Smrt autora malého prince stále obestírá tajemství

Praha - Život a hlavně smrt a záhadné zmizení francouzského spisovatele a také válečného letce Antoina de Saint-Exupéryho jsou plny tajemství, stejně jako jeho knihy. Nikdo neviděl jeho tělo, nikdo neviděl jeho hrob a nikdo také nezná důvod, proč se jeho letadlo zřítilo do Středozemního moře. Za objevením vraku Saint-Exupéryho letadla přitom stála náhoda, jeden pozorný rybář a také jeden podmořský archeolog a jeho otec, kterému zmizení spisovatelova letounu nedávalo spát.

Tím pozorným rybářem byl Jean Claude Antoine Bianco z přístavu Sormiu nedaleko Marseille. Jeho příběh se začal odehrávat 7. září 1998. Toho rána se, stejně jako každý den, vydal se svou lodí a se čtyřčlennou posádkou na moře. Z moře vytáhli síť plnou ryb, a když je začali třídit, čekalo je překvapení: náramek, který byl vytažený i s rybami.

  • „Nasazuji si brýle a koukám. Bylo to celé černé, tak jsem neviděl, co je tam napsané. Tak jsem to třel prstem a za chvilku se objevilo jméno – Antoine. Tak jsem se obrátil k Habibovi a říkám mu: Ten blbec, co to ztratil, se jmenuje Antoine jako já. Jmenuji se Jean Claude Antoine. Tak mu říkám: Všichni Antoinové jsou blbci, ti všechno ztrácí. A pak mě zvědavost tlačí, abych škrábal ještě trochu víc. A v tom se objeví: …de Saint-Exupéry,“ popsal rybář.
Nálezci vraku Exupéryho letadla
Zdroj: ČT24

V té době už po osudech spisovatele, jehož knihy patří k nejpřekládanějším na světě a dodnes vedou, jako třeba Malý princ, žebříčky prodejnosti i v České republice, pátralo několik expedic. Jean Claude Bianco se rozhodl, že se nejprve poradí s odborníky a nález zatím utají. Bylo to krátce po objevení vraku Titaniku, který objevitelům přinesl velké peníze.

Pak se ale, k nemilému překvapení rybáře Bianca, dozvěděli o vzácném nálezu novináři. „Asi po měsíci a půl jsem potkal jednoho kamaráda, ten se mě zeptal, jestli jsem už viděl noviny. Nejsou na tebe zrovna milí. Já se ptám proč a on, ať si je jdu koupit, že uvidím. Jdu si ty noviny koupit a na první stránce vidím titulek: Případ falešného náramku,“ popsal Bianco, který byl označen, dokonce i některými členy rodiny Saint-Exupéryho, za lháře a podvodníka.

V té době Bianca ale oslovil podmořský archeolog a potápěč Luc Vanrell, který si vybavil dávnou vzpomínku svého otce. „Můj otec mi vždy vyprávěl o nějakém letadle, které údajně zahlédl někde v té oblasti. A to byl také jeden z důvodů, proč jsem se tam potápěl. Pokaždé, když jsem našel vrak letadla, můj otec se vždy zeptal: Jsi si jistý, že to nemůže být letadlo Exupéryho?“ vyprávěl Vanrell.

Nález rybáře Bianca Vanrella inspiroval. Podmořský svět v okolí ostrova Riu, kde byl náramek nalezen, dobře znal. A věděl i o troskách dvou letounů, které zde, zhruba 80 metrů pod hladinou, objevil. Jak ale poznat, jestli jeden z nich patřil zrovna Saint-Exupérymu?

Nastalo další pátrání, včetně konzultací s odborníky. Nakonec se klíčem k identifikaci stala jedna dodatečně namontovaná součástka - turbodmychadlo, v jehož blízkosti bylo vyraženo identifikační číslo. Nebylo už pochyb: šlo o americký Lighting P38 – stroj Saint-Exupéryho.

Kniha Malý princ v angličtiněHledám, však dítě mé tu není

kdysi, v den jeho narození, já pláč jsem tlumit mohla stěží.

Však pláči dnes ještě víc, kdy o něm zas už nevím nic

ba neznám ani hrob, v němž leží…

Báseň, kterou spisovatelova matka Marie de Saint-Exupéry napsala několik měsíců po zmizení svého syna.


Jak vlastně Saint-Exupéry zahynul, zůstává stále záhadou…

31. července 1944 válka pokračuje na souši, na moři a také ve vzduchu a právě v tento den záhadně zmizel i Saint-Exupéry. K jeho sestřelení se přihlásilo hned několik německých pilotů, již v roce 1944 německý pilot Robert  Heichel tvrdil, že sestřelil nad mořem u jihofrancouzského pobřeží osamělou stíhačku P-38. Dalším pilotem, který se k Exupéryho sestřelení hlásí, je Horst Rippert, který se podle svého vyprávění s Exupérym střetl kolem poledne.

  • „Letěl nízko. Zaregistroval jsem, že má americké poznávací znaky. Oba jsme byli – jak bych to řekl – na průzkumu počasí. A já jsem nevěděl, že v tom letadle byl pan Exupéry, že tam seděl. Já sám jsem měl k němu velmi dobrý vztah. Četl jsem snad všechny jeho knihy…. Uznával jsem ho jako spisovatele, pilota a machra…“

Exupéry měl místo kulometů kamery, letěl na běžný průzkumný let. Je tu ale další záhada: proč neletěl určenou trasou a proč byl poměrně nízko, zhruba ve výšce 2000 metrů, což nebylo u letounů Lighting obvyklé.

  • „Nebyl to žádný těžký souboj. On naletěl do takové zatáčky, letěl obloukem přímo do mých střel. Neudělal vůbec nic, aby se mi vyhnul. A po několika mých výstřelech se zřítil kolmo přímo dolů,“ popsal Rippert.

Možná že i tato slova mohou nahrát další hypotéze. Leckdy se totiž hovoří také o tom, že Saint-Exupéry chtěl zemřít, ale ne běžnou sebevraždou, ale smrtí hrdiny v letounu. Hodně se mluví o sporech, které měl s představiteli francouzského zahraničního odboje. Mluví se také o jeho nešťastném osobním životě a nevydařeném manželství s poněkud výstřední Consuelou. Přestože byl slavný, psal skvělé knihy a byl obdivován nejkrásnějšími ženami, žil život plný depresí v zoufalém osamění.

Ať už Saint-Exupéry byl sestřelen, nebo se do moře zřítil kvůli jiným příčinám, příběh jeho posledních okamžiků zůstane už navždy zřejmě tajemstvím. Zlatovlasý chlapec, žijící mezi hvězdami, který tolik miluje svou planetu, svou růži, nás ale bude stále inspirovat, stejně jako muž, který tohoto chlapce stvořil.

Antoine de Saint-Exupéry
Zdroj: www.wikipedia.org

Francouzský spisovatel, humanista a válečný letec Antoine de Saint-Exupéry se narodil 29. června 1900 ve francouzském Lyonu do rodiny hraběte Jeana de Saint-Exupéryho a Marie de Fonscolombe. Otec zemřel, když byl Antoine ještě malý, a chlapec tak vyrůstal s matkou a svými třemi sourozenci na zámcích matčiných rodičů a příbuzných. V rodině měl pro své blonďaté vlasy a modré oči přezdívku „král sluníčko“ a již v dětství jej fascinovalo letectví a literatura.

  • „Pouhá jeho přítomnost byla jako magnet, který přitahoval lidi nejrůznějšího typu. V kavárně, v salóně, v kantýně u posádky, všude se kolem něho vždycky utvořil kruh. Když Saint-Exupéry vyprávěl své příběhy, mechanici, vědci, farmáři zpozorněli jako děti, které pootevřenými ústy poslouchají krásnou pohádku. Odhalovali ve slovech tohoto člověka společnou vlast a všechny ty prosté pravdy, které jim tlumočil, jak to zrovna které vyprávění přineslo, brali za své. Vedle Saint-Exupéryho se lidí cítili uklidnění. Těžili z jeho jistot, aniž si to uvědomovali, ukrádali mu trochu z jeho víry,“ vzpomínala na Exupéryho jedna z jeho mnoha přítelkyň a obdivovatelek Helen Fromentová.

Exupéry studoval ve švýcarském Fribourgu architekturu, pak ale v roce 1921 nastoupil do armády a nechal se přidělit k letectvu. Získal titul vojenského i civilního pilota, a protože po zranění rodina usilovala o to, aby přestal létat, nechal se v roce 1926 zaměstnat u letecké společnosti Toulouse, kde dokonce začínal jako dělník na lince. Ve stejném roce debutoval povídkou Kurýr. O rok později byl odvelen do severní Afriky, zážitky z tohoto pobytu shrnul v knize Pošta na jih. Návštěva Buenos Aires a přelet And Exupéryho zase inspiroval k románu Země lidí, kterou napsal v roce 1939 a získal za ni Velkou cenu Francouzské literární akademie. V roce 1931 se vrátil do Francie, oženil se s Consuelou Suncin de Sandoval, byl jmenován rytířem čestné legie a v této době také vyšla jeho kniha Noční let.

  • Mým jediným uspokojením je, že mohu pilotovat…Poznávám nové trasy, nikdy jsem tolik nelétal," napsal v roce 1927 Antoine de Saint-Exupéry své matce poté, co začal působit coby ředitel letecké pošty v Buenos Aires.

Ve druhé světové válce Exupéry bojoval jako pilot francouzských vojsk, poštval si proti sobě část exulantů svým oficiálním nesouhlasem s postoji francouzského generála (a poválečného prezidenta) Charlese de Gaullea. Letectvím v časech druhé světové války se nechal ovlivnit i při tvorbě románu Válečný pilot. Exupéry během války pokračoval v leteckých akcích i navzdory tomu, že překročil věkový limit čtyřiceti tří let.