Patrick Diviš: Vždy přesně vím, jaké jsou moje šance

Sto čtyřicet čtyři námětů, devět zbrusu nových projektů, čtrnáct záznamů či živých přenosů bohoslužeb, jedenáct projektů ve výrobě a spousty léty prověřených pořadů v novém kabátu - to je prozatímní „účet“ Tvůrčí producentské skupiny náboženské tvorby. S jejím šéfem, kreativním producentem Patrickem Divišem, jsme mluvili nejen o tom, jak se prosazují náboženské pořady v nejateističtější zemi světa.

Když jsme spolu mluvili o některých Tvých nových projektech, použil jsi v souvislosti se způsobem jejich zpracování slovo sexy. Je potřeba, aby pořady i v náboženské tvorbě byly „sexy“?

Určitě. Obal prodává. Jestliže chci servírovat divákům seriózní ale i zajímavé informace, musím to udělat v nějakém podání. Divák televize je často nesoustředěný, má spoustu jiných vjemů, proto musí být naše sdělení v patřičné kvalitě, ale zároveň atraktivní, musí jej zaujmout.

Dá se říct, že je to jeden z Tvých přínosů do náboženské tvorby v ČT?

Nechci se pasovat do role nějakého zachránce. Ale je to moje snaha. Chci, aby i vážná tématika spojená s vírou člověka a náboženstvím byla přístupná co nejširšímu publiku. Česká televize je veřejnoprávní a proto musím myslet na poměrně širokou diváckou skupinu.

Pomáhají atraktivitu přinášet taky osobnosti jako Zbigniew Czendlik, poměrně atypický kněz?

Atypický?!? (Smích.) To je diskutabilní - on je pouze hodně vidět. Znám řadu kněží podobně extrovertních, podobně zajímavých a plných energie, která láká nejen věřící lidi. Zbigniew má to štěstí a dar, že umí zaujmout i média, a proto nám přijde, že je atypický. Ale je pravda, že osobnost hraje zásadní roli ve sdělování obsahu, takže pokud nebudeme schopni najít osobnosti, které budou sdělovat obsah přijatelným způsobem, tak jej prostě nesdělíme. Takže hledání těchto osobností je klíčem.

Zbigniew Czendlik a Liběna Rochová
Zdroj: ČT Brno

Jsou tímto klíčem i nová média? Například váš facebook víra.živě?

Ano, ale je to taková dvousečná zbraň. Byť se internet stává masovým, tak se na něm pohybuje určitá skupina lidí, která se úplně neprotíná s diváckou skupinou u televize. My si od facebooku slibujeme, že budeme schopni dostat informaci o našich projektech taky mimo diváckou skupinu, která je na nás zvyklá, která nás zná. Neinformujeme ale pouze o tom, co se děje v naší tvůrčí skupině, ale taky upozorňujeme na novinky v oblasti, která s námi souvisí. Uveřejňujeme příspěvky, které se týkají religiozity, náboženství nebo víry. Je to způsob komunikace s našimi fanoušky a považujeme za důležité znát jejich názor na věci, které se netýkají pouze televizní tvorby.

V prvním rozhovoru ve funkci kreativního producenta jsi řekl, že nemáš pocit, že by diváci neměli zájem o náboženskou tematiku. Platí to pořád i po získání koláčů sledovanosti pořadů, které se vám podařilo prosadit?

Čísla jsou velmi ošidná, často závisí na umístění v programovém schématu a vstupují do toho i náhodné faktory, jako třeba jaké je počasí v době vysílání. Já jsem spíš tehdy narážel na to, že ve společnosti a u diváků cítím poptávku po duchovních tématech, po tématech s určitým etickým rozměrem, a asi to souvisí s konzumerizmem, který se stal určitou normou ve společnosti a zdá se, že to lidem úplně nestačí. Jsou to soft data, která jsem získal na základě pozorování reakcí diváků a zájmu i o pořady akviziční ze zahraničí.

Taky jsi řekl že nechceš, aby byla náboženská tvorba Popelkou v ČT? Povedlo se? A je těžké prosazovat vaše pořady na Programové radě?

Náboženské pořady se v ČT vyskytují v souladu se zákonem o České televizi, která musí vyrábět taky pořady pro menšiny. A nemusíme si nic nalhávat, náboženské postoje jsou nyní ve společnosti menšinovými. Na druhou stranu, a to si myslím že je dobře, je na ty pořady z pohledu kvality a promyšlenosti pohlíženo jako na jakýkoliv jiný pořad. Ani se zákonem v zádech nemám žádnou záruku, že když se budou nabízet hlouposti, že se budou zároveň schvalovat. Takže - není to těžké, když máte dobrý projekt.

Některé tvůrčí skupiny, které se zaměřily právě na menšinovou tématiku, byly zrušeny. Proč ČT potřebuje právě skupinu náboženské tvorby? 

Myslím, že se nám za ten rok podařilo prokázat, že náboženská tvorba potřebuje určité odborné zázemí. Většina dramaturgů, kteří působí v mé skupině, má teologické vzdělání. Předpokladem pro tuto práci jsou taky výborné kontakty do církevního prostředí, protože komunikace s církvemi je klíčová. Myslím, že jsme prokázali, že není tak úplně jednoduché vytvořit náboženský pořad tak, aby splňoval tato odborná a zároveň televizní kritéria.

Patrick Diviš (vlevo) se Zbigniewem Czendlikem a Václavem Moravcem
Zdroj: ČT Brno

Zajímavostí vaší tvůrčí skupiny je zároveň to, že sdružuje tvůrce z Prahy, Ostravy i Brna. Co toto společné fungování přineslo?

Já si myslím, že je určitě dobře, že vznikla jedna tvůrčí skupina, která se věnuje náboženské tvorbě. A tím, že skupiny fungují na bázi projektového řízení, není sebemenším problémem, že dramaturgové skupiny s centrem v Brně sedí v různých městech. Jsou to jen adresy, já trávím každý týden dva tři dny v Praze, jezdím pravidelně do Ostravy.

V loňském roce byly pro vás asi nejdůležitější událostí oslavy Cyrila a Metoděje. I když se jednalo o kulaté výročí, tyto červencové události si připomínáme každoročně. Podařilo se vám tedy do oslav přinést něco nového?

Každá sebechvála sice smrdí, ale musím říct, že se nám oslavy povedly. Hlavní přínos, který Česká televize do cyrilometodějských oslav přinesla, je zpřesnění pohledu na to, kdo byli Cyril a Metoděj. Každý zná z učebnic tu klasickou poučku: Cyril a Metoděj přinesli křesťanství, nové písmo, v lepším případě si lidé pamatují, že přinesli taky překlad evangelií. My jsme se ve všech pořadech snažili kromě této zásluhy ukázat dvě věci: Cyril a Metoděj přinesli úplně jiný étos, který je založený na zvěsti o zmrtvýchvstání Krista a úplně jiný pohled na to, jak se má člověk chovat a jak má jednat. A co je nejdůležitější - neukazovali to násilím, vtloukáním do hlavy, ale vlastním životním příkladem. Druhá věc, kterou jsme se snažili ukázat, je fakt, že byť je to 1150 let, tak je cyrilometodějská tradice stále živá, a že z ní do dneška čerpáme. Je to třeba vnímání svobody a demokracie - v jednom dokumentu (Bazilika - pozn. autorky) se nám podařilo ukázat, že cyrilometodějská tradice na Velehradě přežila dlouhá desetiletí komunistického útlaku a byla zdrojem odporu a touhy po svobodě. Komunistům se ji nepodařilo přes silný tlak z Velehradu vykořenit a přesunout do roviny pouhé historické události. Na Velehradě se odehrály klíčové okamžiky a poutě, které přinesly velký zlom v tom, jak komunistický režim vnímal svoji neporazitelnost.

Cyril a Metoděj - Dědictví otců a matek zachovej nám, Pane!
Zdroj: ČT Brno

Mrzelo vás, z hlediska atraktivity, že se oslav nakonec nezúčastnil papež?

Z hlediska atraktivity ano, pozornost celého národa i světa by se totiž obrátila k Velehradu. Na druhou stranu by to znamenalo obrovské množství práce navíc, ale to bychom si asi nestěžovali. (Smích.) Musím ale říct, že jsem s tím osobně nepočítal, protože jsem o současném emeritním papežovi Benediktovi věděl, že je na tom zdravotně velmi špatně a pokud by zůstal ve funkci, tak by určitě dal přednost jediné letošní cestě na Světové dny mládeže do Ria. A v okamžiku, kdy byl zvolen papežem František - Jihoameričan, Argentinec, tak mi bylo úplně jasné, že na Velehrad jako první cestu nezamíří. Evropa teď nejspíš půjde malinko stranou a navíc si myslím, že to je dobře.

Patrick Diviš s produkcí, natáčení pořadu Cyril a Metoděj (Mikulčice 2013)
Zdroj: ČT Brno

Dalším milníkem vaší tvorby - minimálně co se diskutovanosti v médiích týče - byla Bohoslužba za média. Vyšel tento nápad z vaší tvůrčí skupiny a do jaké míry jste spokojeni s výsledkem?

Musím poopravit to, že to byl jen náš nápad, a že jsme si něco objednali u pana kardinála Duky, tak jak to v médiích zaznívalo. Trochu jsme nepočítali s tím, že pro většinovou společnost v České republice, pro společnost nenáboženskou, je zvláštní se za něco pomodlit, a že je to považované za něco podivného, za něco, co narušuje svobodu nebo nezávislost. Pro věřícího člověka je touha obracet se modlitbou k Bohu něčím tak samozřejmým a tak klíčovým pro osobní vztah člověk a Bůh, že mě překvapilo, že společnost bude snahu pomodlit se za dobré fungování televize v následujících letech a poděkovat za to, co Česká televize udělala v minulých letech, považovat za něco zvláštního a za něco, co narušuje nezávislost České televize. Nebylo to míněno nijak jinak, než že věřící lidé v České televizi, mezi které se počítám, se chtějí pomodlit za budoucnost ČT a chtějí poděkovat za to, co ČT už vykonala. Myslím si, že to bohoslužba splnila. Nebylo to na žádnou objednávku, prostě se potkal zájem lidí, kteří dělají náboženskou tvorbu v ČT, věřících lidí v ČT a ochota pana kardinála tuhle bohoslužbu celebrovat. Já si myslím, že to byl zajímavý počin. Dokonce jsem slyšel od lidí velmi vzdělaných a znalých současné i minulé situace, že to byl počin historický.

Do určité míry se asi i diskuze, která vznikla, dá považovat za pozitivní. Nebo ne?

Určitě ano. Jako každá diskuze. Myslím, že se nám podařilo dobře ukázat, že modlitba a bohoslužba neohrožuje svobodu a nezávislost v České televizi.

Ve Tvých odpovědích neustále narážíme na křesťanství a katolictví, ale vaším cílem je obracet se nejen na věřící a nereflektovat v pořadech jenom křesťanství. Do jaké míry se vám to daří?

Žijeme v prostoru, který je kulturně a nábožensky křesťanský, to nelze popřít. Nicméně naši diváci se stále častěji setkávají i s náboženstvími z mimokřesťanského okruhu, a my jsme v našich pořadech chtěli reflektovat tady tu skutečnost. Jedním z takových klíčových projektů, kde se tento přístup ukazuje, je dokumentární cyklus Příběhy obrácení, ve kterém po dobu jednoho roku natáčíme a mapujeme život několika lidí, kteří konvertují k určitému náboženství. Jsou mezi nimi taky konvertité k judaismu, k islámu a hnutí Hare Krišna. Dále teď dokončujeme desetidílný cyklus s názvem Hádanky domů života o židovských hřbitovech na území České republiky, o jejich historii, o současném stavu, o osudech lidí, kteří jsou tam pohřbeni. S pomocí odborníků čteme náhrobky. Židovské náhrobky mají to specifikum, že je na nich skoro až básnickým způsobem shrnut život daného člověka, a my jsme schopni pomocí kronik a historiků zjistit osudy lidí a ukázat jejich život.

Když s těmito projekty předstupujete před Programovou radu, je těžší nebo jednodušší je prosadit ve srovnání s těmi zaměřenými na křesťanství?

To vůbec nehraje roli.

Mimochodem, chodíš před Radu rád? Pro někoho je to taková maturita…

Atmosféra na jednáních Programové rady, kterých jsem se doteď zúčastnil, nebyla zatím nikdy jako nějaká zkouška. Byla vždycky velmi tvůrčí. Ať to třeba zní jako klišé. Konec konců tam sedí lidé, kteří mají stejný zájem - aby se na obrazovku České televize dostaly dobré pořady. A když se mi tam něco nepovede, tak tu chybu musím hledat spíš u sebe. Buď jsem prezentoval pořad, který ještě potřebuje nějakou práci, anebo se prostě nepotkává s tím, co Česká televize chce a potřebuje. Z mého pohledu se možnost prosazovat nové projekty v novém systému až 100% zprůhlednila, a proto vždy přesně vím, jaké jsou moje šance.