Dívám-li se na Kolářovy fotky, honí se mi v hlavě tisíce myšlenek

Ostrava – Na jaře začalo natáčení, v těchto dnech se ve střižně Televizního studia v Ostravě zpracovává materiál k novému portrétnímu dokumentu o životě a díle fotografa Viktora Koláře. Autorkou námětu i režisérkou je Klára Řezníčková. Viktor Kolář je prakticky jedním z posledních světově uznávaných tvůrců, o němž doposud nevznikl žádný samostatný dokument.

Nápad nabídnout kreativní producentce Kateřině Ondřejkové námět na tento dokument vznikl, když si Klára Řezníčková koupila fotografickou publikaci Ostrava. „Když jsem jí listovala a pak viděla staré černobílé filmy o umělcích, uvědomila jsem si, že o panu Kolářovi není nic natočeno. Přitom jsou jeho fotografie vnímány jako něco výjimečného. K Ostravě i fotografiím mám velmi blízko a přišlo mi líto nepromítnout osud tohoto špičkového fotografa,“ vysvětluje Klára Řezníčková.

Kolářovy životní osudy nabízí neuvěřitelný paradox umělce, který je ve světě uznávaným fotografem s řadou exhibic (jeho fotky kupují prestižní zahraniční galerie, 1991 získal cenu Nadace Mother Jones v San Franciscu), ale doma se teprve letos v létě uskutečnila v Praze první retrospektivní výstava. Přitom se Viktor Kolář už od 60. let dokázal prosadit svými jedinečnými snímky zachycujícími zejména prostředí Ostravy a jejích obyvatel. Nebál se ani emigrace do Kanady v roce 1968, ani návratu po pěti letech do normalizační deprese, kdy se musel živit prací v ocelárně i jako kulisák. Fotografem ve svobodném povolání je od roku 1985, dnes je mimo jiné respektovaným pedagogem na FAMU.

Výstava fotografií Viktora Koláře
Výstava fotografií Viktora Koláře

Život Viktora Koláře, jeho prožité peripetie a dramatické rodinné události, zajímavě mapují a zobrazují celou druhou polovinu 20. století. V roce 2010 zvolila Asociace profesionálních fotografů Viktora Koláře osobností české fotografie. Toto ocenění reflektuje knihu Ostrava, která je podle asociace jednou z nejlepších českých fotografických publikací vůbec, a to přesto, nebo právě proto, že Kolářův ostravský svět se z fotografií na člověka neusmívá.

Kláro, co pro tebe osobně znamenají Kolářovy fotky?

„Pro mě jsou jeho fotky velmi významné. Ukazují starou Ostravu, vyvolávají ve mně vzpomínky. Když se dívám na jeho fotky, honí se mi v hlavě tisíce myšlenek.“

„Dokument se začal točit na jaře. Potřebovala jsem čas a prostor na seznámení, vybudování určité důvěry. Pan Kolář jak je obrovsky lidský, ale potřebuje kontakt s lidmi navázat. Nejdřív jsem za ním chodila sama, později se štábem, myslím, že vzniklo pěkné přátelství.“

Čím se dokument bude lišit?

„Já doufám v to, že bude osobnější, že to nebude ve stylu „přišli jsme, viděli, natočili“, ale naopak. Tím budováním vztahů by to mohlo získat osobnější pohled. V projektu bude důraz kladen na vizuální stránku – jednak reprodukce fotografií Viktora Koláře, ale i současné záběry různých míst spjatých s naším protagonistou ve třech ročních obdobích (kontrast syrového prostředí města s poetikou zachycených obrazů). Přidanou hodnotou vedle Kolářova vnímání světa zůstanou i sociální otázky, reflexe vývoje společnosti, které jsou navíc s jeho tvorbou a životními postoji spojeny. Využijeme výřezy fotek z Kolářova soukromého archivu, které doposud nebyly nikde publikovány. V dokumentu budeme výrazně pracovat s nesynchronním zvukem a s komponovanou původní hudební složkou.“