James W. Rice: Naše přítomnost na Marsu je požehnáním

Praha – Snaha o bližší a důkladnější průzkum Marsu zaměstnává vědce již léta. Technologický vývoj z jejich snažení činí neustále se měnící dobrodružství, které vyžaduje i čím dál náročnější přípravy – inženýři a výzkumníci při nich navazují se sondami až takřka otcovský vztah. Na leden příštího roku přitom připadá již desáté výročí přítomnosti sond a robotických vozítek na Marsu. „Je to požehnání, že na Marsu jsme. Snažíme se sbírat údaje každý den a měli jsme při tom štěstí,“ řekl v pořadu Hyde Park Civilizace šéf průzkumných misí na Marsu James W. Rice. Na stránkách pořadu pak najdete i anglické znění posledního dílu.

Návštěvu předního geologa NASA doprovází i výstava meteoritů či alespoň jejich úlomků, kterou zajišťuje Akademie věd. V současnosti jich je registrpováno více než tři desítky. „Myslím, že meteorických úlomků bylo asi 34. Žádný z nich ale nemám doma. Když má člověk hodně peněz, tak si je může koupit, ale bylo by to asi pěkně drahé. Nejradši ze všeho bych si na Marsu sebral vlastní,“ řekl Rice. Na Zemi nalezené úlomky přitom mají matnou, šedivou barvu – navzdory tomu, že se Marsu obecně přezdívá „rudá planeta“. „Červená barva na Marsu souvisí s velkým množstvím prachu. Ten se ale při cestě na Zemi opráší, takže potom jsou takto šedivé. Není v tom žádný trik,“ vysvětlil pracovník NASA Rice.

NASA se pomalu blíží k důležitému výročí - leden roku 2014 rámuje desáté výročí prvního přistání sondy na Mars. Rice sám jako největší přednost a zároveň atraktivitu své práce na vývoji vnímá její neschematičnost. Vědci zkrátka nikdy přesně nemohou vědět, co je a jejich technologické „hračky“ čeká. „Myslím, že nejvíce mne překvapuje naše technologická schopnost vysílat tam robotická zařízení a doufejme, že v budoucnosti i astronauty. Když pracujete na robotickém vozítku, tak je každý den fascinující. Pokaždé se posouváte do krajiny, kde jste ještě nebyli. Každý den je nějaké odhalování či průzkum, a to je opravdu fascinující. Být součástí takového průzkumného týmu je zároveň velká zábava i čest,“ řekl.

Vozítko Curiosity na MarsuNejprve se v roce 2004 k rudé planetě vydala sonda Spirit, o 27 dní později i Opportunity. Obě předčily očekávání - s první sondou NASA komunikovala do roku 2011, druhá dokonce funguje dosud. „Ty sondy jsou v podstatě dvojčata, jejichž hlavním cílem je nejen geologický průzkum Marsu, ale i hledání stop života,“ říká publicista Pavel Toufar. „Jejich účelem bylo zkoumat především ten fakt, zda na povrchu Marsu mohla být někdy voda,“ dodává ředitel České kosmické kanceláře Jan Kolář. Sondy přistály na rozdílných částech planety – Opportunity na hladké ploše, naopak Spirit narazil na kamenitý pouštní povrch, který se mu stal osudným i po letech. Uvízl a nemohl se dostat k místu, kde by pro své přístroje získal dostatek slunečních paprsků. Pátrání sond po stopách vody nicméně bylo úspěšné, stejně tak zasílání dalších údajů o geologii Marsu. „Údaje ukazují na to, že na Marsu skutečně kdysi byla voda,“ uzavřel Kolář.


Jak se vlastně započne s vývojem robotických zařízení a vozítek, které jsou později vyslány do vesmíru? „Začnete návrhem, ideou. Máte hypotetické otázky, které chcete prostřednictvím vědeckých prostředků zodpovědět. Potom se začne připravovat zvláštní hardware, začíná se s testy a vše musí stoprocentně fungovat ještě předtím, než se to fyzicky dostane do vesmíru. Je to velice pomalý, rigorózní proces. Inženýři roky testují jednotlivá zařízení tak, aby to skutečně na Marsu fungovalo - například tým pracující na sondě Opportunity čítal na sto lidí. Také se staví prototypy, které se testují v arizonské poušti. Nedá se říci přesně, kolik jsme jich postavili,“ popsal proces postupného vývoje James W. Rice.

Vědci se často setkávají s frustrující skutečností, že technologie, na níž postavili svůj projekt, během jeho vývoje postupně zastará. „Když vozítko postavíte, tak ho musíte zmrazit na určitém stupni vývoje technologie. Nemůžete pořád aktualizovat počítače, i v programovém vybavení musíte zůstat na jedné úrovni,“ popsal rovněž i strasti, které způsobuje kontinuální technický vývoj.

Ukázky úlomků meteoritů
Ukázky úlomků meteoritů

Vědci se při vývoji snaží co nejpřesněji simulovat skutečné podmínky na Marsu. Jaké místo na Zemi se jim nejvíce blíží? „Pravděpodobně Arktida, a to v oblastech bez ledu. Vozítka jsme nicméně testovali v Arizoně. Jezdíme s nimi na terénní testy, které leckdy trvají celé týdny. Předstíráme skutečnou misi na Marsu, abychom věděli, jak se posléze vozítka budou skutečně chovat a jak se budou dát na dálku řídit,“ podotkl Rice.

Další mise s přistáním na Mars je plánována na rok 2016, přípravy jsou tak už v pokročilé fázi. „Sonda bude přistávat na trojnožce a bude vrtat a měřit tepelné toky z povrchu Marsu. Budeme se tedy soustředit na vnitřek Marsu. Jestliže tam je život, tak pravděpodobně v horninách – prostě pod povrchem. Je to kvůli slunečnímu záření, protože Mars nemá vůbec žádný ozon a atmosféra je tak jedna velká ozonová díra,“ uzavřel šéf průzkumných misí na rudou planetu.