Dokumentární profil výtvarnice Kateřiny Šedé ukáže, jak vzniká mýtus

Je možné na jeden den přemístit malou moravskou vesnici do velkoměsta? A k čemu je to vlastně dobré? Na tyto otázky odpoví dokument režiséra Jana Gogoly ml. zachycující netradiční počin konceptuální umělkyně Kateřiny Šedé. Snímek s podtitulem Od nevidím do nevidím vznikl ve spolupráci s brněnským studiem České televize, Tvůrčí producentskou skupinou Kamily Zlatuškové. Jeho předpremiéra tento týden zahájila výstavu Šedé v Moravské galerii v Brně.

Kulturní sál v Bedřichovicích obsadila hrstka z tamních asi tří set obyvatel. Z jejich výrazů bylo patrné, že nikomu není moc jasné, co od nich mladá výtvarnice vlastně očekává. „Bedřichovice jsou pro mě zvláštním místem. Vždy, když jsem tudy projížděla, nikdy jsem tady nikoho nepotkala. Uvědomila jsem si, že lidé se tu přes den nemůžou potkávat, jelikož většinou tráví čas ve městě, v práci nebo ve škole. A tak mě napadla bláznivá myšlenka,“ představila se Bedřichovským Kateřina Šedá.

Vítejte v Bedřichovicích nad Temží

Cílem akce Od nevidím do nevidím bylo dočasné přemístění Bedřichovic do Londýna, poblíž galerie moderního umění Tate Modern. Osmdesátka obyvatel malé jihomoravské obce tam jeden den roku 2011 trávila tak, jako by zůstala doma, ačkoliv se ocitla v metropoli Velké Británie. Někteří si s sebou přivezli kolo, jiní třeba zahradní náčiní nebo hasičský oblek.

„Všichni se mě ptají, proč to vlastně dělám, k čemu to je. Na to sama neumím jen tak odpovědět. Výsledek se ukáže až za nějaký čas po návratu domů. Je možné, že časem o této události vznikne nějaký mýtus,“ svěřila se v dokumentu výtvarnice zaměřující se na sociální a veřejné umění.

ijeme v kultuře vymezování se. Kateřina tuto rovinu přesahuje a vytváří novou možnost jak žít, jak se k sobě vztahovat a jak sobě rozumět," míní režisér Jan Gogola ml.

Podle kreativní producentky Kamily Zlatuškové je pojetí Gogolova portrétu Kateřiny Šedé mezi jinými dokumentárními filmy nebývalé. „Česká televize se vydává cestou nejen klasických dokumentů, ale i autorských dokumentů - to znamená, že v něm máte možnost sledovat i otisk osobnosti daného režiséra,“ uvedla Zlatušková.

Je možné natočit dokument bez otázek?

Jan Gogola ml. se však podle vlastních slov tentokrát rozhodl vlastní autorský vklad naopak zcela minimalizovat. „S Kateřinou máme společné, že se oba snažíme, aby věc, kterou zachycujeme, poté vypadala trochu jinak. Kateřina proměňuje realitu sama o sobě - říkal jsem si, že kdybych se tam snažil zanést něco, co by vycházelo ze mě, tak bych celou situaci znepřehlednil. Zvolil jsem proto jednoduchý reportážní, dá se říci zpravodajský styl,“ vysvětlil filmař. "Pro mě byl tento film výzvou, jestli zvládnu udělat dokument bez toho, abych položil jedinou otázku. Nakonec to porušila sama Kateřina, která mě do filmu vtáhla. Nechci ale dopředu prozrazovat jak, abych diváky nepřipravil o zážitek," dodal s potutelným úsměvem.

Dvaapadesátiminutovou televizní verzi dokumentu nabídne program ČT Art. Tvůrci však připravili také delší verzi, jejíž součástí je kromě části projektu v Bedřichovicích i jiný počin výtvarnice - pokus o vytvoření „profilu“ brněnské městské části Líšně.