Sovětská okupace začala před 45 lety. Její dopady si připomínáme i dnes

Brno – Přesně před 45 lety vojska Varšavské smlouvy vzala Československu iluzi, že pražské jaro bude pokračovat podobně uvolněným létem a vyvrcholí tak pozvolné demokratizační procesy. V noci z 20. na 21. srpna ale hranici země překročily sovětské jednotky bez vědomí nejvyšších představitelů země a optimistické naděje uhasily. K výročí těchto smutných událostí se na mnoha místech republiky uskuteční několik pietních akcí, které samotnou okupaci i její dopady na českou společnost připomínají.

Pokus reformních komunistů o nastolení socialismu s lidskou tváří skončil před 45 lety invazí vojsk Varšavské smlouvy. Lidé se hned v devět hodin ráno sešli například ve Znojmě. Byl mezi nimi i znojemský rodák Jiří Roubal. V době okupace mu bylo 14 let. „Prožíval jsem to tak zvláštně, protože můj táta byl voják z povolání a hned v noci ho odvezli kamsi do kasáren. Zůstali jsme doma s mámou a nevěděli jsme, co se děje. Měli jsme strach, když jsme se dívali, jak tudy projížděli sovětští vojáci. Jednou na ně v Sokolské ulici někdo hodil cihlu a když na nás mířil voják se samopalem, byl to nepříjemný pocit, takže jsme uskakovali za roh,“ zavzpomínal na srpnové události ve Znojmě.

  • Pietní shromáždění ve Znojmě
    Pietní shromáždění ve Znojmě zdroj: ČT Brno
  • Pietní shromáždění ve Znojmě
    Pietní shromáždění ve Znojmě zdroj: ČT Brno

„V den, kdy přišla okupace, jsme byli na dovolené v kempu u Tábora. Táta se šel podívat ráno ven a zjistil to od ostatních. Když se vrátil a řekl nám, co se stalo, byl to pro nás šok. Když jsme přijeli domů, tak i na Šumné, kde jsem tehdy bydlel, jezdily tanky a Znojmo bylo plně obsazené,“ popsal další účastník vzpomínkové akce Jaroslav Beránek.

V Brně byly pietní akty, které měly připomenout události z 21. srpna 1968, ale také ze stejného dne roku 1969, naplánovány na odpoledne. Položením květin u pamětních desek byla uctěna památka čtyř obětí 21. srpna. Ve 14 hodin se představitelé města i pamětníci sešli u pamětní desky Danuše Muzikářové na Moravském náměstí, pak se přesunuli k pamětní desce Stanislava Valehracha do Orlí ulice. Ve 14:15 se odehrál pietní akt u pamětní desky Josefa Žemličky v Jihlavské ulici, o půl hodiny později vzpomínkové akce ukončila pieta u desky Viliama Debnára na rohu Jedovnické a Vlkovy ulice.

Ulice Brna zaplavily nápisy, které ruské okupanty posílaly domů
Ulice Brna zaplavily nápisy, které ruské okupanty posílaly domů
Více fotek
  • Ulice Brna zaplavily nápisy, které ruské okupanty posílaly domů zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496480.jpg
  • Ulice Brna zaplavily létaky, které ruské okupanty posílaly domů zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496476.jpg
  • Ulice Brna zaplavily létaky, které ruské okupanty posílaly domů zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496477.jpg
  • Ulice Brna zaplavily nápisy, které ruské okupanty posílaly domů zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496479.jpg

Těchto akcí se účastnila jen hrstka lidí. „Je to tím, že náš národ zapomíná na to, co bylo. Minulost je ale cesta pro budoucnost. Kdo neví co bylo, jen těžko pochopí, co může nastat,“ konstatoval jeden z přítomných pamětníků.

21. srpen 1968 v ulicích Brna

21. srpen 1968 v BrněOd samého rána docházelo v centru Brna ke spontánním projevům odporu a nesouhlasu obyvatel s okupací. Mohutný a stále narůstající dav nesl transparenty se jmény československých politiků a skandoval protiokupační hesla. Lidé odstraňovali pěticípé hvězdy a symboly srpu s kladivem. Pro ztížení orientace cizích vojáků byly na základě výzvy Rady Národního výboru města Brna odstraňovány nebo zamazávány tabule s názvy ulic a směrovky na křižovatkách.

Během protestních akcí sovětští vojáci několikrát použili zbraně. V 9:30 byl náhodnou kulkou smrtelně zraněn šestnáctiletý učeň Josef Žemlička. Do Brna se spolu s kamarády přijel podívat na příjezd okupačních vojsk. Střela jej zasáhla do levé strany hrudníku. Při převozu do nemocnice mladík zemřel.

Na náměstí Svobody byla postřelena Marie Pauzerová. Při rozhánění několikatisícového davu demonstrantů před hlavním nádražím byli v 10:30 postřeleni Jaroslav Trávníček, Petr Roman a Blahoslav Široký.

21. srpen 1968 v ulicích BrnaDalší obětí se stal třicetiletý pracovník elektrické údržby lisovny Závodu kuličkových ložisek Viliam Debnár. Kvůli zprávám o okupaci se rozhodl vyzvednout na podnikové chatě svého pětiletého syna a odvézt ho zpátky do Brna. Na zpáteční cestě jej chtěl kolem 16. hodiny v Brně-Líšni zastavit sovětský voják. Viliam Debnár nezareagoval na výzvu ihned a začal brzdit až po několika metrech. Sovětský voják na automobil vypálil dávku ze samopalu, která zasáhla Debnára zezadu do srdce a do plic a na místě jej usmrtila. Okupant pak ohrožoval střelbou i lidi, kteří přiběhli, aby dítěti pomohli z vozu, později dokonce střílel i na přivolanou sanitku. Více než hodinu musel chlapec zůstat se svým mrtvým otcem v autě. Nakonec se mu podařilo z auta vyběhnout a schovat se v blízké cihelně.

(zdroj: Totalita.cz)

21. srpen 1969 v ulicích Brna

První výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy vyvolalo vlnu mohutných demonstrací po celé republice násilně potlačených pořádkovými silami. V Brně si demonstrace vyžádala hned dvě oběti. První byla teprve osmnáctiletá Danuše Muzikářová, která byla zastřelena na Moravském náměstí. Zabili ji pravděpodobně milicionáři, kteří do davu demonstrantů stříleli z věže tiskárny na rohu ulic Solniční a Rašínova. Byla střelena zezadu do hlavy. Kulka z pistole, která uvízla v nosní dutině a která dokazovala, že ji zabil někdo z příslušníků Lidových milic nebo SNB, protože vojáci tehdy měli jen samopaly, se ale po několika dnech z důkazů ztratila. Viník se nevypátral tehdy a ani po roce 1989, kdy otec Dany Muzikářové podal trestní oznámení. Ze spisu totiž zmizely rozhodující dokumenty.

Druhou obětí byl osmadvacetiletý Stanislav Valehrach. Byl stejně jako Danuše Muzikářová zastřelen při demonstracích, neznámý pachatel ho zastřelil v Orlí ulici.

(zdroj: Encyklopedie města Brna)


Danuše Muzikářová
Danuše Muzikářová
Více fotek
  • Danuše Muzikářová zdroj: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496469.jpg
  • Danuše Muzikářová zdroj: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496468.jpg
  • Danuše Muzikářová zdroj: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496467.jpg
  • Danuše Muzikářová zdroj: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496466.jpg
  • Tělo zastřelené Danuše Muzikářové zdroj: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496463.jpg
  • Tři muži odnášejí tělo Danuše Muzikářové zdroj: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496464.jpg
  • Zavražděná Danuše Muzikářová zdroj: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496462.jpg
  • Kulka, která zabila Danuši Muzikářovou, se ztratila zdroj: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496465.jpg
  • Parte Danuše Muzikářové zdroj: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496470.jpg
  • Pohřeb Danuše Muzikářové zdroj: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496471.jpg
  • Pohřeb Danuše Muzikářové zdroj: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4965/496461.jpg

21. srpen 1968 očima ČT Brno

Uvolnění politických poměrů v zemi se ve druhé polovině 60. let promítlo i v tvorbě České televize. V brněnském televizním studiu se začal vysílat pořad Mohu do toho mluvit?, který jako jeden z prvních dal divákům prostor vyjádřit se k tomu, co jim vadí.

Všechno změnila okupace vojsky Varšavské smlouvy. Sovětští vojáci měli po příjezdu do Brna zabrat všechna klíčová místa, na seznamu bylo i brněnské studio České televize. Pátrání jim ale Brňané neusnadnili – na jejich dotazy odpovídali jen velmi neochotně. Vedoucí směny přenosového vozu Josef Tesařík navíc zamaskoval název TYPOS, který má studio dodnes nad vchodem. Sověti tak několikrát kolem studia projeli, ale nenašli ho.

Zaměstnanci název Typos zamaskovali
Zaměstnanci název Typos zamaskovali
Více fotek
  • Zaměstnanci název Typos zamaskovali zdroj: Dokument Brno 1968: Trosečníci z Kojálu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4966/496561.jpg
  • V improvizovaném vysílání z Kojálu diváky přivítal Lubomír Popelka zdroj: Dokument Brno 1968: Trosečníci z Kojálu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4966/496564.jpg
  • Nad vysílačem Kojál pravidelně kroužil sovětský vrtulník zdroj: Dokument Brno 1968: Trosečníci z Kojálu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4966/496566.jpg
  • Většina z těch, kteří se na vysílání z Kojálu podíleli, přišla o práci zdroj: Dokument Brno 1968: Trosečníci z Kojálu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4966/496565.jpg

Brněnské vysílání ten den mělo začít až v podvečer, studio ale mimořádně začalo vysílat už okolo deváté hodiny ráno. Po obsazení pražského televizního studia bylo nutné najít jiný způsob, jak vysílání technicky zajistit. Vedení studia se obrátilo na rakouskou televizi ÖRF, která záběry z okupovaného Brna rozeslala do celého světa.

Zaměstnanci České televizi moc dobře věděli, že náskok, který před Sověty získali, je jen dočasný. Rozhodli se proto přesunout k vysílači Kojál a v improvizovaném vysílání diváky zásobovat informacemi odsud. Toto vysílání začalo ve 14 hodin a skončilo v 17:20, krátce poté u vysílače přistál sovětský vrtulník. V tu dobu už byla televizní osádka pryč.

Sověti okamžitě zakázali jakýkoliv provoz. Vysílač nechali hlídat Lidovými milicemi. Technici ale vysílač navzdory zákazu znovu zapnuli a vysílali monoskop spolu se zvukovou modulací převzatou z Československého rozhlasu. Osádka přenosového vozu pak ještě několik dnů pokračovala ve vysílání z utajovaných míst, jedním z nich byla i Československá akademie věd. Definitivně brněnské vysílání umlklo 1. září, když vláda nastolila tvrdou cenzuru médií. Část těch, kteří se na srpnovém vysílání podíleli, přišla o práci.

  • V improvizovaném vysílání z Kojálu diváky přivítal Lubomír Popelka
    V improvizovaném vysílání z Kojálu diváky přivítal Lubomír Popelka zdroj: Dokument Brno 1968: Trosečníci z Kojálu
  • Většina z těch, kteří se na vysílání z Kojálu podíleli, přišla o práci
    Většina z těch, kteří se na vysílání z Kojálu podíleli, přišla o práci zdroj: Dokument Brno 1968: Trosečníci z Kojálu

Padesát let brněnského televizního studia, včetně událostí ze srpna 1968, popisuje publikace 50 let Televizního studia Brno. Zdarma si ji můžete stáhnout ve formátu PDF na webu studia. Publikace prozradí třeba to, jak se vysílalo ve dnech po okupaci.

O hrdinství několika zaměstnanců České televize vznikl i dokument Brno 1968: Trosečníci z Kojálu.


21. srpen ve Zlíně očima amatérské fotografky

Dlouhých 45 let schovávala Jitka Kovandová ze Zlína film, na který 21. srpna 1968 fotila ulice Zlína. Vyvolat se jej rozhodla teprve teď. Její fotografie ilustrují atmosféru v krajském městě těsně před příjezdem okupantů. „Takové vzácné negativy jsem měla pečlivě uschované,“ potvrdila paní Kovandová.

S fotoaparátem, který má mimochodem také dodnes schovaný, a s ročním synem v náručí, vyrazila do centra tehdejšího Gottwaldova. Dnes přiznává, že se bála a netušila, co ji čeká. V noci slyšela letadla a ráno zprávy o blížících se okupantech. „Brečeli jsme a vlastně jsme nikdo nevěděli, co se z toho vyvine,“ zavzpomínala na osudný den.

I v ulicích Zlína se začaly, podobně jako v jiných městech, spontánně objevovat nejrůznější nápisy na domech, obchodech, kostele nebo trolejbusech. Všechny odsuzovaly okupaci, ptaly se vojáků, co chtějí, nebo je rovnou posílaly pryč. „Co bylo pro ten den charakteristické, byl znak, který srp a kladivo zkombinoval tak, že vypadaly jako hákový kříž,“ ukazovala žena nad jednou ze svých fotografií.

Fotky si paní Kovandová pořídila sama pro sebe, jako dokumentaci zlomových událostí. „Je to v podstatě náhoda, že po 45 letech se to vytáhlo a vyvolaly se ty fotky. Je to taková neveselá vzpomínka,“ dodala žena.

Zlíňané protestovali v ulicích proti okupaci už 21. srpna 1968
Zlíňané protestovali v ulicích proti okupaci už 21. srpna 1968
Více fotek
  • Zlíňané protestovali v ulicích proti okupaci už 21. srpna 1968 autor: Jitka Kovandová, zdroj: Archiv Jitky Kovandové http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4967/496642.jpg
  • Nápisy na zlínských obchodech posílaly okupační vojska domů autor: Jitka Kovandová, zdroj: Archiv Jitky Kovandové http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4967/496643.jpg
  • Nápisy na obchodech a autobusech posílaly okupační vojska domů autor: Jitka Kovandová, zdroj: Archiv Jitky Kovandové http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4967/496645.jpg
  • Zlíňané protestovali v ulicích proti okupaci už 21. srpna 1968 autor: Jitka Kovandová, zdroj: Archiv Jitky Kovandové http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4967/496644.jpg

Tanky nakonec do Zlína dorazily až o den později, tedy 22. září. Narozdíl od Brna se tady tehdy nestřílelo. Skupině pracovníků Československého rozhlasu se dokonce podařilo zorganizovat svobodné vysílání, díky několika utajeným přesunům vojáci vysílač nenašli. Podobně jako v případě České televize ale i jejich vysílání za několik dnů utichlo.

Masaryk dva měsíce po okupaci

Příjezd vojsk Varšavské smlouvy překvapil i lidi v Hodoníně. Vjezd tanků do města zachytily fotoaparáty místních. Mezi nimi byl i hodonínský výtvarník Antonín Pánek, který se o blížícím se sovětském konvoji dozvěděl s předstihem. Na Národní třídě, která se tehdy příznačně jmenovala Stalingradská, příjezd okupačních vojsk vyfotil. „První tank přijel tak kolem deváté hodiny ranní, bylo krásné počasí, jako je dnes. Město bylo poloprázdné, i ulice. Lidi byli překvapení,“ popsal pamětník Pánek. 

Překvapení místních se postupem času změnilo na hněv, marné snahy o diskusi a taky pasivní odpor. „Během dopoledne se nashromáždili lidi a ulice byla plná, takže tanky se musely zastavit a nemohly pokračovat, až se dav rozestoupil,“ dodal Pánek. 

Hodonín zažil v roce 1968 také jednu raritu. Pomník Tomáše Garrigua Masaryka byl paradoxně odhalen dva měsíce po okupaci. „Došlo k dohodě, že pomník postaven bude a sovětské vedení si požádalo, jestli by mohlo položit věnec u pomníku sovětských hrdinů, kteří osvobodili Hodonín,“ vysvětlila ředitelka Masarykova muzea Hodonín Irena Chovančíková. Obě akce se tak konaly současně a socha prvního prezidenta vydržela na podstavci další devět let. Definitivně se na něj ale vrátila až v roce 1990.

Historické fotografie 21. srpna v Hodoníně
Historické fotografie 21. srpna v Hodoníně
Více fotek
  • Historické fotografie 21. srpna v Hodoníně zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4967/496685.jpg
  • Historické fotografie 21. srpna v Hodoníně zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4967/496686.jpg
  • Historické fotografie 21. srpna v Hodoníně zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4967/496687.jpg
  • Masaryk vydržel na podstavci dalších devět let zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4967/496688.jpg

Uvolňování poměrů v Československu - pro Sověty noční můra

Skutečným důvodem k okupaci byla obava vedoucích představitelů zemí sovětského bloku z postupné liberalizace socialismu v tehdejším Československu. Pozvolné uvolňování poměrů nabralo tempo právě po zvolení Alexandra Dubčeka do čela KSČ v lednu 1968. Snaha Sovětského svazu vzít osud Československa do vlastních rukou vyvrcholila právě 21. srpna.

Akce s krycím jménem Dunaj se zúčastnila vojska Sovětského svazu, Bulharska, Maďarska, Německé demokratické republiky a Polska. Již první den si tato „internacionální pomoc“ vyžádala téměř 60 lidských životů. V prvním sledu vstoupilo na území ČSSR zhruba 100 tisíc vojáků, 2 300 tanků a 700 letadel. Postupně se okupační vojsko rozrostlo až na 750 tisíc mužů a 6 000 tanků. Československu poté začalo dlouhé období, známé jako normalizace, které ukončil až listopad 1989.