opatrní musíme být při sběru hub k jídlu v zahraničí. Tamní houby mohou být velmi podobné našim druhům. Pravděpodobněji se ale bude jednat o druhy místní, o jejichž jedlosti či jedovatosti nemusí existovat žádné údaje.
  5. Pokud si chceme rozšířit repertoár konzumovaných druhů, nejprve se naučíme dobře znát nejen nově sbíraný druh, ale i podobné nejedlé, a jedovaté druhy. Pokud si nejsme jisti, zaneseme houby do mykologické poradny. Je nutné studovat živé plodnice, ne pouze poslat fotografie. Snímky nezachytí mnoho důležitých znaků, jako např. vůni, chuť či lepkavost.

ZdrojČeská mykologická společnost


Zaměnitelné muchomůrky rostou v létě každý rok, ale letošní počet otrav je nezvykle vysoký. „V červnu jsou otravy muchomůrkou tygrovanou vždy. Letošní vyšší počet je zřejmě způsoben tím, že je na jižní Moravě velmi málo hřibovitých hub a houbaři se tak specializují na muchomůrku růžovku. Ta se pak může zaměnit za tygrovanou,“ doplnil Antonín.

Dalším důvodem většího počtu otrav je i nepozornost při sbírání hub. Muchomůrky různých druhů totiž mohou růst blízko vedle sebe. „Když se houbař podívá na první houbu, tak už ty další bere šmahem a už to moc nekontroluje,“ shrnul Antonín.

Houba
Zdroj: ISIFA/Getty Images
Autor: Sean Gallup

Nejčastější mýty o houbách

  1. Jedovaté houby nejsou červivé nebo okousané od plžů. Plži a hmyz mají značně odlišný metabolismus než lidé a toxiny škodící člověku mohou pro ně být neškodné.
  2. Jedy v houbách se zničí vařením. Řada jedlých hub je za syrova jedovatá, ale po tepelné úpravě (doporučujeme minimálně 20 minut varu) jsou jedlé - například čirůvka fialová, hřib koloděj, muchomůrka růžovka. Nebezpečné jedovaté druhy ale obsahují termostabilní toxiny, tj. jedy, které se varem neničí.
  3. Jedovaté houby jsou pestře a výrazně zbarvené. Toto lze říci o téměř neškodné muchomůrce červené, ale nikoliv o smrtelně jedovaté muchomůrce jízlivé či pavučinci plyšovém.
  4. Stříbro při kontaktu s jedovatou houbou zčerná. To je holý nesmysl, žádný ze známých houbových jedů takovou reakci nevyvolává.
  5. Jedovaté houby poznáme podle chuti. Naprostá většina našich jedovatých hub má chuť příjemnou, některé druhy podle výpovědi otrávených dokonce vynikající. Ochutnáním tedy v žádném případě jedovatou houbu od jedlé nepoznáme.

Zdroj: Česká mykologická společnost