Martin Sláma: V uniformě se cítím jako v krunýři

Četnické humoresky se pomalu přehoupnou do své druhé řady, ve které Martin Sláma alias strážmistr Karabela zvaný Makovice nastoupí na brněnskou pátračku. Jak herec, dabér a moderátor vzpomíná na své první větší natáčení? A jak po prázdninách oprašoval koktání pro roli Bertieho v pořád vyprodané Králově řeči, kvůli které opět navlékl uniformu? Hlavně v klidu…

Četnické humoresky se vysílají už po několikáté a pořád jsou velmi sledované. Čím si to vysvětlujete?

Myslím si, že je to atmosférou tohoto seriálu, který v sobě spojuje jak jemný inteligentní humor, tak lidské osudy, které v různých podobách zažíváme i dnes. Lidskost kriminálních případů, které se tam vyšetřují, je člověku blízká.

Přiznejte se, jestli jste všechny řady zhlédl i osobně?

Troufám si říct, že jsem viděl všechny díly, ale různě na přeskáčku, protože jako herec večer nebývám doma a mívám představení. Kdykoliv mám tu možnost tak se rád podívám.

Máte oblíbenou postavu?

Není to postava, kterou jsem hrál já (smích). Je to strážmistr Jarý, kterého hrál Ivan Trojan. Natáčení a práce s ním byla velmi obohacující a zároveň zábavná. S radostí se na něj podívám i v televizi.

Četnické humoresky byla vaše první velká zkušenost s natáčením. Jste rád, že právě tento seriál byl vaším „poprvé“?

Na natáčení vzpomínám velmi pozitivně. Už jenom možnost potkat Tomáše Töpfera a Ivana Trojana, pozorovat je při práci a učit se od nich, byla k nezaplacení, takže jednoznačně jsem rád, že to byly Četnické humoresky.

S postavou strážmistra Karabely jste vstoupil do rozběhnuté druhé řady a musel jste se vyrovnat se zaběhnutým týmem…

Oni už natáčeli několik let, takže když jsem tam vstoupil jako nový člen pátračky, neustále jsem narážel na to, že pan režisér zavelel: „Všichni na místa!“ a já jsem v místnosti jako nováček nevěděl, kde je mé místo. Každý, kdo nastoupil do „rozjetého vlaku“, se s tím setkal. Jak herci, tak štáb, kameramani, už byli na sebe zvyklí, byl tam zaběhnutý systém a já jsem moc vděčný kolegům za to, že mi pomohli a že mě v tom nenechali plavat.

Když šlo o rvačky, pan režisér Antonín Moskalyk prý opakoval scény tak dlouho, až to začalo doopravdy bolet. Byl opravdu kvůli záběrům někdy trochu krutý?

Byl takový, ale bylo to ke prospěchu věci, protože jako zkušený režisér věděl, že to, na co se budou diváci dívat musí být uvěřitelné, nesmí to vypadat jenom jako. To znamená, že když jsem se dostal do bitky se zlodějem makovic, tak se to kolega snažil dělat pořád tak, aby mě to moc nebolelo a panu režisérovi se to zdálo pořád málo, až tedy došlo k tomu, že když už to bylo uvěřitelné, tak mě to skutečně bolelo.

Byla Pavlína Moskalyková jako žena podobně náročná, co se týče věrohodnosti rvaček?

Když přebírala režijní práci po svém otci, tak se jednu dobu spolu potkávali na place a ona sbírala zkušenosti ještě pod dohledem tatínka. A potom, když režírovala sama, zachovávala tu míru náročnosti. Naštěstí tam už jsem žádný pěstní souboj neměl a účastnil jsem se spíše přestřelek, které ale musely vypadat taky věrohodně a myslím, že se to podařilo.

Režisér Antonín Moskalyk při natáčení humoresek
Režisér Antonín Moskalyk při natáčení humoresek
Více fotek
  • Režisér Antonín Moskalyk při natáčení humoresek zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/51/5031/503071.jpg
  • Erik Pardus s Antonínem Moskalykem zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/51/5031/503072.jpg
  • Pavlína Moskalyková převzala natáčení po otci zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/51/5031/503075.jpg
  • Štáb Četnických humoresek zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/51/5031/503078.jpg

Nedávno se mi jeden herec přiznal, že herci vždy nadávají na počasí – buď jim je teplo nebo zima. Vy i ostatní četníci jste si stěžovali na uniformy. Byl tedy problém opravdu v nich?

Je to takový zákon schválnosti, že se letní počasí točí třeba na podzim a obráceně. Když si třeba vybavím svatbu Arazíma s Ludmilou, která se točila na podzim v Kostele svatého Jakuba a měl to být letní měsíc, a vzpomenu si na všechny ty komparsistky a komparsisty, kteří tam přišli v letních šatičkách, v lehkých oblecích, a ono v kostele obecně bývá chladněji, a museli poměrně dost dlouho čekat, než se vše připraví, než se vše natočí. Myslím si, že za ten den byli řádně promrzlí. A to se týká i nás v uniformách. My jsme z legrace o nich říkali, že v létě v nich je teplo a v zimě zima, ale já si myslím, že se to dalo přežít a že jsme to rádi všichni přežili.

Alena Antalová s Tomášem Töpferem
Alena Antalová s Tomášem Töpferem

V jednom rozhovoru jste po natáčení tvrdil, že uniformy obecně moc nemusíte. Když ale vidíme pozvánku na Královu řeč, je jasné, že jste se minimálně k jedné ještě vrátil. Ta vám nevadí – i na jevišti může být horko?

Tahle uniforma je perfektně ušitá a kostýmní výtvarnice Sylvie Hanáková si s ní dala velkou práci, vyšperkovala ji. Ale na štěstí ji mám jenom na úplném začátku představení, zhruba asi pět minut, protože je tak dobře ušitá a sedí na mě tak pevně, že se v ní ani nedá moc pohybovat. Je nazdobená řády, řetězy, metály, má vysoký tvrdý límec, takže nemám rád ani tuto uniformu. I když vypadá nádherně, jsem v ní jak krunýři.

Což asi není vhodný oděv pro předvádění netradičních logopedických cvičení…

To určitě ne. I když všichni říkají, že je strašná škoda, že se objeví jenom na začátku, já jsem v koutku duše rád, protože ať už ta cvičení nebo běžný pohyb by v ní asi nebyly úplně ideální, ale vypadá impozantně.

Mimochodem, nebál jste se do této hry jít? Člověk se asi musí obávat srovnávání…

Neřekl bych, že bych se toho bál, ale samozřejmě jsme vystaveni tomu, že to každý srovnává s úžasným filmem a s úžasným Colinem Firthem, a věděli jsme to dopředu. Věřil jsem tomu, společně s režisérem Stropnickým, že ta naše divadelní verze bude natolik autentická, že to diváky osloví. V divadle se věci odehrávají tady a teď, a diváci mají možnost téměř si na ně sáhnout a my jsme věřili, že to bude mít takovou atmosféru, že se nám je podaří oslovit. A doufám, že se nám to splnilo, alespoň vyprodaná představení a potlesky ve stoje nasvědčují tomu, že se to lidem líbí, za což jsme velmi rádi.

Zajímavé na této roli určitě je, že jste se kvůli ní musel naučit koktat. Neměl jste s tím jako herec, moderátor a dabér vnitřní problém?

Bolestivé to určitě nebylo. Rozhodně jsem nad tím nepřemýšlel ve smyslu toho, že bych koktáním kazil naši krásnou řeč. Je to role, ke které to patří a já jsem se snažil co nejvěrohodnějším způsobem koktání napodobit a postupnými krůčky jsem se k tomu dopracovával pod vedením režiséra a pod vedením logopedky paní doktorky Kejklíčkové.

Králova řeč (Martin Sláma)
Králova řeč (Martin Sláma)
Více fotek
  • Králova řeč (Martin Sláma) zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/44/4394/439314.jpg
  • Králova řeč zdroj: ND Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4471/447097.jpg
  • V roli logopeda Lionela Loguea se představí Ladislav Frej zdroj: ND Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4471/447085.jpg
  • Královu řeč uvede v české premiéře Národní divadlo Brno zdroj: ND Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4471/447083.jpg
  • Logopedka radí Martinu Slámovi (zcela vlevo) s koktavostí zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/44/4378/437717.jpg

A není to pro vás složitější než mluvit „správně“?

Když už si člověk najde nějaký klíč k tomu koktání, tak to není složitější. Spíš je to možná výhodnější. Když se člověk při běžné roli zakoktne nebo zadrhne, tak všichni uvidí, že je to chyba a já mám tu výhodu, že se můžu zakoktávat beztrestně.

A máte dny, kdy vám koktání nejde?

V době zkoušení jsem si nalezl nějaký styl koktání a pak už jsem nad tím téměř nepřemýšlel, to koktání šlo samo. Ale teď po prázdninách, kdy jsem přeci jenom dva měsíce nekoktal jsem se k tomu musel vracet a přemýšlet v některých místech, jak jsem to tam vlastně koktal. Takže ne že by mi to najednou nešlo, ale musel jsem si vzpomínat, jak jsem na to šel. Ale měli jsme oprašovací zkoušku, kde si všichni po prázdninách vzpomněli, jak to bylo, včetně techniky, zvukařů a osvětlovačů. Nikdo z nás by si asi netroufl po dvou-třech měsících jít hrát takové těžké představení bez zkoušení.

Zajímavé je, že jste v minulosti Colina Firtha taky daboval. Byla to pro vás pak ještě větší výzva, když jej máte tak nastudovaného? A neměl jste tendenci jej trochu napodobovat?

Mně se moc líbí jeho styl herectví. Je mi blízký. Při dabingu jsem měl možnost jej sledovat a užíval jsem si to. Dělalo se mi to moc příjemně. V případě Královy řeči myslím, že každý z nás je natolik osobitý, že jsme k tomu přistupovali po svém. Myslím si, že já Martin Sláma koktám a ztvárňuji roli Bertieho jinak než Colin Firth. I když ten text je daný a film byl natočený podle divadelní hry, a jsou tam tedy velmi podobné scény, velmi podobné situace, velmi podobné dialogy, tak to každý děláme po svém.

Kritici označili tuto roli za váš životní výkon. Není to trochu brzy?

Je pravda, že to vypadá, jako bych teď už mohl umřít, což se tedy doufám nechystám, a byl bych rád, kdyby přišly další podobně krásné role v krásných hrách s úžasnými režiséry, těším se na ně a doufám, že přijdou.

Takže nemáte strach, že byste svůj výkon nepřekonal?

Nepřemýšlím nad tím. U divadelního představení totiž záleží na strašně moc věcech, aby se povedl takový výsledek, jako u Královy řeči, kterou jak diváci tak kritika hodnotí veskrze kladně. A když se všechny ty ingredience potkají, tak věřím tomu, že můžou vznikat další a další představení, ve kterých můžu mít nějakou pěknou roli.

Vypadá to tak, že to, co o sobě píšete na rozhlasových stránkách – že jste velký pohodář a nic vás nerozhodí – by mohlo platit…

To tam někdo napsal o mně, když jsem to četl byl jsem překvapený. Ale já doufám, že to snad platí.