Jakou váhu má v Česku ekologie?

Mají přednost auta, nebo hraje prim životní prostředí? V Česku i přes zhoršující se životní prostředí počet aut dále roste, na chodce se tolik nemyslí, podobně jako na cyklisty, a to i přesto, že v řadě měst vznikají nové cyklistické stezky. V Plzeňském kraji je například na 1000 obyvatel už 478 aut, kraj se tak řadí v počtu vozů na druhou příčku hned po Praze. Automobilová doprava znečišťuje životní prostředí, je hlučná a v centru měst znepříjemňuje život. Mnohá města se již dostala do stádia, že „automobilový“ problém musí rázně řešit. Názory na ekologii budou ve čtvrtek 3. října tématem volební debaty České televize s volebními lídry z Plzeňského kraje. Přímý přenos sledujte od 20:00 hod. na ČT24.

Auto, chodec nebo kolo…

Situaci nepřispívá ani stav vozového parku, který se řadí k nejstarším na kontinentě. Průměrný věk vozů na českých silnicích přesáhl 14 let. „Podle údajů Centrálního registru vozidel bylo k 30. červnu letošního roku v ČR registrováno celkem 4 755 644 osobních automobilů. Za první pololetí letošního roku se však průměrné stáří vozového parku osobních aut proti konci loňského roku zvýšilo na 14,06 roku,“ uvedl za Sdružení automobilového průmyslu Antonín Šípek. „Český vozový park patří k nejstarším v Evropě. Desetiletých a starších aut máme dvakrát více, než je unijní průměr,“ připomíná tajemník Svazu dovozců automobilů Pavel Tunkl. Alarmující čísla přitom nepřináší pouze statistiky osobních automobilů. Obdobně bídně jsou na tom rovněž autobusy a nákladní automobily. Průměrný věk u traktorů se zvýšil na 30,4 roku. 

Přítomnost chodců a jejich pohodlí jsou indikátorem kvality života ve městě. Podmínky pro pěší dopravu jsou však například v Praze dlouhodobě zanedbávané a mnohde vyloženě špatné. Někde musíme pro pár vteřin zelené čekat na semaforech celé minuty, jinde jsme nuceni zdolávat překážkové dráhy v podobě podchodů, nadchodů a schodišť. Křižovatky v centrech měst jsou obvykle optimalizovány k rychlému projetí automobilem.  

Ekologickým způsobem dopravy je i jízda na kole. V Praze se na kole absolvují pouhá 2 % cest, ale odstranění překážek by tento podíl mohlo zvýšit nejméně třikrát, tvrdí občanské sdružení Auto*Mat. Městské průzkumy opakovaně prokazují, že za největší překážkou je malý pocit bezpečí: cyklostezky občas končí schody či uprostřed rušných silnic. 

K omezení automobilové dopravy přispívá i podpora městské a příměstské hromadné dopravy. Ta v rámci šetření nebývá optimální a v malých obcích je život bez auta v podstatě nemožný. Ruku v ruce s tím lze vidět ve špičce přetížené silniční tahy vedoucí ze satelitních městeček do center měst - větší roli by tak měla hrát i příměstská odstavná parkoviště. 

Krajina postupně mizí, o slovo se hlásí také těžaři

Kvůli výstavbě mizí každý den v Česku 13 hektarů polí. Rostou na nich domy, tovární haly a další objekty. V posledních deseti letech prodělává krajina v okolí větších měst jednu z historických krajinných revolucí, při které náhle dochází k velkým změnám v charakteru osídlení, k zastavění volného prostoru a k proměně tradičního reliéfu na útvar, kterému se říká 'sídelní kaše' nebo 'sídelní mlhovina'. Volná krajina, kam se dá chodit na vycházky, mizí. Tento proces má své pozitivní i negativní stránky, ale vzhledem k rychlosti a intenzitě změn převládají spíš problémy. Navíc se ničí půda, která vznikala i tisíce let. 

Je krása Šumavy nad zlato? Snaha těžařů provádět průzkum ložisek zlata a wolframu v Kašperských Horách budí bouřlivé emoce. Lidé se obávají devastace šumavské krajiny. O šumavské zlato usilují těžařské firmy od 90. let. I tehdy místní lidé proti těžbě bojovali a v roce 2002 stát zařadil zlato na Kašperskohorsku do nebilančních zásob a úvahy o těžbě utichly. V poslední době se ale těžaři o ložiska začali znovu zajímat. Ceny zlata jsou vysoké, a to je pro těžební společnosti dostatečným argumentem pro snahu obnovit tady geologický průzkum. 

Není obec, která by byla spokojena se svými příjmy, a zároveň každá obec by dokázala utratit mnohem víc, než může. Obce by se snad mohly finančně podílet na případném výnosu těžebních společností. „Nevěřím, že by nějaká kompenzace vyvážila úbytek turistického ruchu. Těžba by poznamenala okolí a život v obci na dlouhou dobu po skončení prací. Z dosavadních zkušeností na kompenzace nevěřím,“ oponuje však starostka Kašperských Hor Alena Balounová. Kašperští se bojí také poškození vodovodu. Zlaté žíly totiž leží v místech, kudy vodovod prochází. Při poškození by mohlo dojít ke kontaminaci s fatálními následky.

Kromě těžařů zlobí i kůrovec…

Národní park Šumava se téměř pravidelně potýká s útoky kůrovce, který je schopen stromy zcela zahubit. Za současnou situací stojí podle odborníků neexistence dlouhodobé koncepce, jak s přírodou na Šumavě pracovat. Smírné řešení je v nedohlednu, aktivisté a vedení NP Šumava jsou roky na ostří nože. Kácet, nebo nekácet? 

NP Šumava trvá na tom, že je potřeba proti brouku bojovat a stromy vykácet. Vedení parku v zásadě nezpochybňuje, že se les sám obnoví, ale obnovovací proces prý trvá přes 100 let a NP chce Šumavu zelenou teď. Proti plošnému kácení se okamžitě ozvali zástupci ekologických občanských sdružení (především Hnutí DUHA), kteří požadují přísné zachování bezzásahového hospodaření. Argumentují tím, že bezzásahové zóny národních parků jsou tu od toho, aby se do nich opravdu nezasahovalo.  

Aktuální situace jen dokládá, že v současné době neexistuje na Šumavě dlouhodobá koncepce ochrany přírody. Každý ředitel parku se vydává vlastní cestou. Ochránci už dlouho volají po jasné koncepci, která by byla vypracována mezioborovými týmy expertů a sladěna s bavorskou stranou. 

Odpad - recyklovat nebo pálit?

Podle ekologů by podpora kombinované výroby a spalování komunálního odpadu a důlního plynu stála více, než by stálo pokračování podpory obnovitelných zdrojů energie. „Je paradoxní, že Poslanecká sněmovna dala přednost podpoře spalování odpadu ve spalovnách a spalování fosilního uhlí a zemního plynu pro výrobu elektřiny a tepla ve velkých centrálních zdrojích před pokračováním rozumného regulovaného rozvoje perspektivních technologií (větrné elektrárny, malé bioplynové stanice a geotermální zdroje),“ uvedl místopředseda Komory obnovitelných zdrojů energie (OZE) Štěpán Chalupa. 

Podle šéfa České asociace odpadového hospodářství Petra Havelky míra třídění a recyklace neustále roste. Za posledních šest let vznikly stovky moderních zařízení na zpracování odpadů, nové skládky se prakticky nezakládají. Nakládání s odpady je v ČR v souladu s požadavky EU. Není třeba dělat zbytečné revoluční změny, přesouvat starost o odpady do státních rukou, budovat nové systémy a kvůli tomu zvedat lidem poplatky. Také politika unie ve věci odpadů se postupně vyvíjí - od skládek a spaloven k co nejdůslednější recyklaci, takže bychom za pár let mohli jít navrhovanou podporou spaloven proti proudu. Spalovny se v Česku nachází zatím tři, Malešická spalovna v Praze, spalovna v Brně a v Liberci. Plánuje se výstavba dalších tří spaloven, jedna by měla stát například v Chotíkově na Plzeňsku. Všechny tyto záměry odmítají ekologická a občanská sdružení. 

„V Česku se v roce 2011 využilo celých 78 % odpadů. Co se týká energetického využití, odpady nekončí jen ve třech spalovnách. V zemi je dalších 44 různých zařízení, kde se odpady energeticky využívají, a tato cesta se rozvíjí. Kdyby velké spalovny měly v ČR ekonomickou logiku, firmy by byly první, kdo by do nich investoval. Jejich vlastníci by rozhodně na takové investice měli. Chceme soutěž a postupný dosavadní rozvoj vedoucí k většímu třídění a recyklaci v podmínkách volného trhu, kde má možnost uspět ten lepší. Chceme evoluci, nikoli předem připravené účelové revoluce výhodné jen pro vybranou technologii,“ řekl Havelka.

Exministr Chalupa výstavbu spaloven naopak hájil i v porovnání se skládkováním, které je podle něj daleko horší. Spalovny získávají energii ze zbytkového odpadu, který už se jinak využít nedá. Znečišťující látky jsou nepřetržitě kontrolovány. Spalovna vždy počítá s odběrem vyrobených energií. Proto je budována v návaznosti na městskou soustavu rozvodu energií a musí být dokonale přístupná. 

Bývalý ministr životního prostředí již v lednu serveru Česká pozice řekl, že se hierarchie nakládání s odpady dle EU sice bude držet, ale ne za každou cenu.„Na recyklaci musí daňový poplatník mít, musí se vyplatit. Takže to, co nelze recyklovat, se musí spálit. Samozřejmě se k tomu musí použít nejlepší technologie, která zároveň vyrobí ze spalování i teplo,“ uvedl Tomáš Chalupa.

Nejen vyrábět, ale také šetřit

Ministerstvo životního prostředí pokračuje v programu Zelená úsporám. Oproti loňsku je v něm ale méně peněz, i administrativně je náročnější. Někteří stavaři proto upozorňovali na to, že nový program přišel pozdě. Letos vyčlenilo ministerstvo na snižování energetické náročnosti miliardu a s dalšími 800 miliony počítá do konce roku z emisních povolenek. Zvýhodněny by měly být domácnosti postižené povodněmi, kterým stát slibuje až dvacetiprocentní slevu na všechny typy daných opatření, například na zateplení nebo výměnu oken. První výplaty peněz byly naplánovány na podzim, příjem žádostí se ukončí s vyčerpáním peněz, nejpozději 29. listopadu.