Lapidárium pod velehradskou bazilikou skrývá stovky metrů chodeb

Velehrad (Zlínsko) - Už příští týden bude Velehrad hostit Dny lidí dobré vůle. Letošní program bude výjimečný, právě na Velehradě vyvrcholí oslavy 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Jedno z největších tajemství Velehradu se ale skrývá pod zemí – pod bazilikou leží rozsáhlé lapidárium barokních krypt a chodeb.

Náhrobek olomouckého probošta Alexia s datem 1282, bohatě zdobené hlavice sloupů nebo dochovaný vstupní portál do refektáře - to vše ukrývá lapidárium pod bazilikou Nanebevzetí Panny Marie a klášterem na Velehradě. Sbírku předmětů tvoří především fragmenty z původního pozdně románského kláštera ze 13. století.

Pod zemí je více než 400 metrů chodeb a pohřebních komor. Některé chodby jsou hodně úzké a dlouhé, jiné se často větví, aby se o pár desítek metrů zase spojily v jednu. Lapidárium ukrylo před zraky lidí také kostry zemřelých. Lidské ostatky jsou shromážděné v kostnici, stojí zde také zvláštní kruh tvořený z lebek.

Kvůli rozsáhlé rekonstrukci baziliky i lapidária není podzemí návštěvníkům už několik let přístupné. Stavbaři museli v lapidáriu obnovit původní odvětrávací systém a zbavit ho vlhkosti. Do podzemí totiž při deštích zatékala voda. Nyní se dělníkům podařilo odkrýt osm set let staré průduchy a obnovit odvětrávací systém, který zde fungoval od 13. století. „Považujeme to za jeden z vrcholů toho, co jsme tady dokázali,“ zhodnotil dosavadní práci restaurátorů i zedníků stavební dozorce Josef Homoláč. První etapa oprav stála bezmála jedenáct milionů korun.

Základy baziliky zůstanou ale v rámci blížících se oslav 1150. výročí příchodu slovanských věrozvěstů pro veřejnost nepřístupné. Na Velehrad sice míří asi třicet tisíc poutníků, ale spletitá síť podzemních chodeb není stále zrekonstruována tak, aby mohla být zpřístupněna. Do lapidária s tajemnou atmosférou se první návštěvníci podívají nejdříve letos v létě.

Lapidárium (z lat. lapis – „kámen“) je označení pro místo či instituci, kde jsou shromážděny a vystavovány kamenné předměty jako sochy, náhrobky, sarkofágy, pomníky, kašny, kříže, milníky, kamenné části nebo články staveb (kupříkladu pilíře, sloupy, kružby oken, portály, svorníky, žebra, klenáky) apod.

Nejstarší lapidária vznikala na místě zaniklých antických měst či osad, rozbořených barbary v období zániku Římské říše, byla esteticky upravována a zpřístupňována už od doby renesance. Nynější lapidária jsou zpravidla součástí muzeí, galerií, expozic na hradech, zámcích či archeologických nalezištích, případně jsou v ně přeměněny zrušené hřbitovy.

(zdroj: Wikipedie)