Na nejstarší části Brna se podepsala stavba výstaviště a bombardování

Brno – Okolí pevnosti Špilberk je vůbec nejstarším obydleným územím současného Brna. Už v 10. století vznikalo podél břehů řeky Svratky první osídlení – Staré Brno. Nicméně ve 13. století se tato oblast ocitla za městskými hradbami. Stavba katedrály sv. Petra a Pavla, hradu Špilberk a městských hradeb totiž vytyčila nové centrum města víc na severozápad a z nejdéle osídlené části Brna se stalo předměstí.

Staré Brno se oficiálně stalo součástí města v roce 1850. V této době byla k metropoli připojena i oblast tzv. Švábky – ulice Údolní, která urbanisticky navázala na dvojici nově zbudovaných velkoměstských tříd Husovy a Joštovy. V těchto místech vznikaly rozsáhlé bloky bytových domů s jádrem na Obilním náměstí. Obě zmíněné lokality doplnila ještě před první světovou nová uliční sít na úpatí Žlutého kopce v blízkosti křížení ulic Úvoz a Údolní. Ve dvacátých letech 20. století tam vznikají převážně nájemní domy a vily. Velké plány s touto lokalitou měla tehdy vznikající Masarykova univerzita. Počítala s vybudováním rozsáhlého komplexu staveb pro svoje fakulty. Z velkorysého projektu nicméně byly postaveny jen dvě budovy lékařské fakulty v křížení ulic Úvoz a Tvrdého.

Meziválečnou podobu Starého Brna významně ovlivnila výstavba areálu výstaviště. Mendlovo náměstí kvůli tomu získalo novou tvář, některé domy na něm musely být zbořeny, naopak tam přibyla tramvajová smyčka a vedle ní dodnes stojící nájemní dům. Ve druhé polovině 30. let rostou v jeho okolí nájemní domy pro střední a nižší vrstvy obyvatel. Vznikly tak celé uliční bloky, které postupně propojily Staré Brno s historickým jádrem. Nejvíc se stavělo na ulicích kolem Úvozu a na opačné straně špilberského kopce na Pekařské a Pellicově a většinu staveb měly na svědomí soukromí stavitelé nebo firmy.

Současnou podobu ulic okolo hradu Špilberku poznamenalo bombardování během druhé světové války. Dodnes jsou jeho následky patrné na ulici Husova nebo na jižní části Obilního trhu, kde zůstává několik nevyužitých stavebních parcel, kvůli kterým vypadají tyto lokality urbanisticky nedořešeny. Nejvýrazněji se nálety podepsaly na Mendlově náměstí. Několik zásahů zde zničilo městské lázně a budovy v okolí Svrateckého náhonu.

Stezka Brněnského architektonického manuálu s názvem Pod Špilberkem začíná na Dominikánském náměstí, měří 4,5 km a je na ní čtyřiatřicet objektů. Tři z nich okomentovala spoluautorka BAMu Lucie Valdhansová.

Čekárna pouliční dráhy, architekt: Oskar Poříska, výstavba: 1928

Pravoslavný chrám Sv. Václava, architekt: Petr Levický, výstavba: 1930-1931

Tomešova vila, architekt: Oskar Poříska, výstavba: 1927-1928

Bytový dům pro zaměstnance Báňské a hutní společnosti, architekt: Karl Lehrmann, výstavba: 1923

Budovu, která nese rysy pozdního historicismu a vídeňského monumentalismu, navrhl Karl Lehrmann. Velká okna s výrazným keramickým orámováním tmavě zelené barvy jsou nejvýraznějším prvkem uliční fasády, kterou ukončuje výrazný štít s plastikou chlapce na vzpírajícím se koni. Vstupní dveře zdobí logo Báňské a hutní společnosti a na keramickém ostění jsou plastické výjevy znamení zvěrokruhu. Na každém patře jsou čtyři byty, do kterých se vstupuje z půlkulatého schodiště vedoucího z vestibulu. V letech 2008-2009 prošel dům rekonstrukcí, která mu vrátila jeho původní barevnost.

Nájemní domy na ulici Pellicova, architekti: Václav Dvořák a Jaroslav Brázda, výstavba: 1935-1936

Architektonická kancelář Václav Dvořák stojí za výstavbou hned několika domů na Pellicově ulici. Na návrzích budov se kromě samotného Václava Dvořáka podíleli i jeho spolupracovníci (např. Jaroslav Brázda). Koncepce domů využívá svažitého terénu k většímu počtu pater v jižních fasádách. Ve své době tyto domy poskytovaly nájemníkům moderní bydlení v dobré dostupnosti centra města. V dnešní době už mnoho domů postrádá původní architektonický ráz kvůli necitlivým opravám a zateplení.

Adaptace Nové radnice, architekt: Josef Polášek, výstavba: 1934-1941

Historie budovy na Dominikánském náměstí sahá až do středověku. Na konci 16. století byla přistavěna sněmovní část na návrh italského stavitele Pietra Gabriho. K dalšímu rozšíření pak došlo v 60. letech 17. století podle projektu Ondřeje Erny. Ve druhé polovině 19. století tento komplex odkoupilo město Brno. Nejdřív sloužil potřebám městského muzea, gymnázia a různých spolků. Kvůli neustále narůstajícímu počtu úředníků, kterým už nestačily prostory Staré radnice, ale později Brno rozhodlo přestavět bývalý Zemský dům pro potřebu městského úřadu. Projekt vypracoval funkcionalistický architekt Josef Polášek, který se snažil památkově chráněné budově zachovat co nejpůvodnější podobu. Nicméně zavedení moderních technologií (vodovod, kanalizace, elektrické a telefonní rozvody nebo centrální topení) si vyžádalo stavební zásahy. Polášek nechal provést restaurátorské práce a nově vydláždit nádvoří, čímž budova získala reprezentativnější charakter. Slavnostní otevření Nové radnice proběhlo 23. září 1935. Komplex budov je dodnes sídlem Magistrátu města Brna.