Monteverdiho madrigaly udělají tečku za znojemským festivalem

Znojmo – Věčný svár těla a duše nebo smyslnosti a duchovnosti – operní obrazy Claudia Monteverdiho ozdobí závěrečný víkend Hudebního festivalu Znojmo. Slavné milostné a válečné madrigaly nastudovali v režii Ladislavy Košíkové a taktovkou Romana Válka přední čeští sólisté. Příležitost shlédnout mimořádné představení dostanou ve Znojmě diváci jen třikrát.

Operně-scénické představení, které divákům představí šest Monteverdiho děl, jeho tvůrci pojmenovali Combattimento – víra, láska, naděje. „Jsou to tři křesťanské ctnosti a právě láska je spojujícím prvkem celé inscenace,“ vysvětlila režisérka Ladislava Košíková.

Hudebníci uvedou například příběh z prvních křižáckých válek Combattimento di Tancredi e Clorinda. „Je to výňatek z díla Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém, Monteverdi zhudebnil 12. kapitolu. Popisuje souboj křesťanského rytíře s muslimkou bojovnicí. Tancredi si těsně před smrtí Clorindy, kterou smrtelně zranil, uvědomí, že je to žena, do které se při jedné z předchozích bitev zamiloval,“ popsala režisérka. I Clorindu čeká během jejího umírání prozření – jejím posledním přáním je přijmout svátost křtu.

Diváci se mohou těšit také na

trojici madrigal s milostnou a válečnou tématikou. „Láska nad všemi křesťanskými ctnostmi v Monteverdiho dílech vyniká a v těchto mardigalech ji dal do kontrastu s válkou jako jejím protikladem,“ dodala Košíková. Diváci se mohou těšit i na Tirsi e Clori, pastýřskou scénu s velkým baletním finále.

Program

  • Il Prologo (Il Ritorno d´Ulisse in Patria) SV325
  • Il Combattimento di Tancredi e Clorinda SV153
  • Ardo avvampo (8. Kniha madrigalů)
  • Altri canti di Marte - Due belli occhi (8. Kniha madrigalů)
  • Vago augeletto (8. Kniha madrigalů)
  • Tirsi e Clori (7. Kniha madrigalů)

Claudio Monteverdi patří mezi velikány světové hudby. Je autorem řady oper, do dnešních dnů se ale zachovaly jen tři, a také několika knih madrigalů. „Monteverdiho hudba je velmi náročná na interpretaci. Je variabilní a navíc nemáme přesné předpisy na to, jak co hrát, jakými nástroji a v jakém tempu. U jeho děl máme poměrně velký prostor pro improvizaci,“ popsal dirigent Roman Válek.

O pěvecké party se dělí sopranistky Stanislava Mihalcová a Tereza Válková, altistka Markéta Cukrová, kontratenor Martin Ptáček a tenoři Jaroslav Březina s Tomášem Kořínkem. Ozdobou pěveckého obsazení je koloraturní basista Joel Frederiksen. Scénu a kostýmy pro festivalovou inscenaci navrhl Jaroslav Milfajt.

Pro uvedení premiéry Combattimenta si tvůrci vybrali netradiční prostředí - barokní kostel svatého Michala. „Kostel tomuto dílu dává zásadní rozměr a směr. Kromě toho tady renesanční nástroje jako loutny a harfy výborně znějí. Chtěli jsme to všechno propojit dohromady,“ řekl dirigent Válka s tím, že tvůrci navazovali i na františkánskou tradici sakrálního divadla.

Slovem nejasného původu madrigal se označuje několik uměleckých forem pozdního středověku a raného novověku, vycházejících především z italské kultury. Existují tři typy madrigalů:

  • Madrigal čtrnáctého století (trecenta), poměrně jednoduchá, většinou dvouhlasá písňová forma, živá zhruba mezi roky 1300 až 1370. Jejím nejdůležitějším představitelem je Francesco Landini.
  • Madrigal jako lyrická literární forma, používaná zhruba ve stejné době, tj. ve čtrnáctém století, především pro psaní milostné poezie. Vrcholným mistrem literárního madrigalu byl Francesco Petrarca. Tato literární forma má 6 - 13 veršů, tři rýmy, rýmovaná je podle libovolného schématu. Veršová forma není dána, obvyklé jsou ale verše jambické. Myšlenka by měla být duchaplná a vyjádřená uhlazeně, se stylistickou pečlivostí.
  • Renesanční a raně barokní madrigal, čtyř až šestihlasá vokální nebo později vokálně instrumentální forma komorní světské hudby vzniklá kolem roku 1530 (první sbírku madrigalů vydal Philippe Verdelot roku 1533) a dovršená dílem Claudia Monteverdiho, jenž své vrcholné madrigalové dílo Madrigaly válečné a milostné uveřejnil roku 1638.

(zdroj: Wikipedie)