Už nebudu typická žena za volantem, říká vyšetřovatelka z Kriminálky Staré město Zuzana Fialová

Kriminálku Staré město si vysnila už v dětství. Vždycky si totiž přála hrát policistku. A když žádná pořádná detektivka nepřicházela, musela si ji vymyslet. Za hlavní roli rázné Zuzany Krauzové právě získala cenu, a i když si myslí, že je druhá série dokonce ještě lepší než první, další prý teprve budou dokonalé. Rozhodně si ve čtvrtky na ČT 1 od 20:00 nenechte ujít druhou řadu seriálu, abyste kvalitu mohli sami posoudit. 

O víkendu jste za Kriminálku Staré město získala nominaci na cenu na festivalu…

Byl to ruský filmový a televizní festival na Jaltě a ocenění za nejlepší herečku v konkurenci dalších čtyř nominovaných hereček právě za Kriminálku Staré město. Ta cena je vlastně trochu bizarní po všech těch rolích, které jsem považovala za důležitější v rámci svého repertoáru. Takže mě trochu překvapila – ale v dobrém. Každá cena člověka potěší jako projev úcty k jeho práci. Nejvíce by mě ale potěšilo, kdybychom měli hodně diváků.

S Ruskem máte bohužel i méně pozitivní zkušenosti. V roce 2011 jste byla svědkem teroristického útoku na moskevském letišti. Spolupracovala jste tehdy s podobným přidělencem ambasády, jakého hraje Saša Rašilov?

Specifikem této země je, že naše ambasády neberou moc vážně, takže jsem tam musela spolupracovat s příslušníkem ruské tajné služby. Ten se mnou sepisoval výpovědi. Oni absolutně do vyšetřování nenechali zasahovat nikoho z naší ambasády, protože to tehdy byla mimořádně vážná situace.

V Kriminálce jako Zuzana Krauzová ale Viktora Stránského přijmout musíte. Je pro vás ze začátku rušivým elementem?

Ze začátku je trochu opruz – jako vždy, když vám někoho na spolupráci vnutí. A ta moje postava vyšetřovatelky nemá moc hezkou povahu – je to odměřená, oprsklá osoba. O to je ale milejší to postupné sbližování na té pracovní i lidské úrovni. Myslím, že to typologicky sedělo, protože Saša je takové kamarádské štěňátko. Mohl by hrát cokoliv, ale z něj vyzařuje, že je neuvěřitelně kamarádsky typ. A k takovému typu žen se jiný člověk ani nehodí, protože všem ostatním by ona hrozně lezla na nervy a nemohli by s ní pracovat. Takže je to skvěle nastavená charakterová dvojice. Hrajeme tam vlastně sami sebe (smích). Já rozhodně nejsem tak příjemný partner na práci jako Saša. Je mimořádně pozorný a kamarádský. Snad ani nebyl natáčecí den, kdy by mi nepřinesl na plac nějaký dáreček. Já když pracuji, nemám energii na to být ještě milá a vlídná, když točím 13-14 hodin…, ale na něj se nedá být nevrlý, protože on je tak kamarádský – to jsem snad ještě u herce ani nezažila.

Saša se nám svěřil, že se ze začátku snažil mluvit slovensky, ale že byl taktně upozorněn na to, že mu to moc nejde a že je to taky zbytečné…

Zbytečné to bylo hlavně proto, že my všichni velmi dobře rozumíme česky (smích). Ten štáb byl většinou slovenský a i na mě to přichází, když například točím v Česku film s českým štábem a herci, tak občas používám česká slova. A když jsem mimořádně unavená a točím v Polsku, tak občas mluvím i polsky. Proto se mu vůbec nedivím, ty jazyky jsou tak příbuzné, že člověk ani nemusí přemýšlet a hned je pochytí. Ale já jsem tentokrát problém neměla, protože nejvíce komunikuji s režisérem a maskéry, a ti byli Slováci.

V první sérii jste se naučila správně držet zbraň a rozkopávat dveře. Co z policejní práce se na vás nalepilo ve dvojce?

Hodně kaskadérských automobilových scén jsem dělala sama – honičky, sledovačky a různé kolizní situace. A můžu říct, že jsem se zlepšila v řízení. Každý má představu, že na první šup velmi rychle zaparkuji mezi dvě auta – a tak jsem to i dělala, když to po mě chtěli. Od této kriminálky už tedy nebudu ta typická žena za volantem, o které muži rádi vtipkují.

Po první sérii jste si stěžovala, že byla strašná zima, ve dvojce jste zas bojovali s vedry. Co je pro herce větší katastrofa?

Obojí je špatně. V zimě vám praskají rty a v horku se vám potí obličej a celé tělo, jste permanentně přehřátá. Ideální by bylo těch 21 stupňů nonstop, ale to bohužel není možné. Když za námi přišli novináři na natáčení, kde bylo šíleně moc stupňů a prachu, ptali se, jak se to dá vydržet – no prostě na to nemyslíte, stejně byste tomu nepomohli.

Zajímavé rozhodně je, že jste taky autorkou nápadu na tento seriál. Zalíbila se vám nějaká kniha Dominika Dána nebo vám prostě chyběla dobrá kriminálka?

B je správně. To už bylo tak dávno. Tehdy na trhu nebyly žádné kriminálky, bylo takové období mýdlových oper a seriálů z lékařského prostředí, a já jsem milovníkem kriminálek v knižní i televizní podobě a hrozně jsem chtěla hrát detektivku. Nevím proč. Všechny holky chtějí hrát princezny nebo doktorky a já jsem chtěla být policistka. Myslím, že to mám už z dětství, kdy jsem si pořád hrála s kluky na „Dole, dole!“.

A splnily jednička i dvojka tu vaši vysněnou představu?

Ne, ne, ne – musíme udělat ještě trojku, čtverku, pětku. Ale na druhou stranu ten seriál je perfektní, moc mě bavil. I když jsem vše znala předem, chtěla jsem vidět další a další díl. Dokonce mě dvojka bavila víc než jednička. A doufám, že čtyřka a pětka budou tak dobré, že Sherlock Holmes v produkci BBC může jít někam, ale to je zas jenom takový můj sen (smích).